Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

19. Špatný pocit

Paprsky ranního slunce prosvítaly skrz žaluzie a jen tak náhodou směřovaly přímo na blonďáčkův opálený obličej. Zakabonil se a obrátil hlavu do zmuchlaného polštáře, aby mohl ještě několik drahocenných minut spát... nebo si to aspoň přál.

"Mamííí!" zaječela malá Etsuko, která na něj skočila a spánek byl tak ta tam.

"~bré ráno, Etsu... copak?" zeptá se jí s rozespalým úsměvem a v obětí ji upravuje rozcuchané tmavé vlasy z obličeje.

"Máš vstááávat, už je snídaně."

"Už?"

"Joo. Tak dělej nebo si prý nemáš přát co ti táta udělá." zasmála se a utíkala zase pryč.

Naruto se lehce nervózně zasmál a po krátkém protažení těla vylezl z postele, protože naštvaný Sasuke v zástěře a s pánvičkou v ruce není nic dobrého... to už před pár dny zjistil. Hodil na sebe triko s kalhoty a s polozavřenýma očima se došoural do kuchyně. Ještě párkrát zívl, poškrábal se v stejně rozcuchaných vlasech jako měla Etsuko a posadil se před připravený talíř, kde měl dvě volská oka a nakrájenou zeleninu, u kterého byl šálek kávy.

"Ale. Takže šípková Růženka se už probrala." řekne s menším smíchem černovlásek, který už má svou porci snězenou.

"Taky ti přeju dobré ráno, Sasuke." zabrblá Naruto s vyšpulenou pusou a usrkne si z hrnečku.

"Tak se hned nečerti, ale mohl by ses naučit vstávat dřív... a je úplně jedno, že máš dneska volno." dodal Sasuke rychle, když mu chtěl svůj volný den připomenout. Jen si lehce povzdechl a pustil se do snídaně. Posledních několik dní od soudu se konečně vrátil k pořádnému tréningu a připadal si jak dědek hned první den co ho prodělal. Protože se dlouho zotavoval v nemocnici a kvůli všem těm starostem okolo Sasukeho a Itachiho, nechtěl na tréning ani pomyslet. Ale teď, když je vše již v pořádku a vyřešený, se k němu vrátil. Při tom přemýšlení dloubal do žloutku vajíčka, až nakonec prasklo a vyteklo. Dělalo mu tohle všechno starosti. Přijde mu, že je teď všechno až moc dobré... né, že by chtěl, aby to dopadlo špatně, ale... Náhle ucukl hlavou ke dveřím, když uslyšel klepání. Jeho špatný pocit tím vzrostl.

"Půjdeš se tam podívat? Já odnesu Etsuko do postele. Zase usnula." řekne Sasuke a zvedne se od stolu.

"Jo... jasně." taky se zvedne a otevře. Za dveřmi stál Yamato, což ho docela uklidnilo, když spatřil známou tvář.

"Kapitáne Yamato, co vás sem přivádí?" zeptal se s typickým úsměvem.

"Zdravím Naruto, přebuje tě vidět Hokage-sama."

"Ah- dobře. Jen si dojím-"

"Říkala hned..." jeho obličej najednou vypadal děsivě, "... je to důležité."

"Co se děje?" mírně se zamračil. Ten špatný pocit se mu vrátil.

"To ti poví Hokage... vypadala ustaraně."

"Fajn... já to jen řeknu Sasukemu."

Zaběhl proto zpět do domu, oblékl si na sebe svou oranžovou mikinu a s rychlými slovy řekl Sasukemu o tom kam jde. Za sebou zabouchl dveře a po střechách domků ve vesnici si to mířil k Hokage kanclu.

"Co se děje Baa-chan?" do její kanceláře vtrhl tak jako vždy bez zaklepání. Normálně by ho za to sprdla, ale tentokrát to přešla bez jediného nenávistného pohledu. Narutovi tímto zjištění proběhl mráz po zádech.

"Měl by ses posadit."

"Já klidně postojím." řekl svižně a dal si ruce za hlavu. Snažil se chovat tak jako vždy, ale dnes to bylo nějak těžší. 'Určitě se nic špatného neděje... je to jen v mé hlavě... jde určitě jen o nějakou blbou misi, která Baa-chan dělá těžkou hlavu, ale nakonec to bude v pohodě...že?' Naruto při těchto myšlenkách těžce polkl a jelikož Tsunade stále mlčela a jen na něj sklesle hleděla, raději udělal co po něm chtěla a posadil se. Na tváři mu ale stále hrál lehký úsměv. Tsunade se naopak postavila a došla k němu s nějakými papíry.

"Než začnu, jak se má Sasuke? Jí pořádně? Posledně co tu byl mi přijde nějaký vyhublí... není nemocný?" zeptala se ho.

