Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

6. Starožitnictví

Ostré paprsky slunečního světla pronikající do místnosti tou jedinou škvírou v starých žaluziích, probudily spícího Sasukeho z poněkud příjemného spánku. Zamrkal a se zamračením oči opět zavřel, když mu je slunce vypálilo. Protřel si je prstama a posadil se na staré posteli. Zívl a pomalu si zvykající na světlo, si prohrábne rozcuchané černé vlasy. Protáhne se, jak je rozlámaný z tý prapodivný matračky a lenivými pohyby se souká do oblečení co si večer připravil.

Zalezl do mini koupelny kde provedl ranní hygienu a když si myl ruce, podíval se na sebe do odrazu v popraskaném a špinavém zrcadle. Dnes je ten den. Doufá, že to nebyla jen pouhá lež ohledně té stařeny. Nikdy v kouzla nevěřil, ale teď doufá, že existují... aspoň špetka.

Podíval se do svých temných očí a dlouze si povzdechl, když si rukou přejel lehce po obvazu co má okolo krku. Vyšel z koupelny, popadl peněženku, kterou si dal do zadní kapsy kalhot, oblékl si lehkou bundu, nasadil kšiltovku a na záda si hodil batoh. Zavřel do svého prozatímního pokoje a sešel po schodech dolů do přízemí do místnosti, kde ho Obito včera večer ošetřoval.

"Dobré... ráno... co to..." pozdravil Sasuke poněkud trhaně, když spatřil Obita u plotny, kterou vzal bůh ví kde a Sasoriho, který ho víc než zaujal, když si všiml, že má po podlaze rozložený asi tři loutky v životní velikosti. On sám sedí na zemi mezi nima a kouká do svého poznámkového bloku v jedné ruce a mračí se při tom na nějakou neidentifikovatelnou součástku, kterou drží v druhé ruce.

"Ahoj Sasuke... jeho si nevšímej, má svůj svět. Říkal, že by rád dělal v divadle, ale zatím ho nikam nevzali, i když má takový talent." zákoutí nad tím Obito hlavou, že nemůže uvěřit, proč nikde nechtějí tak talentovaného umělce jako je Sasori a zpátky se otočil k zaplé plotýnce, kde na pánvičce něco smažil, z čehož šel černý kouř. Naopak Sasuke docela chápal proč ho nikam nevzali. Ty loutky vypadaly až moc reálně, jako by někoho stáhl z kůže a znetvořil je. Chvíli si dokonce myslel, že je to i pravda. Oklepal se znechucením nad tou představou.

"Aha." odpoví Sasuke zamyšleně a pomalu, aniž by Sasorimu šlápl na nějakou loutku nebo součástku, jde k Obitovi.

"Dáš si obalovaný chleba ve vajíčku?" zeptá se Sasukeho, který stojí téměř za ním.

"Jas... ně... ty si moc nevaříš, že strejdo." řekne Sasuke trhaně, když spatří tu černotu na pánvičce.

"Hm... jaks to poznal?" zeptá se sarkasticky a promíchne ty kusy čehosi, jako by si myslel, že to tímhle nějak zachrání.

"Dals tam vůbec olej?" optat se Obita Sasuke se zdviženým obočím.

"Dal bych ho tam... kdybych ho měl." řekne lehce nabroušeně.

"Tak proč smažíš?" zeptá se Sasuke, který trochu nechápe o co se to Obito vlastně snaží.

"To je jedno, ale jelikož ještě nemám úplně v plánu zemřít, tak se to nepokusím ani ochutnat." řekne Obitovi, když si začne mazat krajíc chleba první pomazánkou, která není prošlá.

"Nejsi ty náhodou trochu drzí?" zeptá se ho Obito trochu dotčeně přičemž vyhazuje spálené jídlo.

"Počkej, zamyslím se... ne, nejsem." usměje se na něj škodolibě a zakousne se do chleba s pomazánkou.

Po vydatné snídani a uklizení Sasoriho loutek, se vydali všichni tři do Květinové ulice. V denním světle vypadala úplně jinak. Nikde se nepovaloval žádný bezdomovec ani feťák. Vypadalo to docela jako klidná ulice, hodná svého jména, alespoň o tolik víc, než jaký život tu je v noci. Obchody už plně fungovali a procházelo okolo hned několik lidí, kteří se od téch nočních kreatur velice liší. Sasuke následoval Obita se Sasorim, kteří se prodírali menším davem, který se u některých obchodů tvořil. Ale jak se postupně dostávali hlouběji a hlouběji do ulice, lidí ubývalo až nakonec zbyli jen oni.