Story of Narcissa Malfoy

Past na madam Malfoyovou

"I když se to nezdá, z pasti vede hned několik cest, které však leckdo nevidí. Je to léčka, lstivost, přetvářka..."

Narcisa stála jako přikovaná a hleděla na postavy v černých pláštích, jak se k ní pomalu přibližují. Byli tři, dva vysocí (zřejmě muži), jeden menší (to byla zřejmě žena). V rukách drželi něco, co nemohlo být nic jiného než hůlky.

Narcisa se otočila a vyrazila uličkou pryč, zpátky ke vchodu do Nemocnice svatého Munga. K jejímu obrovskému štěstí se tam objevil právě ten vysoký lékouzelník, který Narcisu vyprovázel ven.

"Díky bohu!" zvolala Narcisa a popoběhla k lékouzelníkovi. "To nejsou bystrozorové," zašeptala, když se k ní přibližoval, "to jsou -"

"Smrtijedi."

Nechápavě na něj hleděla. Teprve poté jí to došlo.

Už věděla, proč jí ten lékouzelník byl tak povědomý. Několikrát ho viděla v jejím domě. Jmenoval se Travers a byl to jeden z věrných Smrtijedů Pána zla.

Všechno najednou bylo tak jasné. Proč si toho nevšimla dřív? Jen využili toho, že je momentálně mimo dosah bytsrozorů. Zato však byla v přítomnosti lékouzelníků, a tak museli počkat, až se dostane ven. To se právě stalo.

Travers si zpod hábitu vytáhl hůlku a ušklíbl se.

Narcisa se otočila a pohlédla na trojici, kteří stáli pět metrů od ní. Byla obklíčena. V pasti.

"Tak jak s vám v nemocnici líbilo, madam Malfoyová?" zeptal se jí škodolibě Travers.

Narcisa zašmátrala pod pláštěm, až našla hůlku. Pevně kolem ní ovinula prsty. "Mohlo to být lepší."

"Jaké to bylo... být považována za blázna?"

Nervózně se rozhlédla kolem.

"Tohle byla past," řekl jeden z trojice Smrtijedů stojících za Narcisou. Podle hlasu to byl Dolohov. "Past na madam Malfoyovou, a vy jste nám do ní doslova skočila, Narciso."

"Manžel by z vás neměl radost," řekl drsnější hlas. Zpod kápě vykoukl krvežíznivý a zjizvený obličej Fenrira Šedohřbeta.

"Mého manžela z toho laskavě vynechte," řekla odvážně Narcisa. Nesmí dát najevo strach - jen by jí to oslabilo.

"Ale proč ne?" ozval se poslední ze Smrtijedů. "Proč z toho všeho vynechávat Luciuse, když se to všechno vlastně děje jen kvůli jemu?"

Polkla. "Byla to moje volba. Moje rozhodnutí. To všechno se děje kvůli mně, Bello."

Bellatrix se zpod kápě usmála. "Hm, to máš pravdu. Ale co teď s tebou?"

"Máte mě tam, kde jste mě mít chtěli," řekla Narcisa a rozhlédla se kolem. Bylo to čtyři na jednoho. Jak ubohé.

Pevněji sevřela svou hůlku a sáhla si na krk. Dotkla se medailonku, který byl bezpečně skryt pod jejím výstřihem.

Smrtijedi se k ní začali přibližovat. Narcisa polkla. "Co ode mě chcete? Na Ministerstvu už jsem všechno řekla, a bystrozorové..."

"Ty opravdu nic nechápeš?" zvolala Bellatrix už trochu pobouřeně, měla však pravdu - Narcisa tuhle situaci nechápala. Vždyť o tom medailonku vědět nemají, tak co po ní chtějí? Možná se chtějí pomstít.

Zhluboka se nadechla a pozvedla hůlku. Namířila jí na Bellatrix.

"Na to se nezmůžeš," zachichotala se a udělala další krok vpřed. Narcisa prudce švihla hůlkou a tmavou uličku ozářilo rudé světlo. Bella se znovu zasmála a zaklínadlo odrazila.

"Mdloby na tebe!"

