Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

7. Zápisník

"Je mi líto, že to nevyšlo, Sasuke, ale - h-hej! Kam to běžíš?" zařve nakonec Obito, který chtěl nějak uklidnit Sasukeho, který vypadal sklesle a místo toho pozoruje jak mu jeho synovec mizí z dohledu.

"Měl bys ho nechat chvíli osamotě, Tobi. Konečně se může smířit s faktem, že je jeho drahý přítel po smrti." ozve se Sasori co mu poplácal po rameni a taky se vydal na cestu zpět. Sasori se tentokrát musel víc namáhat, protože loutku, co u stařeny koupil, byla sice malá, ale za to strašně těžká, takže to párkrát vypadalo, že se převáží a spadne na kamennou zem.

"Máš pravdu... počkej, já ti s tím pomůžu." povzdechne si Obito, který se na to už nemohl dívat.

"Proč si kupuješ další, když máš spoustu vlastních?" nechápal Obito.

"Tahle je jedinečná..." řekne potichu Sasori, zaslepen krásou, kterou vidí pouze on na té staré, špinavé loutce, což Obito stejně nikdy nepochopí, co je zrovna na téhle tak úžasnýho.

***

Mezitím co Obito pomáhá Sasorimu táhnout tu prapodivnou těžkou loutku, Sasuke se již dostal zpět do jejich baru a zavřel se ve svém dočasném pokoji.

Sedl si na postel a vydýchával se jak spěchal. Otřel si kapičky potu na spánku a sundal si batoh, který si dal na klín. Kšiltovku s bundou někam hodil a roztřesenými rucemi pomalu otevřel batoh. Nakoukl dovnitř jestli si náhodou tu krádež zápisníku jen nevymyslel. Ne... byl tam. Vydechl nedočkavostí a nervozitou současně a zmocnil se ho z útrob batohu, který hned na to skončil někde v rohu pokoje. Zápisník držel v prstech tak opatrně, jakoby se měl každou chvíli rozpadnout, což mohla být i pravda. Neví jak moc je ten zápisník starý, ale protože je vázaný v kůži a jeho stránky jsou opotřebené, zmuchlané a zažloutlé, hádá, že je dost starý.

"Prosím, ať je to ono... prosím..." s tichou prosbou co řekne do prázdna si sedá za stůl a zápisník pokládá na dřevěnou desku stolu. Pomalu a opatrně otevírá první stranu. Skoro nedýchá, aby na něj neodfoukl ani jediné smítko prachu. Doufá, že to bude v japonštině nebo aspoň v angličtině, protože jestli to bude v latině, stejně jako název, bude docela v prdeli.

"Sláva japonština..." povzdechne si s úlevou a začte se, i když je to trochu starší a někdy složitější japonština, než na kterou je zvyklí.

Zakázané techniky Listové
(experimenty č.16)

"Experimenty..." podiví se Sasuke a zacuká mu v obočí. Lehce se oklepe nad představou co v tom zápisníku uvidí. Zápisník si začne prohlížet stránku po stránce a nakonec zjistí, že to krom některých výjimek, není tak strašný jak čekal... teda u některých pasáží se musel pozastavit, například u nečisté reinkarnace, která ho víc než zaujala, ale když zjistil, že by k tomu potřeboval živou oběť radši od toho rychle ustoupil. Bylo tam hodně zajímavých věcí, ale ani jedna se zatím neodkazovala na další životy ve snech, jiné dimenze a podobně. Psalo se tam hodně o nesmrtelnosti, prokletých pečetí a jiných podivných věcech, které byly všechny ručně psány, ale písmo se kolikrát lišilo, což znamenalo, že ten zápisník mělo více lidí než jen jeden člověk. Na některých stránkách byly nakreslený i obrázky, což se hodilo, ale někdy litoval, že se na ně vůbec podíval.

"Tak kde to je?" ptal se, jako by si myslel, že mu na to někdo odpoví, když se dostával na konec zápisníku. Nervozita se v něm zvyšovala, nebyl si jistý jestli sebral správnou knihu. Co když to byla jedna z těch bitchí? Co když to byla úplně jiná kniha, která je teď někde v rohu toho starožitnictví? Co když na to nepotřebuje knihu? Sasukemu se začínal zavařovat nad těma myšlenkama mozek.