Překvapený 2 (sasunaru) [ROZEPSÁNO]

13. Zase v nemocnici

Mladý Uzumaki se zděšeně přiřítil do nemocnice, když se o tom dozvěděl.

"Jak je mu?" vyhrkl na Kakashiho, který seděl na chodbě před dveřmi černovláskova nemocničního pokoje.

"Posaď se Naruto." řekl pomalu jeho sensei.

"Nebudu sedět a čumět! Co s ním je?!" vyjel na něj.

Bylo něco po půlnoci a on měl o Sasukeho strach, ale nechtěl na něj tlačit, tak na něj čekal a když se konečně ozvalo klepání na dveře nestál za nimi Uchiha, jak čekal, ale byla to Ino, která od Kakashiho sdělila Narutovi, že je Sasuke opět v nemocnici. Sama teď zůstává na recepci a snaží se Sakuře zabránit, aby za ním běžela. Nějakým způsobem se totiž dozvěděla o jeho ztrátě paměti a jeho momentálnímu stavu, tak ji to víc než zaujalo a chtěla za ním.

"Tsunade-sama řekla, že z nejhoršího se dostal a pravděpodobně nepřijde o rozum, ale má vysoké horečky a zatím se neprobudil. Musíme prostě počkat. Teď za ním nemůžeš..." Kakashi, který se za tu dobu už stihl převléct zpět do svého klasického oblečení se pod maskou zatvářil lítostivě, což Naruto nemohl vidět.

Jemu teď znovu puklo v srdci. Myšlenka na to, že by měl zase ztratit Sasukeho s ním otřásla. Co když se zase dostane do kómatu? Co když to tentokrát nebude trvat jen jeden měsíc, ale hned několik? Nebo upadne do spánku na několik let? Probere se vůbec? Naruto si nakonec opravdu sedl a s prázdným pohledem sledoval podlahu nemocnice.

"Jak?...co se stalo?" vydechl téměř neslyšně.

"Chtěl si vzpomenout." vysvětluje Kakashi. Naruto prudce zvedne hlavu a lehce vytřeští oči na šedovlasého muže vedle něj.

"Strávil nad tím pár hodin, než se nakonec rozhodl použít jedno nebezpečné jutsu. Vypadal odhodlaně a zoufale zároveň. Myslím, že to dělal pro tebe..." řekne Kakashi a poplácá Naruta po rameni. Ten teď chudák nemá slov. Je dojatý a naštvaný zároveň. Chtěl by teď Sasukeho políbit a praštit současně. Prohrábl si své rozcuchané vlasy a opět soustředí svůj zrak k zemi. Netrvá ale dlouho, než se na Kakshiho znovu vyděšeně podívá.

"Počkat, jak jakože pravděpodobně nepřijde o rozum?! Co to bylo za techniku?!" došlo najednou blonďáčkovi o čem Kakashi předtím mluvil a srdce se mu zase splašeně rozbušilo.

"Ta technika je velmi nebezpečná. Uživatel, který je pod účinky toho jutsu je donucen prožít svůj život znovu. Sasuke právě prožil znovu svých sedmnáct let. Viděl všechny vzpomínky co si za sedmnáct let vytvořil. Ty dobrý i ty špatný, všechno. I to na co už dávno, díky času zapomněl, teď ví. Je to strašně moc informací najednou a vzhledem k tomu co si musel Sasuke prožít se o něj bojím víc. Kdyby měl aspoň obyčejný život, nemuselo by to být tak strašný, ale sám víš, že moc radosti neprožil." Kakashi ukončil svou dlouhou řeč a přemýšlel co všechno z toho Naruto pochopil. Nebyl si jistý jestli ho vůbec poslouchal. Tvář byla bez výrazu...jako by právě zemřel. Už už na něj chtěl promluvit, ale rychle si to rozmyslel, když spatřil jak Narutovi unikla jedna slza...

"Řekněte mi, že bude v pořádku...." vzlykl a sledoval dveře do jeho pokoje.

