Všechno je černé, dokud neotevřu oči. Místnost je světlá, závěsy zatažené a slunce svítí okny tak elegantně, že se místnost topí v růžové a fialové, které mě obklopují. Podívám se dolů, můj řez, je pryč a není tam ani jizva. Přejíždím si prsty po zápěstí, ohromena tím, jaký je to pocit, jako bych nikdy nebyla tak hluboce bodnuta čepelí Toma Kaulitze. Najednou jsem se přikrčila. Popadla jsem přikrývky a shodila je z těla, než jsem skočila na stranu postele a šla ke dveřím. Pomalu jsem otočila klikou a otevřela dveře, vyděšená z toho, co bych mohla najít. Otevřela jsem dveře a narazila na rozlehlou louku, mezi trávou hřejivě svítilo sluníčko a teplo louky mě jemně zasáhlo, jako když mě anděl ovíjí svými opeřenými křídly. Podívala jsem se před sebe; Šla jsem udělat krok vpřed, ale zastavila jsem se, jakmile jsem uslyšel hlasitý vzrušený výkřik mladé dívky "Mami!"
Otočila jsem se, vyděšená sladkým malým hlasem. Přímo přede mnou běžela malá holčička přímo ke mně. Měla jemné světle zrzavé vlasy, které se za ní houpaly ve větru, když ke mně běžela, jak nejrychleji mohla. Když se přiblížila, viděla jsem její modré oči, modré jiskřivé oči, jako oceán v horkém dni, kdy slunce jasně svítí na jeho vody. Dívka teď byla na mě, narazila do mých nohou a objala je svými malými ručičkami jako o život. "Mami, tvá záda!" Plakala a do očí se jí hrnuly slzy.
"Uh" ztratila jsem slova "Omlouvám se zlatíčko, nejsem tvoje maminka" řekla jsem a poplácal dívku po hlavě.
"Nehraj si na hry mami, moc jsi mi chyběla, táta říkal, že jsi nás opustila, abychom šli na zvláštní místo, kde se jednoho dne setkáme" Trochu popotáhla "Táta říkal, že jsi byla s anděly, tak já proklínala anděly každý den a doufala, že ti to vrátí, a ono to fungovalo." Plakala, když se tak pevně držela mých nohou.
Položila jsem jí ruku na hlavu, mumie? Srdce mi přestalo bít až ve chvíli, kdy holčička otevřela své sevřené zavřené oči a vzhlédla ke mně. Vypadala jako...stejně jako...Tom.
"Ne!" Řekla jsem, sundal ruce dívce kolem sebe a ustoupil od ní. "Th-to nemůže být," řekla jsem, když jsem od dívky odstupoval.
"Mami-mami?" Řekla a slzy jí stále stékaly po buclatých malých růžových tvářích.
"Nemůžeš být...naše...fuj" zavrtěla jsem hlavou
"Nemůžeš být naše...dcera" řekla jsem, teď jsem stála a zírala na malou holčičku, jako by byla monstrum, slzy mi začížali stékat po tváři.
Zírala na mě, její velké modré oči se leskly, když se jí po tváři začaly koulet nové slzy, a jediné, co jsem viděla, byl Tom, když jsem se na ni podívala, a jediné, co jsem cítila, byla bolest, když jsem ji viděla plakat. Běžels jsem přímo pro ni, utírala jsem si slzy, když jsem se pro ni potápěla, chtěla jsem ji uchopit rukama, držet ji v náručí, ale už byla pryč.
Byla jsem teď někde v povědomí; Stála jsem uprostřed silnice a sledovala, jak se auta řítí, aniž by se na mě podívala. Náhle mě něco upoutalo a v hlavě mi hučel zvuk klaksonu, který se opakovaně vydával. Otočila jsem se a zděšeně zalapala po dechu nad tím, co jsem viděla. Tomovo auto bylo převrácené, přední část auta byla do značné míry opravena na silnici. Rozběhla jsem se k nárazu "Tome!" Křičela jsem "Tome!" Běžela jsem kolem auta druhého řidiče a k sedadlu řidiče Tomova auta. Lehla jsem si na zem a podívala se dovnitř. Visel tam hlavou dolů na sedadle a jen tiše ležel.
"Tome!" Křičela jsem, chtěla jsem se pro něj natáhnout, ale zůstala jsem na místě "Tome!" Šla jsem znovu zakřičet jeho jméno, nic nevyšlo.
Jediné, co jsem slyšela, byl ten jezerní roh. Najednou se Tom pohnul na svém sedadle, otevřel oči a na sedadle se mírně zavrtěl. "Tome!" Pokusila jsem se křičet, ale moje ústa byla tlumená.
Tom zamumlal "Taylor" a otočil se doleva, náhle ztuhl na sedadle. "Taylor!" Křičel celou svou existencí.
