Story of Narcissa Malfoy

Kolaps

"Kolaps může přihodit jak velmi emotivně vypjatá situace, tak strach a bezmoc."

Narcisa Malfoyová byla v šoku. Usoudili tak lékouzelníci z nemocnice svatého Munga, které společně s bystrozory ihned povolalo Ministerstvo. Prý se tak stalo po emočně těžké situaci a utržení několika řezných ran.

Ale i když byla Narcisa trochu otřesená a rány od střepů ji po celém těle bolely, necítila se v šoku. I když měla sem tam nějaké hlubší úzkosti, držela se. Zůstávala však v horním patře, nejčastěji v ložnici, protože přízemí bylo neobyvatelné - jednak zde pobíhali bystrozorové, a poté tu bylo velký nepořádek a chaos, po Bellatrixině návštěvě.

Bystrozorové s lékouzelníky našli Narcisu stát v dešti, s rukama od krve. Vzali ji dovnitř a nejdříve jí ošetřili rány. Poté ji chtěli vyslýchat, ale lékouzelníci to zakázali - nyní má odpočívat a zbytečně se nestresovat. Proto také nemá chodit dolů.

Ale proč by měla být Narcisa v šoku až teď? Po setkání s Bellatrix? V šoku měla být spíš po setkání s Dracem, nebo s Luciusem... Zřejmě to byla jen shoda náhod. Bylo toho na ni moc a tohle byla třešnička na dortu.

Cítila se osamělá. Draco byl daleko, Lucius také, i všichni ostatní... byla sama. Krom lékouzelníků a bystrozorů tu nikdo nebyl, nikdo, kdo by jí mohl skutečně pomoci.

Ale vypadalo to, že se to změní, jelikož za Narcisou přišel jeden z bystrozorů. Posadila ho do křesla v ložnici, kde po většinu svého času byla.

Bystrozor měl kamenný výraz, který Narcisu zezačátku děsil. Posadila se naproti němu na postel a čekala, co řekne.

"Jak to všechno zvládáte, madam Malfoyová?"

"Zvládám."

"Dobře," odkašlal si. "Nemáte někoho - třeba rodinného příslušníka - kdo by sem za vámi mohl přijet a nějaký čas tu pobýt? Neměla byste tu být stále sama - a přítomnost někoho blízkého by vám pomohla."

"Jenže můj syn," začala Narcisa, "je daleko odsud, v Bradavické škole. Můj manžel je ve vězení. Má sestra je nezvěstná."

"Ale máte přeci ještě jednu sestru, nepletu-li se?"

Narcisu ten jeho tón ubíjel. Mluvil jako nějaký odborník, v mudlovském světě nazývaný "psychiatr".

"Ano, mám," přikývla Narcisa. Nechtěla do těch věcí Andromedu znovu zatahovat - i ona má svou rodinu, a tu by Narcisa mohla ohrozit. "Ale nejde to," rozhodla se nakonec. "Nevím, kde bydlí." Věděla, že tuto lež bystrozor prohlédne. Musí vymyslet něco lepšího.

"Mohli bychom ji najít."

"Nechci, aby to tu takhle viděla," zkusila opět Narcisa, vstala a přešla k oknu, čímž se k bystrozorovi postavila zády. Začala si pohrávat s medailonkem, který měla na krku.

"Tak by to šlo zařídit jinak - mohla byste vy k ní."

Tak tohle už bylo moc. Narcisa se prudce otočila a probodla bystrozora pohledem. "Vážím si toho," začala, "že si o mě Ministerstvo vůbec dělá starosti, ale to si mohou ušetřit. Když jsem tehdy potřebovala pomoc, Ministerstvo nikde, a i teď nic nedělají ve věci uvěznění mého manžela."

"Jak myslíte," řekl trochu vyvedený z míry, vstal a odešel z její ložnice.

Narcise to všechno připadalo jako věčnost, jenže tomu byl teprve den od té události. Všechno to měla znovu před sebou, ale úplně všechno - ten den, kdy to všechno začalo, kdy Bellatrix Narcise oznámila, jak Luciuse napadli, kdy Narcisa vyslechla rozhovor dvou Smrtijedů...

Všechno to na ni dopadlo právě teď - až teď. Co že to Bellatrix říkala? Že si ji najdou.

Prý se sesypala. Našli ji v ležet na zemi v ložnici, když jí přišli lékouzelníci zkontrolovat rány. Byly tomu tři hodiny od návštěvy bystrozora, který Narcise doporučil blízkost někoho blízkého. Byl to opožděný šok, tolik emocí se vydralo ven, všechny to pocity a vzpomínky...

Bylo ale zvláštní, že se tomu stalo tak pozdě. Když tehdy stála v dešti, s rukama od krve, a hleděla na místo, kde zmizela její sestra, byla jakoby úplně "mimo". Teprve po několika hodinách, následujícího den, jí všechny ty události podlomily kolena a shodily na zem.

Když poté otevřela oči, probrala se na úplně jiném místě, než byl její dům.