Story of Narcissa Malfoy

Domácí sluhové

"Jak se pán chová ke sluhům, tak se sluhové chovají k pánovi."

Slunce už dávno vyšlo, a Narcisa stále spala. To bylo asi tím, že minulou noc v Děravém kotli téměř probděla. Když se probudila a vyhlédla z okna, zatajila dech. Slunce už bylo dost vysoko na to, aby bylo brzké dopoledne. Spala celý zbytek včerejší noci a celé dnešní ráno.

Rychle ze sebe setřásla deku a plášť, postavila se a uchopila hůlku. Nevěděla, proč to dělá. Jen chvíli stála na místě, ve střehu, kdykoli připravená zaútočit či se jakkoli bránit. Nic se však nedělo. Vůbec nic.

Oddychla si a klesla zpět na pohovku. Přes noc nabrala trochu energie, takže by mohla pokračovat. Ale proč opět měnit místo pobytu? Když ji tu nenajdou, mohla by tu zůstat déle, než jen jednu noc. Stále ještě netušila, jak se sem dostala ona, ale věděla, že oni se sem nedostanou.

Ze zamyšlení ji vytrhly nějaké zvuky. Jako kdyby spadlo něco kovového. Bleskově šáhla po hůlce a už byla na nohou.

"Haló?" zeptala se do ticha, sem tam přerušujícího kovovými a chřastivými zvuky.

"Je tu někdo?"

Nikdo však neodpověděl.

Ty zvuky vycházely z kuchyně. Narcisa, s hůlkou před sebou, vyšla na chodbu. Jakmile se ujistila, že na chodbě nikdo není, vydala se pomalu a tiše ke kuchyni. Jak se přibližovala, zvuky byly stále zřetelnější. Rozpoznala mezi nimi i mručivé mumlání.

Jakmile se ocitla v kuchyni, otočila se k malému přístěnku.

"... zacházejí s tím jako se starou veteší, takové drahocenné věci..."

Zhluboka se nadechla. Opatrně položila svou dlaň na kliku a chvilku zaváhala. Poté dveře prudce otevřela.

Zároveň se ozvaly dva výkřiky. Jeden byl jemnější a něžnější, ten patřil Narcise, zatímco ten druhý byl hrubý a mručivý. Narcisa švihla hůlkou a celý přístěnek ozářil paprsek světla. Ozvala se hlasitá rána, Narcisa zavrávorala a povalila jednu starobylou židli.

Před Narcisou Malfoyovou stál domácí skřítek, který vypadal stejně vystrašeně jako Narcisa, navíc však odhodlaně. Krom umolousaného hadru, který mu sloužil jako bederní rouška, byl nahý. Měl dlouhé netopýří uši a vyvalené, načervenalé oči. V ručkách držel jako zbraň zrezlou pánvičku.

Narcisa se musela několikrát nadechnout, aby se uklidnila. Hleděla do očí skřítka a on do jejích.

"K-Kráturo?" zeptala se nejistě. Pamatovala si na toho skřítka z dob, kdy jsem někdy s Bellatrix jezdívaly. Na všechny byl mrzutý, krom jeho paní Blackové a její sestry Belly.

"Jsi to ty?"

Krátura sklonil pánvičku a hluboce se uklonil, až se mále dotýkal špičkou svého dlouhého nosy podlahy. "Krátura je vám k službám, madam Narciso."

"Vyděsil jsi mě," vydechla ještě trochu rozrušeně, narovnala povalenou židli a posadila se. "Jak dlouho už tu jsi?"

"Tolik let, že to ani Krátura nespočítá," řekl skřehotavým hlasem. "A co tu dělá má druhá paní, madam Narcisa?"

"Hledám tu útočiště..." Je to je skřítek, uklidňovala se v duchu.

"Krátura tu nikde nevidí madam Bellatrix."

"A ani ji vidět nemůže," řekla, "protože tu není."

Krátura něco zabručel a pomalu se odploužil zpátky do přístěnku. Když se Narcisa trochu naklonila, spatřila tu malou komůrku, na jejíž zemi byl špinavý hadr a všechen prostor vyplňovaly různé předměty - staré fotky Blackových, příbory, nádobí, různé rodinné cennosti a dekorace... Bylo to takové Kráturovo "doupě."

Krátura vyšel ze svého přístěnku. "Dala by si má paní něco k jídlu?"

"To bys byl moc laskav, Kráturo," řekla děkovně a sledovala, jak se Krátura plouží do kuchyně. Tam si přisunul židli, na kterou si stoupnul, aby dosáhl na kuchyňskou linku, a dal se do připravování "jídla". Mezitím se Narcisa nepozorovaně zvedla ze své židle a klekla si ke skřítkově přístěnku. Tolik starých... krámů, pomyslela si. Najednou její pohled utkvěl na jedné pomuchlané fotografii. Nenápadně ji vytáhla z hromady stříbrných příborů a prohlédla si ji. Po chvilce věděla, na koho se to dívá. Na fotce byly dvě dívky - ona a její sestra. Tehdy jim mohlo být tak devět až deset, měly na sobě šaty ke kolenům, vlasy zapletené do culíků. Fotografie byla černobílá a dvě malé postavičky na ní se hýbaly. Narcisa sledovala, jak se dívky objímají, poté se krčí a hrají si spolu. Zamlžil se jí pohled.

Do reality ji vtáhnul Kráturům hlas. "... pak Krátura musí něco vyštrachat, aby paní Narcise chutnalo..."

Otočila se na skřítka, který byl zaměstnán přípravou jídla. Poté si fotografii zastrčila do rukávu, narovnala se a opět se posadila na židli.

"Krátura připravil pro paní Narcisu jídlo," řekl skřítek a položil na stůl před Narcisu stříbrný tác, na kterém byly dva chleby s džemem, sklenice mléka a dvě staré a plesnivé sušenky.

"Děkuji, Kráturo," usmála se na něj Narcisa, skřítek však jen něco zabručel a se svým mumláním pomalu odešel ven z kuchyně.