Jason Sorensen 2: Peklo a nebe

Kapitola 14

Laurie se nachází v klidném obývacím pokoji, uprostřed kterého visí rodinná fotografie. Je to vzpomínka na lepší časy, kdy byla rodina pohromadě. Její oči se zamlží slzami, které pomalu klesají po jejích tvářích. S láskou se dívá na snímek, na kterém jsou zobrazeni její milovaní: Jason, malá Lucy a Lecter.

Ve vzpomínkách Laurie se vynořují radostné momenty, které prožívala s oběma dětmi. Cítí bolestné vzpomínky na nešťastnou událost, která se stala šesti lety. Lucy, jejich malá princezna, zemřela ve věku šesti let při tragické autonehodě.

Laurie se modlí a doufá, že jak Jason, tak i Lucifer, se vrátí v pořádku. Přestože srdce plné bolesti a smutku, doufá, že se její rodina znovu spojí a bude mít šanci začít znovu. Ví, že čas nevrátí ztracené, ale stále chová naději, že se dva muži, které miluje, budou moci vrátit z pekla a najít mír a harmonii ve světě, který je čeká.

Laurie se rozhodne vydat se na hřbitov, aby navštívila hrob své milované dcery Lucy. Přesně ví, kam se má vydat, a tak si vybírá své oblečení s péčí. Obléká si decentní černý kabát, který symbolizuje smutek a úctu. Připevňuje si na hrudník malou červenou růži, která představuje její lásku a oddanost.

Když je připravená, opouští svůj domov a kráčí směrem k hřbitovu. Její kroky jsou pomalé, ale rozhodnuté. Cestou přemýšlí o všech společných chvílích s Lucy, o všech radostech a láskyplných okamžicích, které sdílely. Její srdce se plní smutkem, ale také hřejivou nostalgií.

Po chvíli doráží na hřbitov. Vstupuje do zahrad, kde jsou rozesety hroby a náhrobky. Přistupuje ke hrobu své dcery Lucy s hlubokým respektem a citlivě položí červenou růži na její památku. S láskyplným úsměvem se vzpomínkami v očích si sedá vedle hrobu. Odemyká vzpomínky na společné momenty a tiše se modlí za její dceru.

Laurie stráví chvíli na hřbitově, ztiší své myšlenky a dovolí svému srdci prožít bolest i smutek. Přestože se zdá, že čas nezmění minulost, připomíná si lásku, která je navždy spojuje s Lucií. Po čase se zvedá, pohlédne na hrob ještě jednou a tiše se rozloučí. Opouští hřbitov se smíšenými pocity, ale také s pocitem, že její láska a vzpomínky na Lucy zůstanou v jejím srdci navždy.

Laurie se vrátí domů z hřbitova a unaveně usedne na pohovku v obývacím pokoji. Srdce stále září vzpomínkami na dceru Lucy, ale potřebuje si na chvíli odpočinout a zbavit se tíživých myšlenek. Rozsvítí televizi a pohledem se ztrácí v plynoucích obrazech na obrazovce.

Kanály se mění, ale její mysl je stále plná vzpomínek na krásné okamžiky s Lucy. Televizní program ji jenom mírně rozptyluje, ale neumí zcela odvrátit její myšlenky od toho, co právě prožila na hřbitově.

Přestože se snaží soustředit na televizi, její mysl se neustále vrací k vzpomínkám a citům, které ji přetékají. Po nějaké době se rozhodne vypnout televizi, protože pořád jen tak nějak sleduje bez myšlenek. Laurie ztěžka vstane z pohovky a zamíří do své ložnice.

Doma je stále ticho a jen světlo lampy doprovází Laurie při jejím pohybu. Usedá na postel a ponoří se do myšlenek na své dítě. Cítí jak se vzpomínky prolínají s bolestí, ale také s bezvýslednými otázkami, proč se musela Lucy tak brzy rozloučit s tímto světem.

Laurie si uvědomuje, že bolest ztráty nikdy úplně neodezní, ale také ví, že v jejím srdci bude vždycky živá a milovaná památka na dceru. Po několika minutách ponořených do svých myšlenek si uvědomí, že potřebuje chvíli klidu a samoty, aby mohla lépe vyrovnávat se svými emocemi.

Zhasne světlo a ticho jí obestře. Laurie se ponoří do temnoty své ložnice, aby na chvíli získala čas na soukromí a sdílení vzpomínek s Lucy. Její láska a péče o ni zůstane živá i v těchto chvílích, kdy se jí už nedotýká fyzicky, ale stále žije v jejím srdci.

Laurie se zamračí, když uslyší zvonek, ale když se podívá přes kukátko, nikdo tam není. Rozhodne se tedy jít dolů do přízemí, kde jsou schránky s poštou. Vezme klíč od své schránky, otevře ji a vezme všechny dopisy. Vrací se nahoru do svého bytu a sedne si na pohovku, aby si prohlédla poštu.

Když začne pročítat dopisy, její pohled se začíná měnit zvědavostí na strach. Zprávy o nedoplatcích za elektřinu, exekuci a dluhu na půjčce ji děsí, a její úzkost se prohlubuje. Ale poté, co otevře další dopis a přečte jméno nadepsaného odesílatele, její srdce se téměř zastaví a dopis jí vypadne z ruky.

Nevěří svým očím, protože na dopise stojí jméno, které jí přivodí vzpomínky na bolestnou minulost, kterou byla nucena zapomenout. Strach a úzkost ji zaplaví, když si uvědomí, že někdo ví o minulosti, kterou si pečlivě střežila a nikdy nikomu neřekla.

Laurie zírá na tenhle dopis, který jí připomíná nebezpečí, které bylo dávno pohřbeno. Ztuhne, zápasí s rozporuplnými pocity a neví, co má dělat dál. Cítí se ohrožená a zranitelná. Jen doufá, že tento dopis nepřinese zpět strašlivé vzpomínky, které si tak pečlivě potlačovala.

Laurie pečlivě čte obsah dopisu, který ji šokuje a vyvolává pocit úzkosti. Po každém slově, které přečte, se její ruce třesou a srdce jí bije rychleji. Dopis se tváří jako hrozba, ale také slib, že se nic nestane jejímu synovi Jasonovi.

Vědomá si nebezpečí, které dopis přináší, Laurie se rozhodne, že musí chránit svého syna a zachovat klid. Ví, že toto tajemství musí zůstat jen v její hlavě, a tak se rozhodne ignorovat dopis. S pevným rozhodnutím roztrhá dopis na kousky a zapálí jej, aby nezůstal žádný důkaz.

Poté Laurie jde lehnout do postele, doufaje, že zapomene na všechny strašlivé myšlenky a tajemství, které se jí nyní vrací. Snaží se usnout a vrátit se do klidné reality, kde je její syn v bezpečí. Přesto však hluboko uvnitř cítí nepokoj a nejistotu ohledně budoucnosti.