Narcis bez vody

991 73 10
                                    


"Říká se, že každá květina jednou uvadne, stejně tak jako skončí vše, co začalo. Toto pravidlo zcela nemine ani život."


Květiny ke svému životu potřebují vodu, teplo a světlo. Není možné, aby květina kvetla uprostřed temnoty plné chladu a strachu, stejně tak jako není možné v ní žít. Narcisa Malfoyová si to plně uvědomovala, ale nechtěla si to připustit. Byl to její domov a nikam jinam jít nemohla.

Její syn byl daleko od jejich panství, v Bradavické škole čar a kouzel, zatímco její manžel byl zavřen ve vězení. Jediným společníkem - vyjma služebnictva - mohla být Narcisina sestra, Bellatrix Lestrangeová. Narcisa nikdy necítila k Belle tu pravou „sesterskou" lásku - možná někdy předtím, když byly mladé, ale teď už ne. Jediné, co ze své sestry cítila, byl chlad, zloba a nenávist. I když si Narcisa prozatím uchovávala své neutrální postavení, z větší části si připadala jako Smrtijed - Lucius byl Smrtijed a Bella byla neskonale oddaná svému pánovi. Neexistovala možnost, že by její rodina přešla na tu druhou stranu. Oni za tu správnou stranu považovali Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, Pána zla, a skutečnost, že ta dobrá strana je ta druhá, nechtěli přijmout. Narcisa si však v poslední době uvědomovala tuto nepříjemnou skutečnost.

Byla v jejich letním sídle. Bella zřejmě létala někde po domě, zatímco služebnictvo bylo zalezlé ve svých zchátralých malých pokojích. A Narcisa byla sama.

Ještě nikdy se tak sama necítila - možná to bylo proto, že se tu samotu snažila vytěsnit. Každopádně do doby, než propustí jejího manžela z Azkabanu, zbývá ještě nějaký ten čas, stejně tak jako do konce školního roku a Dracova návratu. Narcisa doufala, že se jí podaří přesvědčit Bellu, aby nějak zařídila Luciusovo propuštění. Přeci jen byla té noci na Odboru záhad také, jenomže to ji zachránil Pán zla, ne jejího Luciuse. Jeho poslali do Azkabanu, ne ji, a Narcisa tu skutečnost v poslední době nebyla schopná překousnout. Nebylo to tím, že by tam raději viděla svou sestru, ale zkrátka jí to nepřipadalo spravedlivé. Vše ještě podtrhovala další skutečnost, a to, že byla Bellatrix vlastně ráda za to, že je v Azkabanu právě Lucius. Přímo její sestře „vyklidil pole" a Bella měla v jejich sídle volnou ruku. Proto se z jejich domu stala jakási „základna Smrtijedů", kde se často pořádala různá tajná zasedání. Nikdy tu však neviděla samotného Pána zla, za což byla svým způsobem vděčná - nestála o pohled jeho chladných, červených očí, ani o toho jeho slizkého a odporného „mazlíčka". Docela často se zde objevoval ten malý boubelatý mužík, Peter Petigrew, neboli Červíček. Narcisa nepochybovala, že je to zvěd samotného Pána zla a že se chopí každé možné příležitosti, aby mohl v Malfoyovic sídle zůstat natrvalo a podávat tak Pánovi zla pravidelná hlášení.

Stála ve rozlehlé přijímacím salonku a hleděla z vysokého okna ven. Do okenic bily kapky deště a její tmavé oči sledovaly ty kroutivé pohyby, jak voda pomalu stéká dolů. Nejraději by někam utekla, schovala se před světem, jenže to nemohla. Nemohla dělat vlastně vůbec nic, jenom sedět v jejich sídle a čekat, až se něco stane. Jenže Narcisa nechtěla čekat. To čekání ji ubíjelo, stejně tak jako strachuplní sluhové. Dříve jich zde bylo více - nyní se odvážili zůstat jen tři.

Dveře do salonku se otevřely a dovnitř vtrhla vysoká žena s chladným pohledem a černými vlasy. Smrtijedský háv za ní vlál, když se hnala za Narcisou.

Bellatrix Lestrangeová pohlédla na svou sestru. "Nemůžeš tu jen tak sedět a čekat, Cissy."

"Já vím," opáčila chladně Narcisa, aniž by odtrhla oči od vysokého okna.

"Říkala jsem ti to už předtím." Její sestra se k ní naklonila a donutila ji, aby se otočila. "Přidej se k nám," zašeptala. "Tu svou pozici si nemůžeš udržet věčně. Zatím tě nechávají na pokoji, ale po čase, až to zajde moc daleko, budeš si muset vybrat. No tak, Cissy, když teď přejdeš k Pánovi zla, nemůže se ti nic stát. Budeš pod jeho ochranou, a on ti nic neudělá, protože tě bude mít pod kontrolou. Ale když se k němu... když se k nám nepřidáš, bude to pak daleko horší."

Bellatrix to už jednou řešila. Nedělala to proto, že by měla strach o svou mladší sestru, ale proto, že jí to on přikázal. A ona mu byla věrnou a oddanou služebnicí, která vždy splnila jeho rozkazy.

Její sestra vyčkávala. Nebyla to dvakrát trpělivá osoba. "Odpověz!" zasyčela na Narcisu.

"Už jsem ti jednou řekla svou odpověď," trvala na svém Narcisa.

Bellatrix se zatvářila, jakoby snědla něco zkaženého. Pobrala všechnu svou hrdost a namyšleně odkráčela ze salonku. Znala tu odpověď. Prozatím jí bylo Ne, ale to se časem možná změní. Ostatně Narcisa to nevěděla. Byla bezmocná. Cítila se jako květina bez tepla, světla a vody.

Byla narcisem bez vody.

Story of Narcissa MalfoyKde žijí příběhy. Začni objevovat