Story of Narcissa Malfoy

Konec toho všeho?

"I když je některým věcem konec, nikdy nekončí na dlouho."

Narcisa Malfoyová stála u okna salonku a pozorovala kapky deště, jak se kroutí po okenní tabulce jako tencí průhlední hadi.

Byl to skoro měsíc, co se to všechno stalo. Jak stála v místnosti s Yaxleym, jak pomalu zvedal hůlku a pronášel slova smrtící kletby...

Jak dovnitř vtrhli bystrozorové, jak Yaxley vyletěl pod náporem kleteb do vzduchu a spadl z okna...

Pád však přežil, jelikož spadl do fontány plné vody. Nyní byl jako jeden z mála Smrtijedů v Azkabanu, jelikož se ostatním, včetně Bellatrix, podařilo utéct.

Bystrozorové Narcisu uklidnili a vzali ji dolů, kde na ni čekal Draco. Jakmile skončil boj a všichni Smrtijedi z domu utekli, museli Narcisu vyslechnout.

Neřekla jim však všechno, jen základní detaily. Poté na nějaký čas bydlela s Dracem v náhradním domě, dokud se ten jejich nedá do pořádku.

Ministerstvo se postaralo skoro o všechno, a i když se to Narcise nelíbilo, nemohla s tím nic udělat. V jejich domě bylo několik bystrozorů, kteří celou oblast a pozemek hlídali. Také několik bystrozorů mělo Draca doprovodit do Bradavic, zůstat tam a zároveň dohlížet na celou školu. Draco si tedy prázdnin vůbec neužil... ale na to teď Narcisa myslet nechtěla. Nechtěla myslet na ten strach, který o svého syna měla, nechtěla myslet na ten strašlivý pocit...

Nový školní rok začíná za pár dní. Draco bude muset odjet. Kéž by to šlo udělat nějak jinak, pomyslela si Narcisa. Kéž by mohl zůstat doma.

Ministerstvo začalo všechno pečlivě prošetřovat. Narcisa nepochybovala, že bude muset zajít na výslech, a to brzy.

Podívala se na zlatý medailonek, který držela v ruce. Toto byla jedna z mála věcí, o které skoro nikdo nevěděl, jen Lucius, ona, Pán zla a možná pár Smrtijedů. Ale nikdo nevěděl, že ten medailonek má právě ona, tady a teď.

Pověsila si ho kolem krku a schovala pod šaty. Možná to pak bude jediná zbraň, kterou proti nim bude mít.

"Matko?"

Narcisa se otočila a pohlédla do Dracova ustaraného a starostlivého obličeje.

"Nestůj pořád u toho okna," řekl jí, "je tu tolik věcí, které můžeš dělat."

Narcisa Draca obejmula. "Nechci, abys odjel," zašeptala mi do ucha. "Bude o tebe mít strach."

"Vždyť tam budou bystrozorové, a Brumbál..."

"Já vím, máš pravdu," řekla a pustila ho, "ale i tak."

Narcisa věděla, že to vše jen tak neskončí. Na konec je ještě moc brzo, protože Smrtijedi si to líbit nenechají. Vrátí se, a pomstí. Ale je tu kousek naděje, že někteří utekli a už se nevrátí. Každopádně budou muset bystrozorové zůstat, alespoň pár dalších dnů.

Ministerstvo se všechno chystá pečlivě prošetřit. Narcise přišlo zvláštní předvolání, podepsané přímo od ministra kouzel, Rufuse Brouska.

Vážená paní Malfoyová,

tímto jste oficiálně předvolána, dne 28. srpna, v budově Ministerstva kouzel, před soudní radu Starostolce, k výslechu ve věci útoku Smrtijedů. Výslech začne o druhé hodině odpolední, přítomni budou všichni členové Starostolce včetně samotného ministra kouzel. Jakožto britská čarodějka jste povinna uposlechnout toto předvolání a dostavit se ve stanovenou dobu na stanovené místo. Budete očekávána.

Podepsán Rufus Brousek, ministr kouzel.

Narcise se k žádnému výslechu nechtělo. Nechtěla mluvit o tom všem, co se za tu dobu stalo, ale neměla na vybranou. Musí tam, jiná možnost není. Třeba se jí povede usvědčit některé Smrtijedy, které Ministerstvo doposud nedopadlo a o kterých možná ani neví.

Narcisa doufala, že se jí nějak povede dostat Luciuse z Azkabanu. Sice to bude boj, ale třeba se jí to povede - vždyť jsou to už skoro tři měsíce, co je ve vězení. I když si moc přála, aby ho pustili, věděla, že tomu tak zřejmě nebude - je to Smrtijed, což Ministerstvo odhalilo, a proč by ho tedy měli pouštět?

Pak je tu ještě Bella, která záhadně zmizela. Od toho zásahu bystrozorů v jejich sídle se nikde ani neukázala, ale Narcisa se bála, že se může kdykoli znovu objevit. Ale čeho se vlastně bála? Narcisa měla spíše strach z toho, co Bellatrix udělá, jelikož nyní už je to jasné - každá stojí na jiné straně... tedy, spíše obě nestojí na stejné straně. Narcisa nepatřila ani ke Smrtjedům, ani k Fénixově řádu a ani k těm ostatním... ale kdo jsou ti ostatní? To jsou ti, kteří jednoduše nestojí na straně Pána zla - stejně jako teď ona.

"Už je čas, madam."

Narcisa stála v hlavním salonku a zamyšleně hleděla z okna. Na sobě měla šedé šaty bez zbytečných vyšitých vzorů a všelijakých ozdob. Ty šaty působily elegantně, ale zároveň smutně. Měly límeček, rukávy byly schválně ohrnuté, a sukně nebyla zbytečně široká. Na hlavě měla na dokonalém drdolu elegantní klobouček, který se k šatům dokonale hodil. Celkově se svojí bledou tváří a lesklýma očima působila úplně stejně, jako ty šaty - sice elegantně, ale jaksi smutečně.

 Otočila se a pohlédla do tváří dvou bystrozorů, kteří ji měli doprovodit na Ministerstvo. Celý ten proces působil úplně jinak, než si Narcisa myslela - vypadalo to, že je přímo nucena jít na ten výslech. Bytrozorové ji tam dovedou a neustále ji budou hlídat. Jakoby měla vůbec na vybranou.

"Ať nepřijdeme pozdě," řekl vyšší z obou bystrozorů.

Narcisa jen přikývla, prošla kolem nich a zastavila se u Draca, který nervózně postával na chodbě. Za tři dny odjede zpátky do Bradavic, pryč od ní...

"Dávej na sebe pozor," řekl jí.

"Neboj se," řekla Narcisa a objala svého jediného syna. "Budu."

"Jdeme."

Pustila ho a vydala se za bystrozory, kteří už postávali u otevřených dveří. Jakmile vyšla ven, tak dveře zavřeli. Poté se postavili vedle ní - každý z jedné strany, a vydali se vstříc Ministerstvu kouzel.