Tehdy jsem ji, mě, uviděla, jak visí hlavou dolů, bezpečnostní pás se zarývá do mého těla, jediná věc, která mě drží. Vlasy mi padaly po celém obličeji a ze rtů mi kapala krev. Pokaždé, když dopadla kapka krve, uslyšela jsem malé klepnutí, jak dopadlo na rozbité sklo.
Bojoval proti svému bezpečnostnímu pásu, ze všech sil se ho snažil rozepnout a zároveň se dostat ke mně. Přezka se nakonec odepla a on spadl na podlahu a rozbil hlavu do rozbitého čelního skla. Zasténal a pomalu vstal a obrátil svůj pohled zpět ke mně. Zůstala jsem nehybně na všech čtyřech, teď jsem jen pozorovala, už mě nenaplňovala touha bojovat proti této neznámé síle, která mě drží spoutaného. Tom se ke mně připlazil a položil mi ruce na obličej "Taylor" Řekl, nebo bych měla říct, plakal.
Po tvářích mu ted' tekly slzy, nějak jsem se přesunula na druhou stranu auta a viděl jsem to všechno zblízka. Tom zběsile sáhl po mém bezpečnostním pásu a rozepnul ho, chránil mé tělo před sklem tím, že jsem se nechala na něj spadnout. "Taylor!" řekl Tom v panice a odhrnul mi vlasy z obličeje.
Vyklouzl pode mnou z auta a pak mě vytáhl z auta. Vzal mě do náruče a začal kulhat pryč z místa nehody. Najednou padl na kolena a držel mě v náručí. Položil mě na zem a přiložil ucho k mým ústům "Ach bože Taylore" Řekl zběsile a vrazil mi dlaně dolů na hrud' ve snaze mě oživit.
Přiložil mi prsty k ústům, aby mi pootevřel rty. Přiložil své rty na mé a vdechl do mě své nádechy vzduchu. Odtáhl se, moje krev se teď rozmazala na jeho rtech. Pokračoval ve snaze mě oživit "Taylor, prosím!" Tom křičel "Prosím!" "Prosím!" Křičel, jeho hlas mi foukal do hlavy a vybuchl tak jasně, tak hlasitě.
Byla jsem zase pryč, hlava mi vystřelila nahoru a po tvářích mi pomalu stékaly slzy. Byla jsem zpátky na té louce.
"Byla tady tati, byla tady maminka!" Ten malý hlásek, byl její.
Vzhlédla jsem a uviděla jsem, jak vstává s hlavou skloněnou dolů a rukama sevřenýma v obličeji a utírá si slzy "Už jsem ti řekl, Ello, maminka je pryč a už se nevrátí." Řekl jí a postavil se a zíral dolů na její křehké tělíčko.
Najednou jsem na něj byla naštvaná, vůbec ji neutěšoval, zlobil se na ni "Táta-táta používá děsivý hlas" zakňučela Ella, když si dál utírala slzy.
Tom se najednou sesul do trávy "Omlouvám se, miláčku" řekl Tom, v jeho hlase byl jasný smutek. "víš, jak moc mi chybí maminka" řekl s hlavou skloněnou k zemi.
"Taky mi chybí maminka!" Vyštěkla na Toma, očividně měla můj postoj.
Tom se na ni podíval, teď vypadala stejně jako já, ten pohled v jejích očích, když zírala na Toma dolů, dívala jsem se na Toma stejně jako ona většinu času, většinu času jsem byla s Tomem, na kterého jsem zírala. Byl přesně takový, jaký byl právě teď, a viděla jsem, jak moc mu zlomilo srdce, když mě viděl uvnitř ní. "Pojd' sem, zlato!" řekl Tom, když otevřel náruč.
Ella se okamžitě rozběhla ke svému tátovi, vrazila mu do náruče a objala ho kolem krku.
Po Tomově tváři stekla malá slza "Víš, že bych to udělal, kdybych mohl dítě, ale maminka... odešla do nebe a je s námi každý den, teď je z ní anděl"
Ella se ohradila od svého otce "Ale říkal jsi, že byla s andělem," řekla Ella, když si otřela slzu.
"Je s anděly, je také jedním z nich," řekl a usmál se na krásné stvoření, které jsme s ním vytvořili.
Ella náhle zalapala po dechu. "Ale já jsem proklínala anděly," řekla Ella.
"Proč bys něco takového dělala?" řekl Tom a díval se své holčičce do jejích modrých očí.
"Protože nám vzali mamku" řekla a znovu prosila, abych se rozplakala.
Tom si bolestivě povzdechl a přejel palcem po malé smutné tváři své dcery, čímž sebral slzu, která se jí skutálela po tváři.
"Maminka a já jsme pryč zlato, navždy"
