Story of Narcissa Malfoy

Závoj nevědomosti

"Tenký závoj nevědomosti je někdy těžší než silný závoj strachu."

Poté už Narcisa Malfoyová viděla vše jen přes mlžný závoj nevědomosti.

Ležela v posteli a první věc, kterou uviděla, byl vysoký klenutý strop. Bylo tu úplné ticho, nikdo nikde.

Pokusila se posadit, aby se mohla rozhlédnout po místě, na kterém se ocitla. Prudká bolest, která jí proběhla celým tělem, ji však donutila lehnout si zpátky.

Nakonec zkusila alespoň trochu natočit hlavu. Vedle sebe měla další, ale prázdnou postel. Na konci pokoje, který byl velký asi jako hlavní přijímací salonek v jejím panství, byly velké dveře. Jinak zde nebyla skoro žádná okna.

Najednou si uvědomila, že má na sobě něco jiného, než své černé šaty. Nebylo by to však tak zlé, kdyby jí z krku nezmizel ten řetízek věčného chladu a tajemna - medailonek.

Kde je? byla první věc, na kterou pomyslela. V pokoji byla úplně sama, ale nemohla vyloučit, že ho někdo ukradl. I přes bolest se posadila a rozhlédla se po pokoji. Vedle postele měla malý stolek, vedle kterého byla židle, na které visely její šaty. Opatrně sklouzla z postele, uvázala si župan kolem svého oděvu a přešla k židli. Když šaty prohmatala, nenašla nic.

S hrůzou si uvědomila, že medailonek není jedinou věcí, která jí chybí. Hůlka. Rychle prohledala celý stolek, ale nic. Teprve až úplně dole, v posledním šupleti, se něco válelo. Rychle po tom natáhla ruku, ale už když se toho dotkla, věděla, že je to něco úplně jiného, než co Narcisa hledala.

Bylo to shnilé jablko. S nechutí ho hodila zpátky do šuplete, které zastrčila. Stále jí však vrtalo hlavou, kde vůbec je.

Ozval se nějaký zvuk. Narcisa se otočila právě ve chvíli, kdy se dveře pokoje otevřeli a dovnitř vešla čarodějka se stříbrným táckem, na kterém měla hrníček a talířek s jídlem.

Narcisa neváhala a vyrazila k ní. Čarodějka se zatvářila nechápavě a překvapeně - něco ji vyvedlo z míry.

"Kde to jsem?" zeptala se Narcisa a musela se chytit prázdné postele. Když tak však učinila, rány na dlaních ji začaly nesnesitelně bolet.

"Opatrně!" vykřikla čarodějka, odložila tác a chytla Narcisu za ruku. "Nemáte se těmi ranami ničeho dotýkat."

"Kde to jsem?" zopakovala Narcisa, když se za pomoci čarodějky posadila na svou postel.

"V nemocnici svatého Munga."

Nemocnice svatého Munga... Závoj nevědomosti, který Narcise bránil v rozhledu, jakoby se protrhl. Když zkolabovala, našli ji lékouzelníci a převezli ji do nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy.

"Jak dlouho už tu jsem?" zeptala se už klidněji Narcisa.

"Dva dny."

Už dva dny? Dva dny spala? Ale to za tu dobu někdo mohl...

"Kde mám věci?"

"Ale madam..."

"Kde mám své věci?"

Čarodějka se zatvářila bezmocně, než na chvíli odběhla. Když se vrátila, držela v ruce pytlíček s malým štítkem, na kterém bylo Narcisino jméno a číslo pokoje.

Narcisa pytlíček vytrhla čarodějce z ruky a rychle zkontrolovala jeho obsah. Hůlka, brož po matce, kterou na sobě měla, prstýnek, a...

"Kde je medailonek?"

"Co prosím?"

"Kde je ten medailonek, co jsem měla na krku?"

Čarodějka se zatvářila nechápavě. Poté nakoukla do pytlíčku a spěšně ho prohledala. "Je mi líto, madam," řekla, "ale to je asi omyl. Všechno, co jste měla u sebe, jsme dali sem."

"Ale já ho měla na sobě," trvala na svém Narcisa a nenápadně z pytlíčku vytáhla, kterou si poté schovala pod župan. "Celou dobu jsem ho cítila, ten chlad a těžkost..."

"Raději se natáhněte," reagovala čarodějka a snažila se Narcisu přimět, aby si lehla. "Bylo toho na vás moc a..."

"Nejsem blázen," skoro vykřikla Narcisa a odstrčila čarodějku dál od sebe. "Nešahejte na mě!"

"Spolupracujte." Čarodějčin hlas byl tvrdší a chladnější.

Narcisa nakonec svolila a lehla si do postele. Poté zavřela oči a předstírala, že usnula. Slyšela kroky, jak čarodějka odchází, poté otevření a následné zabouchnutí dveří.

Když poté otevřela oči, znovu pečlivě prohledala celý pytlíček. Na to, aby v něm byla jen její hůlka, brož a prstýnek, byl nějak moc velký. I jeho tvar byl zvláštní - muselo tam být ještě něco jiného...

Pečlivě si přečetla štítek, nalepený na pytlíčku.

Pokoj č. 76

Narcisa Malfoyová

r. 1955

Rány na dlaních, lehká mentální porucha

Tak lehká mentální porucha? Co si o sobě myslí? Tedy, spíše... co si myslí o ní? Že je nějaký blázen, psychopat?

Jinak ostatní údaje souhlasily - jméno, číslo pokoje (viděla číslo na dveřích), datum narození a zranění... Ale stejně, mentální porucha? A co ten medailonek?

Narcisa něco zaslechla. Rychle schovala pytlíček pod polštář, lehla si a zavřela oči. Pevně stiskla rukojeť své hůlky.

Dveře se otevřely. Toho, kdo vešel dovnitř, Narcisa vidět nemohla, jelikož měla zavřené oči. Slyšela jen kroky té osoby, která se pomalu šourala k její posteli.