Narcisa Bellino zaklínadlo odrazila a kouzlo narazilo do zdi, ze které začala padat omítka.

"Mdloby na tebe!"

"Mdloby na tebe!"

Musela vytvořit štít, aby se ubránila kletbám Smrtijedů. Ty to však nijak neodradilo, ba naopak - začali metat kletby do všech stran.

Narcisa se skrčila pod štítem, který zářil všemu barvami. Za chvíli ten štít zničí, a poté ji polapí. Nemá šanci.

"Mdloby na tebe!"

"Reducto!"

"Expulso!"

"Protego!" vykřikla Narcisa znovu a posílila tak svůj už skoro zničený štít. Smrtijedi se její bezmocí zřejmě bavili, soudě podle toho hysterického smíchu a zlomyslných úšklebků.

Už to neudržím, pomyslela si Narcisa ve chvíli, kdy Bellatrixino kouzlo zničilo to poslední, co zbylo z jejího štítu. Další kletba už narazila do země těsně u Narcisiných nohou.

Narcisa se zapotácela, ale ještě v poslední chvíli stihla mávnout hůlkou. Její kouzlo zasáhlo Fenrira Šedohřbeta přímo do obličeje a odhodilo ho několik metrů dozadu. Dolohovův rudý paprsek však vyrazil Narcise hůlku z ruky a než stihla její majitelka chytit rovnováhu, klopýtla a spadla na zem. Její hůlka se válela několik metrů opodál.

Byla obklíčena. Na jedné straně Travers, na druhé Bellatrix s Dolohovem. Vlkodlak se za nimi mezitím sbíral ze země.

"Docela úctyhodný výkon," poznamenal Travers, "na to, že jste byla před pár hodinami ještě bláznem."

Narcisa přerývavě oddechovala a hleděla do sestřiných očí. Byly chladné a plné krutosti. Chtěly pomstu.

"A co teď?" zvolal Dolohov.

"Teď," odpověděl mu Travers, "ji odvedeme pryč. Někam, kde nás nebude nikdo rušit."

"Prosím."

Nikdo to nemohl slyšet. Jedině Bellatrix mohla to slovo zachytit z Narcisiných rtů, které se pomalu pohnuly. Bellatrixiny oči to však nechávalo chladnými. Najednou v nich však Narcisa něco zahlédla - že by ten malý zbyteček sesterské lásky? Protože to, že jsou sestry, jim nikdo nezapře.

Belliny oči změkly. Byla by snad i ochotná Narcise pomoct, kdyby...

Vše se seběhlo velmi rychle. Ozval se zlostný výkřik a několik svištivých zvuků doprovázených hlasitými ránami a výbuchy. Uličku ozářilo světlo a Narcisa slyšela křik a kroky, jak někdo běžel.

Rychle se zapřela o ruce a chtěla se zvednout, něčí nohy ji však smetly zpátky na zem. Někdo přes ni rychle přeběhl, a když poté Narcisa vzhlédla, spatřila Traverse, jak se hnal za svými třemi druhy.

"Madam Malfoyová! Jste v pořádku?"

K Narcise se přihnal vysoký bystrozor a pomohl jí vstát. "Na to teď není čas," řekla a rychle zvedla svou hůlku ze země, "za nimi!"

Rozběhla se za nimi. Její oděv ji však omezoval - bot na vysokých podpatcích a pak dlouhá sukně. I přes to se však držela v těsném závěsu za čtyřmi Smrtijedy, kteří právě utíkali.

Slyšela za sebou dva bystrozory. Vše se to seběhlo tak rychle, že si to ani nestihla v hlavě všechno vysvětlit. Ale na to bude čas potom

Ocitli se na dlouhé a opuštěné ulici. Travers se ohnal a kolem Narcisy zasvištěl světelný paprsek.

"Pozor!" vykřikla Narcisa směrem k bystrozorům, když ji Traversova kletba těsně minula a nyní mířila přímo na ně.

Bystrozor těsně za ní naštěstí kletbu odrazil, nyní však Narcisa řešila něco úplně jiného.

Stáli uprostřed ulice. Mudlovské ulice plné mudlů.