sedím tu v lese, v nicotě
uprostřed širého vesmíru
a jen tak si tu zpívám o tom,
že myšlenek mám už nad míru
a tak si zpívám dokola
verše ty samé pořád
a vůbec mi nevadí
že kávu nemohu si ohřát
protože vím,
že káva vychladne
a život můj
též nějak dopadne
a tak tu sedím
s vychladnou kávou
a zblázněnou
svoji, svou hlavou
ČTEŠ
ze spárů bolesti
Poetrybolest obklopuje celé mé tělo její lákání dříve nádherně znělo je jak siréna, co tě k smrti utopí potom, co tě přiláká svou utopií básnická sbírka, básně z chvil největší nejistoty
