Teď jsem plakala v temné místnosti. Také jsem se cítila opravdu omámeně, jako bych byla ošklivě sražena. "Jsi vzhůru!" Ze tmy se ozval známý hlas.
Podívala jsem se do temnoty, světlo náhle ožilo a moje oči se zavřely při náhlém bodnutí světlem. Otevřela jsem oči a narazila na rozmazanou postavu. Jakmile se mé oči přizpůsobily, podívala jsem se nahoru a tam stál Kale "Co ted?" zamumlala jsem.
Kale se dostal na mou úroveň "Co tím myslíš?" zeptal se a jemně se dotkl mého ramene.
"Chceš mě znásilnit?" řekla jsem chabě.
"Taylore, přestaň, mluvíš nesmysly" Zírala jsem na něj a cítila, jak mi vyschlo v krku, jakmile jsem si uvědomila, že je Kale, byl to milý Kale.
Protáhla jsem pažemi vzhůru a omotala je kolem jeho krku "Kale!" Brečela jsem.
Přiložila jsem si prsty ke rtům a přejela si jimi po jizvě, po jizvě, která byla kdysi rozštípnutá a kapala z ní krev na rozbité čelní sklo, tuk...tuk...tuk. Najednou jsem si vzpomněla na všechny své sny, když jsem byla v kómatu, všechno se mi to vrátilo zpět, protože to bylo poprvé, co jsem měla čas o věcech přemýšlet. Otočila jsem se přes zápěstí, abych si znovu prohlédla jizvu.
"Taylor" řekl Tom "Taylor!" Vyštěkl "otevři oči"
"Neviděl auto před sebou a narazil do něj přímo zezadu, auto se převrátilo" Z každého slova vycházejícího z jeho úst mi vyschlo v krku, jako bych nemohla polykat a hlava mi tiše bušila srdcem." Taylore, jsi v pořádku?" řekl Kale a znovu se ke mně naklonil.
"Nikdy mi neřekli o nehodě," řekla jsem tiše.
Sny teď dávaly smysl, v tom jediném jsem viděla auto celé rozbité, byla jsem svědkem té havárie ve svém podvědomí; Vlastně jsem viděla skutečnou havárii.
"Vzal jsem tě z domu," řekl Kale a zasmál se "Já vím, je to ode mě tak nezdvořilé, ale pro Toma bylo tak těžké se k tobě dostat; vždy byl kolem tebe."
"Eh? Vzal jsi mě z domu, ale jak?" Řekla jsem zmatená z toho, jak dopředu Kale vypadal.
Kale se trochu zasmál: "Mám své způsoby, ale myslím, že bys měla vědět, že nás Tom pronásleduje, když mluvíme," usmál se Kale.
Zalapala jsem po dechu: "Lovíš nás?" Řekla jsem, úplně jsem mu nevěřila: "Proč by?"
"Protože jsem tě zachránil, tak nás ted' přijde zabít oba."
Vyschlo mi v krku, zdálo se mi, že mi srdce jednou opravdu silně bušilo na hrudi a pak všechno umřelo, Tom konečně praskl, konečně mě chtěl zabít, konečně se mnou chtěl skoncovat,,A co ostatní? Bille a George, jsou všichni proti nám?" zeptala jsem se zmateně sama sebe.
Měla bych být šťastná, že jsem pryč od Toma, že jsem pryč od toho všeho, ale cítila jsem jen smutek, smutek při pomyšlení, že mě Tom chce zabít, že už mě nechce. Nadávala jsem si, vyděšená z toho, co mě právě napadlo. "Ano, Taylore, když říkám všechny, myslím všechny," řekl, než vstal a natáhl ke mně ruku.
Vzala jsem to elegantně a poplácala si džíny, abych odstranil trochu prachu. "Tak co ted?" Zeptal jsem se "Co budeme dělat? Nemůžu tu zůstat do konce života"
Kale začal odcházet k nějakým schodům a ke dveřím, otočil klikou "Utíkáme" Řekl a ustoupil, abych mohla projít dveřmi jako první; takový pán.
Zavřel za sebou dveře "Nyní mám několik svých mužů, kteří sledují Toma a poslední zpráva říkala, že byl v nemocnici, takže je zatím docela bezradný, ale" Kale byl přerušen telefonem "Promiň" Řekl a vytáhl z kapsy mobil.
