BAD BLOOD {l.p}

•5.kapitola•

Nebyla jsem zvyklá se bavit s jinými lidmi než byl Pearl Jam a dřív maminka,a když se kluci-hlavně Harry-začali vyptávat na všechny možný otázky,byl to neznámý pocit,divný pocit.Nikdo se mě nikdy neptal na tolik věcí,a když ano,bylo to z donucení,ale kluci byli jiní...

Bylo pozdější odpoledne a já seděla v proutěném košíku na terase s knihou v ruce.Už nějakou chvíli přemýšlím nad věcí která mi vpadla do hlavy.Projít se do parku.Zkusím to,sama.Je mi dost na to abych mohla jít ven sama.Uvědom si,že ty jsi jako malý dítě,neschopná.Moje podvědomí má pravdu,nejsem schopná ničeho.Jen smrti.Postavila jsem se z křesla,knihu položila do něj a šla k proskleným dvěřím.Sešla jsem schody rozhodnutá se jít zeptat táty.

„Tati?" Řekla jsem a všichni přestali mluvit a stočili pohledy na mě.Zase ta pozornost...

„Co potřebuješ Kio?" Odpověděl a dal papíry na stůl.

„Chci se tě na něco zeptat."

„Ano,a na co?" Vstal a šel směrem ke mně.Zastavil se pár centimetrů ode mě a pohladil mě po tváři.

„Mohla bych jít ven?" Řekla jsem ještě víc tišeji než když mluvím normálně.Přetáhla jsem si rukávy mikiny přes prsty a začala rukáv žmoulat.

„Ven?" Zopakoval poslední slovo,jako by zjišťoval co to slovo znamená.

„Jo." Sklopila jsem hlavu na svoje ponožky který jsem měla na sobě.

„Můžeš Kio,samozřejmě,jsi plnoletá,nemusíš se ani ptát,ale vezmi si telefon,ano?" Usmál se a stáhl si mě do náruče,přes jeho rameno jsem se podívala na místo,kde seděli kluci,koukali na nás.Liam měl nakrčený obočí a v ruce měl štos papírů.

„Vezmu si telefon."

„A kam chceš jít?"

„Asi...park." Usmál se a zakýval hlavou,otočila jsem se ke schodišti a šla do pokoje.Ze skříně jsem si vzala džíny,košili která měla na zádech napsáno 'Yeah,you can't buy happiness' a steel boty.Ze stolu jsem si vzala mobil a sluchátka.

„Kio,wow,jsi krásná!" Zaječel Niall když jsem se objevila znovu v obýváku.Trochu jsem se lekla když zaječel.Přeskočil gauč a hnal se ke mně,když se u mě zastavil,objal mě.Nechápala jsem ho.Netušila jsem proč to dělá,ale neodtáhla jsem se,neměla bych sílu na to se prát.

„Hele Nialle,já vím,moje dcera je krásná,ale pust jí." Řekl táta a vstal,šel k nám.

„Ona by mě stejně nechtěla,já jsem popovej zpěvák." Řekl smutně,ale z hlasu mu přímo tryskal vtip.

„Hele Nialle,mám tě rád,ale nerad bych šel do skříně pro mačetu." Řekl s klidem táta a Niall mě hned pustil a skočil na gauč.Kluci se rozesmáli a já musela nad tím pousmát.

„Tak..já jdu." Kňukla jsem a šla ke dveřím,ještě než jsem otevřela dveře táta zvolal:

„Telefon máš?"

„Jo."

„Tak ahoj,Kio."

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla před barák.

***

Už hodinu sedím mně neznámé lavičce,sluchátka mám v uších,z kterých vychází hudba na které jsem vyrostla.Pozoruju to všechno.Ty lidi.Tu přírodu.To všechno.Všichni jsou tak šťastní,a já si kladu příliš mnoho otázek,ale nikde se objevuje odpověď.

I'm so happy 'cause today

I've found my friends

They're in my head.

I'm so lonely but that's okay

I shaved my head

And I'm not sad

And just maybe.

„Můžu si přisednout?" Ozvalo se mi u ucha,lekla jsem se,hodně,nadskočila jsem a vyděšeně jsem se podívala na to kdo na mě mluvil.Teda jestli vůbec mluvil.Sundala jsem si sluchátka z uší a uviděla jsem kluka,spíše muže,rozhodně vypadal že mu je více než osmnáct let.Byl vysoký,hodně vysoký.Široká vypracovaná ramena zakrývalo bílé triko a kostkovaná černočervená košile,na pažích jí měl natrhlou,takže mu vykukovala potetovaná kůže.Na jeho bocích splývaly černé džíny a na nohou měl žluto černý pracovní boty.Vlasy měl měděné.

„Hey?" Zeptal se znovu,tentokrát už nejistě.Odtrhla jsem od jeho těla a pohled sklopila na svoje straší steel boty.

„Asi,ano." Řekla jsem a trochu se posunula aby se mě nijak nedotýkal.

„Jestli ti to vadí,můžu jít jinam,jen jsi mi připadala sama.To je všechno."

Já sama jsem.

„Sedni si jestli chceš." Cítila jsem jak si mě prohlíží a proto jsem se přikrčila.Když jsem si myslela,že odešel,podívala jsem se trochu napravo a viděla jeho boty.

„Dobře.Děkuju,ty lavičky jsou buď obsazený puberťáky co tu chtějí provozovat sex na veřejnosti nebo důchodci a maminami s malýma satanama." Řekl a sedl si,ještě víc jsem natočila hlavu a podívala se na něj skrz vlasy,který mi spadaly do obličeje.Ruce měl položené na hrudi a nohy roztažený.Vypadal jako by někoho provokoval.Měl smysl pro humor,aspoň pro mě určitě měl...

•Tak se hlasím s nový dílem.Snad se vám aspoň trochu zalíbí.Těším se na další kapitolu,protože to bude sranda psát,ale to už je mimo téma.

Chci vám poděkovat za 500 přečtení,když si představím 500 cizích (dobře,pár vás znám,ale je to minimum) lidí na jednom místě,to je půlka koncertu Vypsaný Fixy,wow.No,prostě děkuju,moc si vážím toho,že čtete tuhle ehm.

Tak se s vámi loučím,mějte se jak chcete,hlavně líp jak já.

Ahoj,zdar a čusík.

-Nell ♪♫