Story of Narcissa Malfoy

Přítel nepřítel

"Jaký je rozdíl mezi přítelem a nepřítelem?"

"Už jsou to dva dny," řekl Severus Snape, "bylo to poslední školní den. Vtrhli do Velké síně a beze slova Draca odvedli. Než se z toho šoku někdo vzpamatoval, byl Draco pryč. Stalo se to opravdu rychle, Narciso, nikdo nemohl zasáhnout. Vždyť Draco seděl úplně vzadu, hned u vchodu do Velké síně. Byla to otázka vteřin."

Narcisa si kapesníkem otřela oči. Unesli jejího syna a kdo ví, co mu udělají. Takhle ale myslet nemohla, ne teď, když je celá její rodina v ohrožení života. Nesmí se unáhlit a každý krok si musí pečlivě promyslet.

"A kde je teď?"

"Nemám zdání."

"No tak, Severusi," Narcisin hlas byl čím dál tím naléhavější. "Musíš přeci něco vědět. Ještě stále k nim patříš."

Snape se zatvářil, jakoby snědl něco zkaženého. Narcisa pokračovala: "Přede mnou se schovávat nemusíš. Já sama jsem se proti nim postavila - tedy, alespoň moje počínání tak naznačuje. Jinak bych se k nim už dávno přidala, nemyslíš?"

Snape se opět zatvářil, jakoby hleděl na něco opravdu nechutného. Nakonec jen řekl: "Co kdybych byl jejich špeh? Právě bys padla do pasti, Narciso."

"Jenže já ti věřím," řekla rozhodně Narcisa.

"V dnešní době nemůžeš nikomu věřit," vyštěkl Severus.

Narcisa si ho nevšímala. "Přemýšlela jsem, že bych... že bych..." Zhluboka se nadechla a ještě jednou si otřela oči, "že bych se spojila s Řádem. Tam by mi dokázali pomoct."

"Už ses s ním spojila." Snape vstal ze svého křesla a dolil si sklenku vína, kterým se rozhodl Narcisu pohostit.

"Severusi...?" zašeptala Narcisa trochu překvapeně.

"Ano," přikývl Snape. "Zařídím, aby se to dozvěděli. Máš štěstí, protože teď to nebude vypadat, jakoby ses rozhodla Pána zla... udat."

Narcisa to chápala. Snape sice patřil k Řádu, ale jeho postavení bylo úplně jiné. Takže se vlastně nespojila s Řádem... ne tak úplně.

"Děkuju," zašeptala a usmála se na něj.

Snape na to nijak nezareagoval. "A co teď hodláš udělat? Jen tak napochodovat do vašeho domu a vydat se jim napospas? Po tom, co všechno jsi udělala?"

"Ne, totiž..." zavrtěla hlavou. "Já nevím."

Snape se posadil zpátky do svého křesla a zamyslel se. Po tom, jak mu Narcisa vylíčila události posledních dvou týdnů, byl více v obraze. Ale Narcisino nynější postavení mu připadalo poněkud... ztracené.

"Jedno vím jistě," řekla nakonec Narcisa. "Půjdu tam. Musím tam jít."

"Ale proč?"

Když Snapeovi líčila situaci, pár detailů vynechala. Jako například medailonek, který je pro Pána zla tolik cenný, anebo to, že přebývala u Tonksových.

"Musím se tam pro něco vrátit," řekla prostě.

"Ach tak." Severus odložil svou sklenici s vínem.

"Zdržela jsem tě už moc dlouho." Narcisa dopila víno, sklenici položila vedle té Snapeovy a vstala. "Nechtěla jsem tě obtěžovat, Severusi. Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě teď udělal."

Snape Narcisu pomalým krokem doprovodil až ke dveřím svého domu v Tkaclovské ulici. "Buď opatrná," řekl ještě, když už Narcisa stála venku v dešti, zahalená v plášti. "Jsou všude." Poté se dveře zavřely a Narcisa vyrazila Tkalcovskou ulicí pryč z městečka. Nakonec se rozhodla vzít to raději nějakou oklikou, protože se nechtěla moc ukazovat. Stále pršelo a Narcisa cítila, jak pod vahami nasakující vody její plášť lehce těžkne.