BAD BLOOD {l.p}

•7.kapitola•

„Kluci,prosím..." Chytila jsem Liama za ruku a trochu za ní zatahala.Samozřejmě s ním to nic neudělalo,ale podíval se na mě,jeho čelist byla zatnutá a trochu vystrčená víc než normálně.

„Prosím," zatáhla jsem ho ještě jednou a podívala se na jeho boty,oproti mých Steel měl svoje Nike čistý.

„Nedělej to." dopověděla jsem a čekala na odpověď,marně.Odpověď nepřicházela.Když jsem se chystala podívat mu do tváře,promluvil.

„Kio,jdeme." z jeho hlasu vycházelo...naštvání? Možná. Podívala jsem se na Mika,ten stál stále na stejném místě,ve stejné poloze.

„Dám ti svoje číslo,můžeme někdy někam zajít." řekl Mike a nadzvednutým obočím se podíval na Liama,ten se ještě víc zamračil.

„Dobře." řekla jsem a vytáhla si mobil z kapsy,odemkla ho a podala ho Mikovi.

„Máš božskou tapetu,Kurt je a bude náš spadlý anděl," zašeptal a usmál se.Několik desítek sekund ťukal do telefonu a pak mi ho s širokým úsměvem vrátil.

„A je to.Já už vypadnu,nějak nemám náladu na rozbíjení obličejů.Měj se,rockerko."ani jsem nemrkla a už jsem okolo boků měla silné paže,Mikeovy.A za chvíli už jsem viděla jen rychle vzdalující se záda.Když Mike zmizel úplně,okolo ruky se obtočila druhá ruka,Liamova.

„Jdeme." řekl skrz zatnutý zuby,bála jsem ho,bála jsem se,že mě uhodí.

***

„Našel jsem jí...Ne...Jo,proč?...Aha,no,řekne ti to doma." když mluvil s tátou,díval se na mě,byl tak moc zastrašující.Chci domů,k tátovi,pustit si Nirvanu a usnout.Nechci tu být.Hrozně se ho bojím.Tatínku...

„Doma budeš mít co vysvětlovat,Eddie byl na nervy." proč je takový? Když zjistil,že mu na to nic neřeknu,nastartoval a rozjel se.Celou cestu bylo ticho,ani jeden z nás nehodlal mluvit,každý měl svých myšlenek dost a já byla ráda,nechtěla jsem s ním mluvit.Když Liam zastavil před barákem vypnul motor a já rychle otevřela dveře a běžela do baráku.

„Tati?" zavolala jsem mezitím,co jsem si vyzouvala boty.

„Kio!" ozvalo se tátovo hlas asi z terasy,pak jsem slyšela jen dusot nohou,než se přede mnou objevil táta s mobilem ruce a zamračeným obličejem.Tak moc mě to mrzí,tatínku.Nechtěla jsem.Odpustíš mi to někdy,prosím? Než jsem stihla se omluvit táta mě objal.

„Zlatíčko moje,tak moc jsem se bál." zašeptal a začal s námi pohubovat.Opatrně jsem mu dala ruce okolo trupu a nechala se kolíbat.Moc tě miluju,tatínku.Tak moc...

„Proč jsi mi nezvedala telefon?" zeptal se.

„Omlouvám se,tati,nechtěla jsem." zašeptala jsem.Po tvářích mi už dávno stékaly slzy,z vinny.Netušila jsem,že se táta bude tolik bát.Ani nevíš jak moc mě to mrzí.

„To je v pořádku,nebreč,jen to ne." řekl a dal mi pusu na temeno.Ale ne...

•Zdravím!

Jsem zpátky a doufám,že se to už nebude opakovat,protože to bylo hrozný období.
Co vysvědčení?Jak se máte? Snad se máte fajn.
Teď otázka,co mě už dlouho zajímá.
Jak si myslíte,že skončí Bad Blood?

Tak se mějte jak chcete hlavně líp jak já.

Ahoj,zdar a čusík!

Nell•

Btw: Není tu někdo kdo jede na Brutal Assault?