"Nech mě být" zakňučela jsem, když jsem se cítila, jak mě Ria tahala za deku.
Náhly nápor chladu mi zasáhl nohy a já se schoudila do klubíčka "Vstávej líny pupku, jsou čtyři odpoledne."
Moje ruka se toulala po matraci pro přikrývku "No, mozná kdybys mě neudržela celou noc vzhůru se svým mužským bonbónkem, tak bych celý den nespala, teď mi dej přikrývku"
"Ne, Taylor, musíš vstávat, zavolala jsem Billovi a chce, abychom se s ním dnes večer znovu sešli"
"Ty, chceš, abys ses sním znovu setkala?"
"No ano, požádal nás obě"
"Hmm...ne" lehla jsem si zpátky a přetáhla přes sebe deku.
"Ale no tak, vážně mě necháš jít samotnou?"
Věděla, že bych si dělala starosti, kdyby odešla, ale byla jsem opravdu dobrá v tom, že jsem někdy tvrdohlavá "Ano, jsem, protože minule jsem se snažila na sebe dávat pozor, takže si můžeš jít sama, pokud tě zavraždí nebo znasilní někdo z poražených, nechoď za mnou plakat, protože jsem ti to řekla jen tak"
Mlčela a ja na ní koukala, abych věděla, jak na mě našpulí: "Smutný obličej nebude fungovat" řekla jsem, zavřela jsem oči a přitulila se zpátky k polštáři.
"Fajn" řekla naštvaně a kopla do mých dveří, když šla ven.
Bylo 21:03 a já seděla na pohovce a dívala se na televizi se šálkem kávy. Tou dobou jsem se už obvykle cítila unavená, ale dnes jsem se hodně vyspala a příliš jsem se bála, abych byla unavená. Ria skutečně odešla, měla jsem pocit, že možná nepůjde, protože se přiliš bála jít sama, ale ne, odešla úplně v klidu, byla z těch dveři opravdu rychle venku. Dala jsem si další šálek kávy, proč mě musela tak naštvat. Dnes v noci nemůžu vůbec spát, protože se o ní celou noc budu bát.
Podívala jsem se na čas a povzdechla jsem si, rozrušená tím, jak pomalu čas utíká. Vím, že nebude doma dřív než brzy ráno, takže se v žádném případě se nemůžu zabavit celou tu dobu u televize, když na ni budu muset čekat, a nemůžu spát, takže budu určitě vzhůru, což mě bude prostě nudit "Hloupá Ria!" Zasténala jsem když jsem vstávala z pohovky a položila šálek kávy vedle sebe na stůl. Běžela jsem do svého pokoje, a oblékla se, než jsem popadla klíče a vyšla ze dveří. Procházela jsem ulicí, skoro na místě, kde se minulou noc všichni mačkali, skoro na tom podzemním parkovišti. Sešla jsem dolů a narazila jsem na další dav, některé lidi jsem poznala z minulé noci a některé ne. Přiblížila jsem se k davu a udržovala jsem si odstup se skříženýma rukama na hrudi a bez pohybu jsem hledala Riu. "Jsi v pořádku?" Řekla žena, která se ke mě blížila z davu, její dlouhé světlé hnědé vlasy jí leželi na ramenou a její rty byly lesklé a světle růžové.
"Ano jsem v pořádku" řekla jsem a podívala jsem se na vysoké boty ke kolenům, které měla na sobě, byly pěkné, ale rozhodně šlapkové boty a mini sukně, kterou měla na sobě, jen působila na slovo šlapka ještě vetší dojem.
"Vypadáš ustrašeně" řekla a na tváři se jí oběvil sladký úsměv.
"Já jen...hledám kamarádku" odpověděla jsem a podívala se ke vchodu, abych zjístila, jestli jsou na cestě nějaké rychlé vozy.
"Ach, ty jsi přátel s Riou?" Řekla se stejným úsměvem.
"Ehm ano...jak jsi to věděla?"
"Slyšela jsem Toma mluvit o tobě, něco o tom, že jsi nevděčná mrcha, že jsi za ním nepřišla"
"Proč bych ho chtěla vidět, je to chlap, který, pícha, týra, který musí být za mřížemi, přišla jsem sem, pro kamarádku" řekla jsem rozzuřená jejími slovy.
