Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

12. Vzpomínky

Sasuke nervózně sledoval tvora, co Naruto držel v náruči.

'Etsuko?' přemýšlel Sasuke, když uslyšel jak tomu Naruto řekl. Připadá mu, že to už někde slyšel... ale kde...

"Počkej! K-kde je Etsuko?" Naruto mluvil pomalu.

"Kdo?" otočil se Sasuke přes rameno.

"N-no přece moje a I-Itachiho... dcera." vydechl rozklepaně.

"Cože? Co to meleš za sračky? Nedělej...z mého bráchy teplýho... buzno....

Sasuke vytřeštil oči a chytil se za hlavu, když si na tohle vzpomněl z doby, kdy mluvil s Narutem ze své dimenze naposledy. 'T-tak tohle je ta Etsuko? Jeho a b-bráchova dcera? Proč mi ale řekl, že mě miluje, když má s Itachim dceru?' přemýšlel a snažil se nakouknout do vzpomínek toho druhého Sasukeho, ale bez výsledků, jako by se tam objevila barikáda.

"Si v pohodě, Sasuke?" zeptal se Naruto a přistoupil k němu blíž. Sasuke však o krok ustoupil. "Jo jsem." řekl lehce přidušeně a pomalu obešel Naruta. Potřeboval na chvíli pryč a vstřebat to, že to dítě je napůl člověk a napůl zvíře. "Sasuke? Kam jdeš?" Narutův hlas zněl překvapeně z jeho reakce.

"J-jen se jdu na chvíli projít... pak se vrátím." jeho hlas byl trhaný a nejistý, ale na Narutovu odpověď už nečekal a rychle odtamtud vypadl. Utíkal pryč a zpomalil až na prázdné ulici. Šel pomalu, kopal do všech kamínků co mu vlezly do cesty a se svěšenou hlavou si povzdechl. Nevěděl ale, že je celou dobu sledován svým senseiem, který byl zvědavý co má Sasuke za lubem.

'Co to do prdele bylo? Jak je tohle možný?  Taková zrůda...' pak se ale zarazil a zastavil na místě. Na sucho polkl a rozklepanou ruku si dal na krk ze strany, kde se pod látkou trička ukrývá prokletá pečeť. 'Nemůžu ji soudit, když jsem sám pořádná příšera.' V jeho vzpomínkách se objevil jeho odraz, v kterém se nepoznával. Ten děsivý temný obličej...

Zakroutil hlavou. Nechtěl na to myslet. Spustil ruku podél těla a znovu se vydal na cestu. Zvedl pohled a rozhlížel se okolo sebe. Byl v obytný části vesnice. Vydal se proto po cestě a doufal, že se dostane někam, kde by to mohl poznávat. Ale jak šel, nic mu povědomé nebylo. Okolo něj byly nejrůznější obchody a dokonce spatřil několik známých tváří, ale raději se jim vyhýbal. Sledoval názvy obchodů a stánků. Nic ho nezaujalo, ale pak se zastavil na místě.

"Knihovna?" zamumlal si pro sebe a sledoval budovu před sebou. Chvíli uvažoval nad tím zda tam jít nebo ne a nakonec tak učinil.

Knihovna byla prostorná. Měla zelenou podlahu co lehce odrážela celé řady regálů knih, co byli hezky uspořádány. V budově bylo jen pár lidí, ale jakmile spatřili Sasukeho, vypadali podrážděně. Sasuke si jich nevšímal a začal se procházet kolem regálů. Četl si nejrůznější názvy knih, kterým většinou nerozuměl.

Knihy nesly názvy jako třeba - Jak rychle a snadno pracovat s chakru... Co dělat, když se vám nezdaří jutsu... Jak získat rozkvetlou zahradu díky chakře... Chybí vám přátelé? Tipy a rady jak si nějaké získat!... a spousta dalších.

'Co je tohle sakra za knihy?' pomyslel si Sasuke, když si četl název knihy ohledně přátel.

"Hledáš přátele?" ozval se někdo u něj divně upřímným a posměšným hlasem zároveň. "Saii?" otočí se překvapeně Sasuke a vidí jeho přiblblí úsměv, který se ani v téhle dimenzi nezměnil. Ten se na něj stále jen usmíval a vzal si onu knížku.