Story of Narcissa Malfoy

Nepříjemné překvapení

"Proč by chtěl někdo někoho nepříjemně překvapit, když ho může šokovat?"

Celý dům byl opuštěný a prázdný. Bylo to až k neuvěření, jelikož před několika dny tu pobývaly hordy Smrtijedů, pobíhaly z místa na místo a vlastně zaplňovaly celý dům. Nyní tu nikdo krom Narcisy nebyl, jelikož sloužící Smrtijedi vyhnali.

Narcisa byla zvyklá na to být sama v tak velkém domě. Často takhle bývávala sama (když nepočítala služebnictvo), jelikož Draco byl v Bradavicích a Lucius v práci, na Ministerstvu kouzel.

Když pomyslela na Ministerstvo, zalila ji vlna vzteku. Krom toho, že sem a do Bradavic poslali pár bystrozorů, neudělali vůbec nic. Vlastně je ani nezajímalo, co všechno se za ty necelé tři měsíce událo, jelikož nebyl žádný přímý důkaz. Bez důkazu je to vůbec nezajímalo.

Ale Narcisa má důkaz - medailonek, který nosí neustále na krku. Jenže když ho předá Ministerstvu, nebude mít proti Smrtijedům nic, žádnou zbraň, žádnou výhodu. Byla to další slepá ulička, do které se dostala.

Něco zaslechla.

Určitě se jí to jen zdálo. Je tu úplně sama, nikdo jiný tu být ani nemůže.

Znovu se něco ozvalo.

Narcisa vyskočila z křesla a zaposlouchala se. Někdo klepal na dveře.

Sáhla si do rukávu, vytáhla svou hůlku a pevně ji stiskla. V těchto dobách musela být neustále ve střehu.

Vyšla ze salonku přímo do vstupní haly. Před sebou měla velké dvoukřídlé dveře, za kterými někdo určitě stál. Opět se ozvalo zaklepání, nyní ale hrubější a naléhavější.

Narcisa se zhluboka nadechla a s hůlkou připravenou přišla ke dveřím. "Kdo je tam?" zvolala, i když věděla, že na druhé straně nebude skoro nic slyšet.

Uchopila elegantní kliku dveří a stlačila jí dolů. Bylo to těžké, protože dveře byly obrovské. Poté je Narcisa s největší silou prudce otevřela.

V dešti stála vysoká postava zabalená v černém plášti. Postava vzhlédla a Narcisa pohlédla do tak dobře známé bledé tváře.

Tak nějak čekala, že se tu objeví, ale doufala, že se tak nestane. Co si řeknou? A proč je vlastně tady?

"Bello?"

Bellatrix Lestrangeová si sundala kápi z hlavy a odkryla tak hřívu černých vlasů, které ihned zmokly.

"Co tu děláš?" zeptala se i tak trochu šokovaně a překvapeně Narcisa. I když tu svou sestru tak nějak čekala, bylo to pro ni překvapení. Nepříjemné překvapení.

"Přišla jsem za tebou."

Anebo možná šok, pomyslela si hned Narcisa. "Tak pojď dál," řekla své sestře a ustoupila ode dveří. "Přece tu nebudeš stát v dešti."

Bellatrix se nakonec přeci jen pohnula a vešla dovnitř. Narcisa si všimla, že z ní na zem všude kape voda, jelikož si Bella svůj zmoklý plášť nechala. Bez pozvání zamířila do hlavního salonku, kde se usadila do křesla. Bylo jí jedno, že bude celé mokré.

"Všimla jsem si," začala svým chladným a pobaveným hlasem plným krutosti, "že ses tu stihla znovu zabydlet."

"Je to můj dům, Bello, a -"

"Draco dnes odjel do Bradavic."

Narcisa polkla. Stála tam naproti Bellatrix, pohodlně sedící v křesle. "Jak to víš?" špitla.

"Je prvního září," ušklíbla se její sestra. "Něco k pití by nebylo?"

"Co tu chceš," přerušila ji Narcisa.

"Chtěla jsem tě vidět, Cissy."

"Už jsi viděla, můžeš jít."

"Nehodlám tě tu jen tak nechat." Bellatrix se škodolibě usmívala. Poté pokračovala: "Tak jak bylo na Ministerstvu?"

Narcisa jí neodpověděla.

"Zřejmě s tím nebudou nic dělat, ach jaká škoda," prohlásila ironicky, "už jsem se těšila zpátky do Azkabanu. Aspoň bych se viděla s Luciusem."

Narcisa pochopila, kam tím Bellatrix míří. Tím ji zahnala do další slepé uličky.

Kolik jich vlastně bylo, těch slepých uliček? Když nad tím Narcisa přemýšlela, tak opravdu, opravdu hodně.

"Dali by tě do jiné sekce," řekla nakonec.

"Dali by mě do sekce Smrtijedů, stejně tak jako tvého manžela," odpověděla Bella, "a i kdyby mě dali jinam, já bych si ho našla."

"Tak dost," začala rozhodně a odhodlaně Narcisa. "Co tu pohledáváš? Přišlas mi jen pohrozit? Vyhrožovat? Protože jestli ano, tak můžeš rovnou odejít, protože já se zastrašovat nenechám... už ne."

"Mluvíš," reagovala Bellatrix, "jako bych ti už někdy vyhrožovala."

"Taky že ano," řekla Narcisa. "Jenom jsem to tak předtím nebrala... jenže teď je to úplně jiný úhel pohledu."

"A z jakého úhlu se tedy díváš?" Bellatrixin úšklebek se pomalu ztrácel.

Narcisa udělala krok vpřed. "Z úhlu úplně nového."

Bellatrix zlostně vykřikla a takovou rychlostí, že to Narcisa skoro ani nepostřehla, vytáhla hůlku. Narcisa pocítila tlak a ránu a jen tak tak se zachytila malého stolku.

"Táhni ke všem čertům!" vykřikla Bellatrix a prudce máchla hůlkou. Okno hlavního salonku explodovalo a na Narcisu se sneslo tisíce malých střípků. Hlavu si zakryla rukama a skrčila se pod stolkem. Jakmile byly všechny střepy na zemi, dovnitř začalo pršet a foukat silný a chladný vítr.

Narcisa prudce vstala a nevšímala si zranění, která měla na rukách. Jen popadla svou hůlku, která se válela opodál, a rozběhla se za Bellatrix, která prchala ven z domu. Zastavila v otevřených dveřích, které Bella rozrazila, a namířila hůlkou na sestřina záda. Jak snadné to bylo, jen vykřiknout nějakou kletbu...

Ale Narcisa neudělala nic, ani se nehnula.

Bellatrix se ještě ohlédla. "My si tě najdeme!" vykřikla a vyslala proti Narcise kletbu. Narcisa se jí vyhnula a kletba srazila starožitnou vázu hned za ní.

Když se Narcisa otočila zpátky, vyběhla ven do deště za Bellou. Ta, ihned jak vyběhla na ulici, se přemístila, a tak zůstala Narcisa stát s krvácejícími ránami, roztrhanými šaty a nepřítomným pohledem sama venku v dešti.