Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

4. Cesta

Mladý Uchiha sledoval neznámou krajinu, co mu mizela a zase se objevovala z okna jedoucího vlaku. Byl to jeho už šestý přestup a i když uplynulo několik hodin stále není v cíli. Podíval se na nebe, povzdechl si a protáhl si bolavé tělo z několika hodinové jízdy. Už byl večer, hvězdy svítily na noční obloze, která byla každou chvílí temnější a barevná záře zapadajícího slunce s červánky pomalu mizela a on začínal pochybovat, zda učinil správnou věc.

Třeba ta stařenka už nežije... nebo třeba žije, ale nemá žádnou kouzelnou moc, o čemž stejně tak nějak částečně pochybuje, že ji vůbec má... třeba to je jen pouhá podvodnice, která z ostatních chce brát jenom prachy a nakonec jim jejich přání ani nesplní... nebo naopak splní! Vždyť on chce, stejně jako ta teta toho anonyma, vidět mrtvého člověka... co když ji ta stařena zabila a tím jí to přání vlastně splnila?! Vždyť ji od té doby už nikdy nikdo neviděl!

Sasuke se začal cítit nepříjemně jak na to pomyslel a hned několikrát se ošil s domněním, že ho ta stařenka někde pozoruje s úmyslem ho zabít. Zavrtěl chvíli po tom hlavou na uklidněnou a vydechl: "Blbost!"

Dveře do kupéčka se najednou s rychlým, skoro neznatelným zaklepáním, otevřely a Sasuke málem umřel na místě strachy, jak moc se toho lekl a prudce se ke dveřím otočil s hlasitým tlukotem jeho srdce a lehce zarudlými tvářemi.

"Dáte si něco?" zeptala se vyděšeného Sasukeho mladá slečna s rudými roztřepenými vlasy, brýlemi a upnutém oblečení, která tam přijela s vozíkem plného jídla a pití.

"N-ne... díky..." vydechl poněkud přidušeně jak se snažil uklidnit. "Opravdu nic?" zeptala se znovu a začala se s červenými tvářemi nakrucovat s pohledem na Sasukeho. Ten se frustrovaně nadechl a podmračeně se na ní podíval. Už se to dělo zase. Jeho očividně neodolatelný vzhled opět lákal pitomí husy, které nevěděly kde je jejich místo. "... a pokud nemáte hlad teď..." pokračovala, aniž by slyšela jeho odpověď, "... nechtěl byste někdy se mnou někam zajít?" optala se se sundanými brýlemi, které na konci chytla v zubech a snažila se na něj zapůsobit.

"Spíš ne." řekl hrubě, postavil se, zavřel jí přímo před nosem a pro svůj vlastní pocit bezpečí se tam raději zamkl. Ona byla chvíli zmatená a nakonec si frustrovaně odfrkla a když odcházela stejně se ještě podívala Sasukeho směrem zamilovaným pohledem.

***

Vlak zastavující na konečné zastávce se zdál, krom zaměstnanců japonských drah, prázdný, ale přece jen z něj vystoupila mladá osoba s černými krátkými vlasy a znechuceným výrazem vepsaným v jeho tváři.

Sasuke s batohem na zádech stál na vlakovém nádraží v nějaký prdeli na druhý straně Japonska. Rozhlédl se kolem a snažil se najít východ, ale nikde nebyla žádná informační tabule kudy to vlastně je. Povzdech si a s nepříjemným pocitem a vydal do místa, kde si myslel, že by to mohlo být.

Zmýlil se. Tyhle dveře vedly na veřejné záchody, které byly otevřené a pohled na ně by odpudil snad každého, jelikož si z toho místní feťáci udělali svoje doupě. Hned několik vyhublých kreatur leželo bezvládně na zemi s injekcí zapíchlou v ruce. Sasuke se rychle otočil a mířil na druhou stranu. Chvíli uvažoval nad tím, že prostě počká na zpáteční vlak a vykašle se na to, jenže když už dojel takhle daleko, tak se nebude přece vracet, protože si moc dobře uvědomoval, že další šanci mít už nikdy nebude. Až se vrátí, nedivil by se, kdyby mu Itachi pořídil vlastní ochranku nebo ho prostě zavřel doma a osobně by na něj dohlížel.

Oklepal se tou představou, být neustále pod dohledem. V duchu se Itachimu už několikrát omlouval a až ho uvidí omluví se mu ještě víckrát. Tohle pro něj musí být peklo, když mu Sasuke takhle zmizel a nic, krom pitomého vzkazu mu nenechal... ale jak jinak by se sem teď dostal? Musí to aspoň vyzkoušet a pokud i tohle selže tak... tak neví co.

Sasuke utopen ve vlastních myšlenkách nakonec vyjde z toho téměř prázdného nádraží a vychází do temných ulic zapadlého městečka. Prochází se ulicemi, kde sotva svítí nějaký lampy a kouká na mapu, kterou si ještě doma vytiskl a zjišťuje, že úplně nesedí. Tahle mapa byla sice nově aktualizována, ale na některé budovy i cesty to nesedí. Buď jsou úplně jinde nebo tam vůbec nejsou.

Sasuke bloudil aspoň hodinu, když konečně našel Květinovou ulici, kde by údajně měla ta stařena bydlet, spolu s tím obchodem. Vešel do ulice a na místě se na chvíli zarazil. Městečko samo osobě nevypadalo vůbec přívětivě, ale tahle ulice rozhodně nebyla květinová, byla tak desetkrát hoří, než samotné město. Nebyla prázdná, jako většina z nich. Právě tady se ukrývalo hned několik bezdomovců ležících na zemi, hřejících se u popelnice, ve které hořel oheň a nebo feťáckých děcek, které si mezi sebou vyměňovaly injekce.

Sasuke na sucho polkl, chytil pevně ucha batohu a vešel do této pochybné ulice. Snažil se nedívat těm lidem do očí a spíš pozoroval cedule obchodů, barů a motelů co se tam nacházeli.

"Hej! Co tu chceš?!" vyštěkl na Sasukeho nějakej ožrala s flašku v ruce. Sasuke se na něj letmo s nakrčeným obočím podíval a přidal do kroku. Snažil se ho ignorovat a doufal, že ho prostě nechá být, to ale asi nebyl plán toho muže. S malátým krokem se vydal k Sasukemu.

"Na něco jsem se tě ptal, spratku!" vyprskl na Sasukeho a chytil ho špinavou rukou za vlasy a prudce s ní škubl. "Ah!" Sasuke zaskučel bolestí a podmračeně se na muže podíval. "Jen... tu někoho hledám." řekl přidušeně. Jeho tělo se začalo lehce třást a dostával strach co mu ten muž udělá.

"Jo tak von někoho hledá!" otočí se s výsměchem opilec na bandu kamarádů co má za sebou. "Tak co myslíte chlapy? Ukážeme mu jak to tady u nás chodí?" řekl, otočil se zpět na Sasukeho, kterého víc zatahal za vlasy a flašku co měl v druhé ruce rozbil o zeď vedle sebe a rozbitou flaškou namířil Sasukemu ke krku.