Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

17. Pravda

"Nechápu, že to takhle dopadlo..." vydechne trochu přidušeně blonďáček. Složí ruce za hlavu a pomalu si lehne do studené trávy. Oči, které má ještě trochu skleněné zvedne k obloze, kde může spatřit nesčetně hvězd, mraky, které předtím předpovídali špatné počasí nakonec zmizely a oni tak mohli vidět vše co jim jasná noc může dát. Černovlásek, který sedí kousek od něj se na něj podívá a pootevře pusu jako by chtěl něco říct, ale hned na to ji zase zavře a otočí pohled zpět k hvězdné obloze.

"Měl bys přestat brečet..." podotkne po nějaký chvíli Uchiha, když zaslechne jak fňukne.

"Já tomu prostě nemůžu uvěřit!" povzdechne si.

***o pár hodin dříve***

Itachiho hlava poklesla.

Čekal to, ale přece to pro něj byla rána. Tolikrát už čelil smrti a teď se nemohl ani bránit, aby ji zase unikl... tentokrát ne. Hádá, že i kdyby se snažil obhájit, nikdo by ho pořádně neposlouchal. Natočil hlavu a poočku se podíval na svého bratra a Naruta, který stále něco vyřvával v nesouhlas. Na tváři se mu na chviličku objevil jemný, skoro neznatelný, úsměv. Jeho bráška ani jeho přítel neznají o něm pravdu a i tak jsou na jeho straně. Aspoň tahle skutečnost ho hřeje na srdci, které očividně za nějakou dobu, bude bít naposledy.

"No tak to počat! To nemůžeš!" v síni náhle nastalo ticho. Tsunade se při těch slovech naštvaně zvedla a propalovala Danzoa.

"Jak bych nemohl?" pousmál se na ní vítězně.

"Tohle je proti zákonu. Souzený má právo se obhájit. Bez toho nesmí být verdikt!"

"Zákon se může změnit, drahá Tsunade."

"Ale ne během soudu!"

"..." Danzo vypustil imaginární páru z nosu a víc se opřel o opěradlo židle.

"Pane Uchiho" oslovila milejším hlasem Itachiho a opět se posadila, "mohl byste nám odpovědět na mé předchozí otázky? Proč jste to udělal a jaký jste měl motiv?"

"Ano, Hokage-sama, ve skutečnosti to bylo takhle..." a Itachi mluvil. Řekl jim úplně všechno, celou pravdu jak to před lety bylo. Několikrát byl zmíněný Shisui, Třetí Hokage, Starší ale především Danzo. Dokonce je ochotný prozradit veškeré informace o Akatsuki a jiných organizací, o kterých ví. Všichni přítomní hltali jeho slova a nevěřícně kroutili hlavou. Itachi byl ve všem dost detailní, až někteří, hlavně ženy, lapaly po dechu. Ale bylo tam stále spousta lidí co mu pořád nevěřila. Největší šok to byl hlavně pro Sasukeho, ale toho vnitřního druhého Sasukeho, který tam pořád někde byl a přes ty silné emoce se opět projevil i fyzicky a Sasuke přistěhovalec se tomu tentokrát nebránil a nechal slzy stékat. I když tomu vnitřní Sasuke ze začátku taky nemohl uvěřit, vybavoval si věci, které pohřbil hluboko do své paměti a teď je viděl z jiného světla.

"On lže! Jen si chce zachránit kejhák!" vykřikl jeden z shinobi v síni, když Itachi skončil. Měl aspoň tolik slušnosti, že ho nechal domluvit, než vykřikl.

Rada a soudci byli teď na vážkách. Říkal opravdu pravdu? To si teda spíš říkala jen rada, protože soudci moc dobře věděli, až na Tsunade, která věřila zase jinak, že to pravda je, jelikož to byli oni, kdo mu tu misi dali. Teď už záleželo jen na nich jak se k tomu postaví.

"Pravda Tsunade... nelže nám on náhodou?" naklonil se víc dopředu Danzo a pohlédl na ni svým jedním nezakrytým okem, které nyní neukazovalo žádnou emoci. Hokage se na něj lehce usmála a pak se podívala na všechny ostatní.

"To co nám pan Uchiha pověděl, je čistá pravda. Jak jste si už mohli všimnout, po celém jeho těle jsou nejrůznější pečetě blokující chakru a nejen to, nutí ho po určitou dobu mluvit pravdu. Jedná se o zakázanou techniku, jelikož to bere hodně chakry. Ale pro tento soud jsem udělala výjimku." tímto zjištěním byl v síni rozruch. Všichni mluvili mezi sebou o tom co se právě stalo. Tsunade mezitím sestoupila až k Itachimu a několika ručními pečeti mu sejmula ty pečetě co měl na těle, aby nemohl lhát. Vypadal jako by si oddechl, jakoby do teď nesl něco těžkého kvůli čemu nemohl pořádně dýchat. Cítil úlevu. Netušil, že mezi těmi pečetěmi, kterými byl pokrytý, byla i taková.

Starší a Danzo nebyli zrovna nadšení z tohoto zjištění, ale už neměli na vybranou. Velice neochotně souhlasili s Itachiho verzí. A konečný verdikt byl nakonec kladný, tedy skoro, ale byl mnohem, mnohem lepší než trest smrti, který ho původně čekal.

"Budeš uvězněn na několik let s veřejně prospěšnými pracemi, ale pokud se najde vhodný člověk, budeš v domácím vězení též s veřejně prospěšnými pracemi. Za dobré chování můžeš být propuštěn dříve, prozatím budeš zavřen na dobu neurčitou, ohledně toho se ještě musím poradit, ale s vhodnějšími lidmi." řekla s významným pohledem na Starší a Danzoa a tím Tsunade ukončila soud. Itachi tomu nechtěl věřit. Opravdu se to stalo? Na jednu stranu mu to připadalo moc snadný. Slyšel jak na něj volají Naruto se Sasukem a snaží se k němu dostat, ale ANBU ho bez výjimek berou pryč. Než ale stihnou odejít z místnosti, zastoupí mu cestu Danzo.

"Teď si vyvázl, ale nečekej, že zůstaneš na tý tvojí takzvaný svobodě dlouho." varoval ho zamračeně Danzo, než kulhavě odešel. Ví, že z toho co se před lety událo neunikne soudu stejně jako Starší. Naštěstí pro něj jsou tyto informace, jako tento samotný soud, tajný, takže každý kdo byl přítomný nesmí o ničem z toho hovořit.

***přítomnost***

"Co bude teď?" zeptal se Naruto, ležící Sasukemu v klíně s rukou nataženou k hvězdné obloze jako kdyby mohl jednu z nich chytit. Sasuke mu prohrábl vlasy se svými štíhlými bledými prsty a s lehkou červení ve tvářích pokrčil rameny.

"Opravdu nevím."

Blonďáček zaklonil hlavu a položil si ruku na břicho. Teď si hleděli do očí. Usmál se na Uchihu a zvedl k jeho tváři ruku, se kterou ho pohladil.

"Konečně můžeš... konečně si můžeš s Itachim promluvit... zase máš rodinu. Konečně se nebudeš hnát za nějakou pitomou pomstou a zůstaneš tu se mnou... s námi." jeho úsměv byl široký, tak jak ho každý znal, ale jeho hlas byl tichý a klidný. Což u něj nebylo zvykem, ale poslední dobou si toho prožil tolik, že se nad tím ani Sasuke nepozastavil.