Story of Narcissa Malfoy

Pro všechny

"Někdo bojuje za všechny, někdo sám za sebe."

Narcisa se zastavila. Kolem právě prošel vysoký muž v kabátě a s kufříkem, který si ji podezřívavě přeměřil a poté pokračoval v cestě.

Byl tohle snad Smrtijedů plán? Vběhnout do mudlovské ulice? Jestli ano, tak se jim to povedlo, protože teď se všechny věci opravdu zkomplikovaly.

"Co teď?" sykl bystrozor za Narcisinými zády.

"Musíme projít ulicí na druhou stranu a doufat, že se nedostali moc daleko," odpověděla Narcisa, poté sklopila pohled a vyrazila napříč ulicí.

Udělala však jen pár kroků, když ji ozářilo světlo a ozval se vysoký a hlasitý zvuk, který Narcisa nikdy dříve neslyšela. Celá otřesená se podívala na tu velkou věc, co nemohlo být nic jiného než mudlovské auto, které se od ní zastavilo jen několik centimetrů daleko a řidič na ni zběsile troubil.

"Kam to čumíš, ty náno pitomá?! Tohle je silnice!" křičel na ni řidič.

Narcisa pocítila, jak ji jeden z bystrozorů uchopil za paži a odtáhl pryč ze silnice. Řidič poté projel kolem a nedopustil si k ní ještě velmi neslušné gesto.

Otřeseně tam stála a hleděla na místo na silnici, kudy teď projížděla jiná auta.

''Pojďte,'' zašeptal jí jeden bystrozor do ucha. Narcisa se probrala, hůlku si schovala pod plášť a vyrazila klidným a vyrovnaným krokem přes silnici.

Rozhlížela se. Pro mudly to byl další nudný a pracovní den, a ve spěchu by si ani nemuseli všimnout čtyř zvláštně oděných osob.

"Tamhle," zašeptal bystrozor za Narcisou, která pohlédla směrem, jímž ukazoval. A tam je uviděla.

Stáli v jedné temnější uličce, jejich tmavé hábity splývaly s tmou, i když bylo teprve pochmurné pozdní ráno.

"Tudy."

Narcisa se nechala vést menším bystrozorem, který kličkoval mezi nechápajícími mudly a sem tam nějakými auty. Nakonec stanuli na protější ulici a když se Narcisa rozhlédla, spatřila Smrtijedy, jak pomalu zašli do oné uličky.

''Za nimi," řekla Narcisa, stiskla pod pláštěm hůlku a rychlým krokem se vydala k té potemnělé a zašlé uličce. Cestou vrážela do kolemjdoucích a nechápajících lidí, kteří na ni vrhali opovržlivé a zlostné pohledy.

Jakmile natáhla kroky a zrychlila chůzi, ocitla se na místě. Neváhala a zašla přímo do tmy uličky.

Bylo to riskantní, jelikož na ni v té tmě mohli Smrtijedi nastražit nějakou léčku. Past. Ostatně nebylo by to poprvé, a když by se tak stalo, tak by se z toho Narcisa znovu dostat nemusela.

Bystrozory jakoby nechala daleko za sebou.

Někde před sebou zaslechla zašustění pláště a neohrabané kroky. Zastavila se. Ta tma ji velmi omezovala, ale když by si posvítila hůlkou, prozradila by se. Musí holt riskovat.

Udělala nejistý krok vpřed. A další.

Pokusila se zaostřit svůj zrak a uviděla siluetu člověka nalepeného na zeď. Další se krčil za popelnicemi, zbylí dva však zůstávali záhadou.

Nikdo z nich se ani nepohnul. Narcisa si v duchu naplánovala, co udělá. Už už vytahovala hůlku zpod pláště, když se za ní ozvalo: "Narciso! Stůj! Je to past!"

Narcisa se otočila za hlasem ve chvíli, kdy dva Smrtijedi vystoupili ze svých úkrytů.

''Mdloby na tebe!"

Prví kletba narazila do zdi ve výši Narcisiných ramen, druhá ji však zasáhla do nohy.

Narcisa spadla na zem a hůlka se jí málem vykutálela z ruky. Když se ohlédla, spatřila dvě postavy prchající směrem k nim.

Popadla hůlku a zvolala: ''Reducto!"

Země u nohou Smrtijedů zazářila světlem a pohnula se. Smrtijedy - Narcisa v nich poznala Šedohřbeta s Dolohovem - to odhodilo dva metry dozadu a Narcisa získala čas, aby se posbírala ze země.

''Pouta na vás!" vykřikla a Smrtijedy, ležící vedle sebe, spoutalo několik silných provazů. Narcisa k nim přispěchala a rychle vytrhla hůlky z rukou.

''Chcípneš, ty jedna zpropadená krve-zrádkyně!" křičel Šedohřbet, zatímco se divoce zmítal a snažil se vymanit ze svých pout.

''To se ještě uvidí," ucedila Narcisa, zastrčila si jejich hůlky pod plášť a otočila se. Jen pár metrů od nich spatřila zuřivě bojující čtveřici.

Celá ulička se otřásala pod výbuchy, ranami a silou kleteb. Světelné paprsky létaly ze strany na stranu a Narcisa musela použít štítové kouzlo, aby se k nim vůbec dostala.

''Jste obklíčeni."

Travers se na ni otočil, a to byla chyba. Právě v tu chvíli ho bystrozorovo zaklínadlo srazilo na kolena a Narcisina kletba mu vyrazila hůlku z ruky.

Boj v tu chvíli ustal a všichni se s připravenými hůlkami otočili na Narcisu.

Ta však svou pozornost soustředila pouze na Bellatrix. ''Je konec, Bello," řekla. ''Vzdej se."

''Vzdát se?" zasyčela Bellatrix a chladně se zasmála. ''Ani ve snu, Cissy."

''Azkabanu se stejně nevyhneš," pokračovala Narcisa. Nechtěla, aby se její vinou ocitla její sestra ve vězení, ale po tom všem... ''Takhle to bude lepší, pro všechny."

V Belliných očích se mihl náznak zaváhání. ''Možná pro tebe..."

Všichni napjatě čekali a sledovali Bellatrix, jak pomalu zvedá svou hůlku.

Narcise se v očích mihl strach.

''... Avada kedavra!"