"Určitě bude, neboj se Naruto." utěšoval ho Kakashi, i když si svými slovy nebyl vůbec jistý.

***

Zatím co Kakashi s Narutem čekali na nějakou pozitivní zprávu od jejich Hokage o Sasukeho stavu, se jeden slizký had ukrýval, nedaleko své rodné vesnice, ve své nové skrýši.

Dělal zase na něčem novém. Nedávno se mu konečně povedlo obnovit si ruce, které mu Itachi před nějakou dobou usekl. Jeho plán získat malou Etsuko vyhořel poměrně rychle a tak si to snažil něčím vynahradit.

Přemýšlí, že by mohl Uzumakiho nebo Uchihu zase na něco využít, ale to je musel nejdřív získat a to není jednoduchý. Od narození tý liščí holky se ani jeden nehl z vesnice a sám si mohl vyzkoušet, že dostat je z vesnice násilím je pro něj teď nemožné. Jsou až moc hlídáni.

Ozvalo se klepání na dveře, to ale Orochimara moc nezajímalo a pokračoval ve svém pokusu.

Do potemnělé místnosti vešel světlovlasý mladý muž a když za sebou zavřel, poupravil si brýle na nose, než začal na svého mistra mluvit.

"Váš pokus číslo sedmdesát dva selhal, Orochimaru-sama..." pronesl Kabuto suše a raději se znovu podíval na výsledek do papírů, i když věděl, že se tím vůbec nic nezmění.

"Ano, to ssse dalo očekávat...na něco holt nejsssou zkratky. Tsss." zasyčel a odložil svou dosavadní práci. Otočil se na Kabuta a sundal si rukavice. Chvíli tak přemýšlel, než se zvedl a vydal se ke své milované knihovně se svým pokladem. Hledal nějakou techniku, která by jeho pokusu číslo sedmdesát tři pomohla, ale vypadá to že je ve slepí uličce.

"Ješšště nějaký novinky?" zeptal se aniž by se na něj otočil a sáhl po jedné knize z horní poličky, kterou otevřel.

"Ano, podle nejnovějších informací se Sasuke konečně probudil a ztratil část svých vzpomínek-"

"To ssse může hodit." přeruší ho Orochimaru a knížku zaklapne.

"To ano..." Kabuto se lehce začervenal, že aspoň něco udělalo jeho mistrovi radost. Sice se kvůli tomu musel zmínit o Sasukem, ale to mu vůbec nevadilo...zatím.

"To bysssme mohli něco vyzkoušššet...hm, mám nápad. Pojď ssse mnou milí Kabuto-kun...máme dole ješšště nějaký obětiny?" zeptal se svého čtyřokého poskoka, zatím co si lstivě mnul ruce.

"No, už jich moc není. Máme poslední čtyři. Tři dospělý a jedno dítě..." řekl lehce rozpačitě Kabuto.

"To bohatě ssstačí, přiveď mi dva dossspělý do tessstovací míssstnosssti číssslo pět, jdeššště sssi pro něco zajdu." řekl s širokým úsměvem a zaplul do své další laboratoře.

"Ano, Orochimaru-sama." Kabuto šel dělat svou práci.

Orochimaru se dostal okolo nejrůznějších zkumavek až k velké kovové tuhle. Pomocí chakry ji otevřel a hned se začal prohrabovat obsahem až nakonec našel co hledal. V ruce svíral dvě lahvičky s popisky, ve kterých byli něčí vlasy.

"Perfektní..." zavřel truhlu, ohnal se svými dlouhými černými vlasy a pomalu uháněl do testovací místnosti, ve které už Kabuto připravil dva svázané muže.

"Teď můžeššš jít, o zbytek ssse possstarám." řekl Kabutovi, který se lehce poklonil a odešel z místnosti.

Orochimaru provedl potřebné pečetě a vše co potřeboval k této technice a životy lidí, co stáli před ním, právě skončili.

"Edo tensssei no jutsssu."