Story of Narcissa Malfoy

Střípek naděje

"Nezáleží na tom, jak je naděje velká. Záleží na tom, zda ji máte, či ne."

Narcisa se krčila na schodišti a slyšela rozzuřené hlasy, výbuchy a rány. Co se to děje? Vzbouřili se snad Smrtijedi proti Pánu zla?

Vyběhla ze schodů a schovala se za starou leštěnou komodou. V chodbě, která vedla ke schodům do sklepení, byl klid. Horší to však bylo v prostřední části domu, odkud se celý ten chaos a křik řinul.

Narcisa pevně sevřela svou hůlku a sáhla si na medailonek, který ji na hrudníku až nepříjemně studil. Chvílemi se jí zdálo, jakoby se třásl.

Ozvala se rána rozbíjeného skla. Narcisa vyběhla ze svého úkrytu a nyní už běžela k místu, kde se to všechno dělo. Bála se, co uvidí - věděla, že skoro celé jejich panství bude vzhůru nohama - nábytek převrácený, okna rozbitá...

Zastavila se na konci chodby, přímo u vstupní haly. Velké dvoukřídlé dveře byly rozražené dokořán a vycházelo z nich světlo. Po zemi byly střepy a sem tam převrácený svícen. Vše se to zřejmě dělo v hlavním salonku, jehož dveře byly ven z pantů.

Narcisa přeběhla přes halu a zastavila se u dveří do hlavního salonku.

Přímo u její hlavy narazilo do dveří zbloudilé zaklínadlo a vybuchlo v záplavě jisker. Narcisa se skrčila  a zakryla si před jiskrami hlavu rukama. V tom zmatku si jí zřejmě nikdo nevšiml.

Celý salonek byl vzhůru nohama. Narcisa rozpoznávala Smrtijedy v černých hábitech a postavy v dlouhých pláštích. Vzduchem se míhala jedna kletba za druhem a volně narážely do věcí v salonku.

Narcisa tam stála jako přikovaná a sledovala Bellatrix, jak bojuje proti třem čarodějům ve zvláštních pláštích. Dále tu s ní byl Yaxley a Dolohov, hluboce zabráni do svých soubojů. Narcisa předpokládala, že zbytek Smrtijedů je volně roztroušen po celém domě.

Yaxley právě skolil svého protivníka a rozhlédl se kolem. Tehdy si jí všiml.

Pohlédl do Narcisina vyděšeného obličeje a vítězný úšklebek se mi z tváře vmžiku vytratil. Ukázal směrem k ní a něco vykřikl.

Bellatrix s Dolohovem na vteřinu vzhlédli a toho využili jejich protivníci. Světelné paprsky svištěly ze strany na strany a Yaxley musel vyčarovat štít, aby prošel přes celý salonek směrem k Narcise, která neváhala a dala se na útěk. Tohle už se jednou stalo, a dnes to bylo úplně stejné - cítila na svých zádech Yaxleyho hůlku a kletbu, které jí svištěly kolem hlavy, jako tehdy v Gringottově bance.

Když běžela přes vstupní halu, zavadila o něco nohou a zastavila se. Pohlédla na tělo kouzelníka v tom zvláštním plášti s vyšitým symbolem MK.

"Bystrozorové," vydechla a odvrátila se. Než se však dala vůbec do pohybu, něco ji pevně sevřelo a přitlačilo ke stěně.

Podařilo se jí otočit hlavu a pohlédla do krvelačného výrazu v Šedohřbetově tváři.

"Tak jak jste se vyspala, madam Malfoyová?" prohodil jakoby nic.

Narcisa se do něj pokoušela bušit a snažila se mu jakkoli vymanit či vykroutit ze sevření, ale nedařilo se jí.

"Mně jen tak neutečete," zavrčel s vítězným úšklebkem ve tváři. Nyní to nebyl Smrtijed, ale vlkodlak, prahnoucí po krvi. Už se natahoval k jejímu krku, když tu jeho sevření povolilo.

Šedohřbeta někdo odstrčil a nyní stál na druhém konci sálu. Narcisa viděla Yaxleyho, jak se k ní blíží.

"Po té si nech zajít chuť," řekl mu jen a už na ni mířil hůlkou. Narcisa se rozběhla po schodech nahoru.

