Love and fight

Odjet či zůstat

 Celou cestu, co jsem šla po chodbě jsem o něm přemýšlela. Bylo na něm něco, co mě k němu přitahovalo, něco co mi na něm přišlo zajímavé. Chtěla jsem tu celým svým srdcem zůstat a poznat ho. Přijít na to co mě k němu táhne. Ale to jsem nemohla. Vešla jsem do svého pokoje a pořádně zatřásla hlavou, abych na Filipa přestala myslet. Teď bylo hlavní dostat se pryč z hradu, do přístavu Armenis, aby se už nic nikomu nestalo. Na posteli bylo položené moje staré oblečení. Opět jsem se do něj převlekla. Šlo to snadno, ale jakmile jsem se dostala k zavazování korzetu, zasekla jsem se. Pokaždé mi s ním někdo pomáhal.Konečně jsem si ho zavázala, i když skoro po hodině. Přehodila jsem přes sebe černý plášť a do boty schovala dýku. Jediná moje obrana. Z oken již nepronikalo žádné světlo. Podívala jsem se z něj. Z pár dalších oken pronikalo ještě světlo od svíček, nádvoří bylo prázdné a hlavní brána otevřená. Hodila jsem si přes hlavu kapuci od pláště a podívala se škvírou mezi dveřmi jestli za nimi někdo není. Nikdo tam nebyl. Vydala jsem se teda chodbou na nádvoří. I když jsem neznala cestu, tak mě tam jedna z chodeb dovedla. Cestou jsem nikoho nepotkala, a ani na nádvoří nikdo nebyl. Bylo to až podezřelé. Netušila jsem, kde bych mohla najít stáje se svým koněm. V tom jsem, ale uslyšela zařehtání koní. Šla jsem za řehtáním až do stáje.

 Koně byli ohraničeny vedle sebe. Jejich "boxi" byly tvořeny ze tří prken a zdi. Louče byly stále zapálené. Šla jsme u boxů a pokaždé se podívala na koně, abycch toho svého nepřešla. Popravdě by to nebylo ani možné, i když byl celý černý. Měl box přímo proti jedné ze zapálených pochodní, která ho osvětlovala. Byl trochu neklidný, ale jakmile jsem k němu přišla a pohladila ho po krku, hned se uklidnil. Začala jsem hledat jeho sedlo a uzdu. Byli hned pod loučí, která svítila na Bleskův box. Vzala jsem teda sedlo a začala ho sedla, když v tom na mě někdo promluvil."Takže jste se rozhodla odjet."Rychle jsem se otočila, abych věděla kdo to je. Stála tam královna. Hned jsem byla víc v klidu, když jsem zjistila, že to nejsou Lorasovi muži. Otočila jsem se zpět ke koni a sedlání a klidným hlasem jí řekla:"Pro všechny bude lepší, když odjedu."

"Pro všechny nebo jen pro vás,"řekla královna a po krátkém tichu pokračovala:"Podle mě jste nám v něčem lhala, ale bohužel netuším v čem. Ať utíkáte před kýmkoliv či čímkoliv, zůstaňte. Můj syn si vás oblíbil a věřte mi, že to matka pozná, zvlášť po tolika urozených dam, které chtěli být jeho ženou. Pochopte přeji si pro něj jen to nejlepší."Opět na chvíli zavládlo ticho. Bleska jsem již měla osedlaného a přemýšlela zda zůstat. Opravdu jsem chtěla se po dlouhé době, co jsem na útěku zase usadit, ale strach mě přemáhal.

"Kdyby jste se nakonec rozhodla zůstat, tak brány zůstanou otevřené,"řekla královna a odešla. Dala jsem Bleskovi uzdu a vyvedla ho ze stáje. Podívala jsem se naposled na hrad. Poté jsem nasedla na koně a klusem vyjela z hradní brány do města.