potkala's ho nahoře
jak jen shlížel na moře
ovládl tě strach
když zavířil se prach
další den tam zase byl
nad krásou světa znovu snil
za dlani tvou tě zachytil
s tebou se znovu dolů řítil
dál a znovu, každý den
byli jste tam spolu jen
naučil tvé tělo lítat
nemusel ani slovo říkat
jednoho dne nepřišel
no to by svět neviděl
nahoře sama po hodinách
nechala ses ztratit v hlubinách
když pak přišel, byl tam sám
jménem ptáka lidmi znám
čekal stejné hodiny
hledíc na moře hladiny
nevěděl, kde ona je
záchovy pudu neznaje
skočil dolů, žádný spěch
rudá obarvila břeh
ČTEŠ
ze spárů bolesti
Poesíabolest obklopuje celé mé tělo její lákání dříve nádherně znělo je jak siréna, co tě k smrti utopí potom, co tě přiláká svou utopií básnická sbírka, básně z chvil největší nejistoty
