jizvy své zakrývám hlasitým smíchem
hříchy nejhorší ještě horším hříchem
směji se lidstvu, těm tvorům zbytečným
hněv, co je ve mě, se stává horečným
vy, lidstvo zmatené, vy lháři a zrádci
nejste a nikdy jste nebyli země vládci
nejsme tu pro účel, však jen tak, z legrace
náš vývoj smyslů, právě přichází gradace
pochop, můj pane, že nejsme si pány
vyšší síly mají s námi trochu jiné plány
nevěřme v boha, však něco řídí nás
doufám, že slyší můj tichý hlas
vládcové světa, vesmíru, všeho a všech
nebojte, nemusíte mít žádný spěch
jen žádám, zabijte můj hloupý lid
od všeho by tu byl najednou klid.
lidi, umřete, nechte všeho být
do očistce po smrti můžete jít
očistcem utrpení
rájem zapomnění
ČTEŠ
ze spárů bolesti
Poetrybolest obklopuje celé mé tělo její lákání dříve nádherně znělo je jak siréna, co tě k smrti utopí potom, co tě přiláká svou utopií básnická sbírka, básně z chvil největší nejistoty