"Taky jsem si všiml, že zhubl, ale nemocný? To mi nepřijde, je jak rybička." zazubil se na ní.

"Dobře no... Naruto pamatuješ si jak jsem nechala Etsuko testovat, ještě předtím, než byla unesená Akatsuki?" začala pomalu a posadila se vedle Naruta na pohovku, kterou tam měla.

"Jo, pamatuju... a? Jaký jsou výsledky?" úsměv mu na tu vzpomínku spadl a srdce mu splašeně zabušilo, opět nasucho polkl. Tsunade mu dala do rukou první papír co držela. Naruto si ho rychle prohlédl. Ke konci listu mu spadla brada a vytřeštil oči.

"To není pravda... že Baa-chan? Řekněte mi, že to je vtip..."

"Je mi to líto Naruto, ale tohle ještě není to nejhorší."

"Cože?!" Naruto vyletěl na nohy. V ruce pořád držel papír s výsledky, který byl teď zmačkaný a prudce s ním máchal ve vzduchu.

"Podle tohohle co jste mi dala, se Etsuko může žít pouze šest až osm let?! A to podle vás není ještě to nejhorší?!" zvyšoval hlas a srdce mu prudce bilo. Tsunade měla ještě ustaranější tvář. Lehce se zamračila a povzdechla si.

"Před několika dny jsem ji nechala vyšetřit znovu, jestli se výsledek náhodou nezměnil... a... změnil, ale je to horší." dořekla a natáhla ruku i s druhým papírem. Trochu se zdráhala ho pustit, ale nakonec mu ho dala. Naruto se tentokrát podíval hned dolu, kde byl konečný výsledek a zatajil se mu dech. Několik dlouhých vteřin nevydal ani hlásku. Tsunade k němu přistoupila a zlehka ho objala.

"Je mi to líto, Naruto..." její hlas byl tichý, "...musí to být tím, že byla stvořena násilím a s neuvěřitelně rychlým růstem, který byl uměle vytvořený..."

"Ale jakto, že se jí život zkrátil na dva možná tři roky?" fňukl Naruto, který měl slzy na krajíčku.

"Nevím... máme teorii, že to mohl způsobit její Sharingan. Vem si to takhle, pro její tělo to musel být ohromný šok, se kterým nepočítalo, ještě k tomu takhle brzy. Sharingan bere hodně chakry a i když ho nevyužívá pamatuj, že je pořád uměle vytvořena. Polovina toho co ji koluje v krvi stále nedokážeme identifikovat. Bohužel je Orochimarovým experimentem, není to žádná ověřená ani bezpečná metoda jak mít dítě, to sám víš. A bohužel to nese velká rizika a..." chtěla toho říct ještě hodně, ale Naruto ji s zuřivým pohledem od sebe odstrčil. Chvilkama mu v očích problikla rudá, ale ještě se držel.

"Já toho hada roztrhnu vejpůj!" zahřměl nasraně.

"S tím bych počkala." snažila se ho uklidnit, ale moc na to nevypadal.

"Baa-chan! On nám způsobil tolik problémů a ty ho chceš nechat žít?! To nemyslíš vážně?!" vybouchl zuřivě.

"Nech mě to vysvětlit. Samozřejmě se trestu nevyhne, ale jak jsem již říkala Etsuko je jeho experiment. Třeba má způsob jak ten šílený růst zastavit, třeba-"

"A co když nemá?! Nebo co když s námi nebude chtít vůbec spolupracovat a jen se nám vysměje?! Co pak?!! Možná ho neznám tak dlouho a tak dobře jako vy, ale rozhodně vím, že to není dobrý člověk... pokud to člověk ještě je... a nám by rozhodně pomoct nijak nechtěl! Možná akorát znovu zneužít mě, Sasukeho, Etsuko nebo kohokoli jiného, kdo by se mu zrovna hodil na jeho experiment! Takže vám říkám, Baa-chan, až ho znovu uvidím je mrtví! Bude z něj jen mastný flek!" vyřval se Naruto naprosto vytočeně a pustil zmačkané kusy papírů na zem. Tsunade z toho úplně oněměla. Měl pravdu...

"Jestli je to vše, tak já jdu! Doma mě čeká přítel s dcerou, tak s ní aspoň strávím její zbývající čas!" zavrčel a aniž by čekal na její další slova, odešel odtamtud oknem.

"Naruto..." vydechla o několik vteřin později zamračeně Tsunade a s povzdechem sebrala zmačkané papíry a opět se posadila do křesla za stolem plného dalších papírů co ještě musela vyřídit. Znovu si povzdechla, sáhla do spodního šuplíku a vytáhla si flašku saké. Na tohle se musela napít.