V horním patře zahnula doleva a proběhla kolem otevřených dveří do salonku, kde se odehrával další boj mezi Smrtijedy a bystrozory. Sem tam se někdo mihl chodbou a jednou proběhli přímo kolem ní. Byli tak zabráni do boje, že Narcise nevěnovali sebemenší pozornost - tedy až na Yaxleyho.

Vběhla do dalšího pokoje a zamknula dveře. Poté se přitiskla do rohu místnosti, přímo vedle dveří. Když by se otevřely, měly by ji schovat.

Ozvalo se cvakání a šramocení v zámku. Nakonec se ozvala hlasitá rána a dveře se rozletěly.

S takovýmto nárazem Narcisa nepočítala. Dveře jí narazily přímo do obličeje a pokud jí nezlomily, tak alespoň narazily nos. Cítila pramínek krve, jak jí pomalým tempem stéká ke rtům.

Yaxley vešel do místnosti. Narcisa stále pociťovala střípek naděje, že se jí podaří mu utéct. Když dorazil až na konec pokoje, vyběhla ze svého úkrytu.

"Mdloby na tebe!"

Kletba proletěla těsně kolem Yaxleyho a rozrazila okno za ním. Narcisa poté vyběhla na chodbu.

Její poslední naději byl salonek na konci chodby, jelikož za ní už klidným krokem rázoval Yaxley. Věděl, že mu nemůže utéct. Tentokrát už ne.

Vběhla do salonu, který byl v úplně normální stavu. Tady se ještě nebojovalo, pomyslela si.

"Vy víte stejně jako já, madam Narciso, že jste v pasti."

Yaxley stál ve dveřích a užíval si ten pohled na bezradnou Narcisu. Jediná věc, ve kterou teď doufala byla, že Draco porušil její zákaz, aby nevycházel ven, a utekl otevřenými dveřmi dole ve vstupní hale pryč. V to jediné teď doufala.

Cítila, jak se ten poslední střípek naděje rozpadl v prach.

"Podcenili jsme vás," řekl Smrtijed. "Mysleli jsme si, že pro nás nebudete nebezpečná. Že se prostě podvolíte. Ale to jsme se zmýlili, hluboce zmýlili.

Měla jste se k nám připojit, dokud to šlo," pokračoval, "ale teď je pozdě. Už to skončí, jednou pro vždy. Nechávat vás naživu bylo moc riskantní. Měli jsme vás zabít rovnou, vás a toho vašeho drahocenného synáčka. Potom byste nedělala problémy."

"Ale neudělali jste to," řekla odhodlaně Narcisa. "Mohli jste mě zabít, ale neudělali jste to."

"Ach, ano," vzdychl Yaxley. "To kvůli Bellatrix. Chtěla vás ušetřit."

Bellatrix? Že by Narcise přeci jen chtěla pomoct?

"Říkala nám, že se nám více hodíte živá," řekl Yaxley, "že by byla škoda vás zabíjet."

"Nemuseli jste ji poslechnout," podotkla Narcisa.

"Ji možná ne, ale Pána zla ano."

Takže ani on, Pán zla, nechtěl, aby ji zabili. Ale proč? Kdyby to udělali rovnou, nemuseli by se ničeho obávat.

Ale teď to Narcise došlo - Smrtijedi byl stále (anebo spíše doposud) v utajení, a smrtí Narcisy by se prozradily. To si nemohli dovolit. Potřebovali čas.

"Takže Pán zla mě chtěl živou," řekla.

"Ano, chtěl," potvrdil Yaxley, "ale do té doby, než se stanete nebezpečnou."

"Teď už mě zabít můžete," řekla Narcisa, "Ministerstvo vás tu našlo, už jste se dávno prozradili. Jsou tu bystrozorové. Už nic neriskujete."

Narcisa bojovala o čas. Doufala, že se tu dřív nebo později objeví nějaký bystrozor, ale také se tu může objevit další Smrtijed...

"Máte pravdu," řekl s úšklebkem Yaxley a pozvedl svou hůlku. "Avada ke-"

Stalo se několik věcí najednou. Okno za Narcisou se rozletělo na tisíce malých střípků a viděla Yaxleyho, jak letí vzduchem přímo na ni. Jen tak tak uhnula a sledovala jeho tělo, jak prolítá oknem a padá dolů, přímo do fontány.