Jason Sorensen 2: Peklo a nebe

Kapitola 4

Když agresor Trevor vešel do třídy, nenechá si ujít příležitost Jasona urazit. "Copak ty žiješ!" zvolal a hodil po něm gumu na mazání tužky. Gumou mířil přímo na Jasonovu hlavu.

Jason reflexivně zakryje svou hlavu rukou, aby se ubránil. Cítí, jak gumová guma ho trefuje, ale naštěstí to není nijak bolestivé. Jen si hlavu lehce poškrábe a odhodlaně se rozhodne nenechat se svým agresorem zastrašit.

Bez ztráty chladu vytáhne svůj mobil Siaomi a zapne záznamník zvuku. S jasným hlasem říká: "Den první, začíná škola a agresor Trevor se nezměnil."

Tímto záznamem Jason ukazuje, že není ochoten tolerovat šikanu a že si bude zaznamenávat jakékoli incidenty. Cítí, že je čas, aby se něco změnilo, a doufá, že tento záznam mu může v budoucnu posloužit jako důkaz, pokud se situace zhorší.

V jeho červených očích se objevuje odhodlání a statečnost, protože ví, že nejlepší cesta, jak se s agresorem vypořádat, je ukázat svou sílu a postavit se mu čelem. S mobilním telefonem v ruce se cítí, že má kontrolu nad situací, a že toto zaznamenání je prvním krokem k pozitivní změně.

Jason doufá, že jeho postoj a odhodlání ukáží Trevorovi, že už nebude jeho obětí, a že šikana nemá místo ve škole ani nikde jinde. S Emily po svém boku se cítí podpořený a silný, a ví, že společně dokážou čelit všem výzvám, které jim školní rok přinese.

Jason si povšimne zvonku na zdi, který je určen k označení začátku hodiny. Když se na něj podívá, zvonek najednou zazvoní, avšak ve třídě stále panuje ruch a neklid, který je typický na začátku nového školního roku. Každý se baví, povídá si, připomíná si prázdniny a sdílí své zážitky.

Učitelka však stále nepřichází. Někteří žáci začínají být netrpěliví a nejistí, co se děje. Jason si povšimne, že se v očích některých spolužáků objevuje obava, protože možná netuší, co se děje a co mohou očekávat.

V tom okamžiku se Jason rozhodne jednat. Vstane od své lavice a vznešeně se postaví do čela třídy. Jeho červené oči září odhodláním a zodpovědností. Pohlédne na své spolužáky a s klidem a jasností vysvětlí: "Možná učitelka má nějaké zpoždění. Ale nebojte se, budeme mít jistě za chvíli začátek hodiny. Pokud nám to trvá déle, můžeme třeba začít nějakými zábavnými otázkami nebo povídáním si o našich prázdninách. Vždyť první den školy je trochu neformální, že ano?"

Jeho slova zklidní některé nervózní spolužáky a atmosféra se postupně uklidní. Jasonovy červené oči se po třídě prohledávají a vyzařují pocit klidu a jistoty. Ukazuje tím, že má kontrolu nad situací a že se nechce nechat ovlivnit nečekanými situacemi.

Po chvíli se dveře třídy otevřou a učitelka vstoupí do místnosti s omluvným úsměvem. Jason jí s úsměvem na tváři přejde zpět ke své lavici. Ačkoli nebyl schopen změnit nečekanou situaci, svou rozhodností a klidem dokázal zklidnit atmosféru a ukázat svou schopnost vést a podpořit své spolužáky.

Učitelka, paní Smithová, je silnější postavy s vřelým a laskavým úsměvem. Má své výrazné růžové šaty, které jí sluší a zdůrazňují její vlastní osobnost. S jejím svěžím vzhledem a radostnou náladou působí vždy pozitivní dojem.

Když vstupuje do třídy, přináší s sebou přátelskou a podporující atmosféru. Není jen učitelkou, ale také zároveň ochotnou posluchačkou, která vždy naslouchá svým žákům a chápe jejich potřeby. Je zkušenou učitelkou, která má vždy pochopení pro své studenty a usiluje o to, aby je motivovala a inspirovala k dosahování svých cílů.

I když může mít někdy výrazný projev, když potřebuje získat pozornost třídy, je vždy respektující k žákům a snaží se jim poskytnout kvalitní a interaktivní výuku. Její laskavý a trpělivý přístup k učení podporuje atmosféru otevřenosti a učebního prostředí, ve kterém se každý žák cítí bezpečně a podporován.