Nepíšu básně, protože na to jsem málo poetická.
Momentálně nepíšu ani slamy, protože nesouzním s komunitou.
A tak píšu jenom poznámky.
Píšu poznámku pro sebe, že i když se cítím na hovno, tak věřím.
Jednou budu ve čtyři ráno sedět na něčí kuchyňské lince, houpat nohama, bez výčitek usrkávat červený víno a vést rozhovor o problematice diagnostikování hraniční poruchy.
Píšu poznámku pro sebe, ale zároveň ji píšu i pro Vás.
Protože každej máme právo vysnít si situace, který nás uklidní.
Nechat se zavést na místa, kde se můžeme zhluboka nadechnout.
I když se třeba nikdy v životě nestanou.
