Maybe next time

5

Do hotelu jsem se vrátila až po obědě. Procházela jsem město, snažila se uspořádat si myšlenky a celkově alespoň na chvíli vyprázdnit mou třeštící hlavu. Hned mezi pokojovými dveřmi jsem se srazila s mou rodinou. Vyslechnout si přenášku o tom, jak nikdo nerozumí tom, že nejsem schopna zvednout telefon, i napříč tomu, že ho neustále držím v ruce, bych už považovala za rutinní věc. Dnes k tomu ale mamka přidala káravý pohled a tón v hlase, který mi v ten moment nahnal husí kůži. Rozladěnost byla zřejmě už od rána ve vzduchu a byla silně nakažlivá. "No nic. Jedeme se s Haugerovými podívat na trať a do garáží. Běž se převléct! Kdybys zvedala telefon, nemuseli bychom spěchat. Máš 5 minut!" odchytila mě mamka ještě před tím, než celá rodina odešla k výtahu. Přikývla jsem a vrátila se do svého pokoje. "Všichni máte skvělou náladu a rozhodli jste se, že si ji vylejete zrovna na mně? Nebo co se ksakru děje!?" pronesla jsem jedovatě k zavřeným dveřím a vytáhla ze skříně oblečení na převlečení.

***

Přijeli jsme na trať. Tom, Dennisův táta, se přivítal velkým objetím s mými rodiči a všichni jsme se vydali ke garáži. Všude kolem to hučelo, jako v závodní dny. Mechanici pobíhali kolem a pracovníci tratě sklízeli to, co zbylo po včerejší události. "Noora, jsi okey? Vypadáš jako chodící mrtvola," přivítala se se mnou Emilie. Malé blondýnce zajiskřily oči jako by jimi projely proudy elektřiny a já si jen pomyslela, jestli všechna ta energie je z toho energického nápoje, co držela v ruce, a nebo jestli se tak dobře vyspala u nás na pokoji. Ale spát v místnosti s mým bratrem... Bude to tím energeťákem. "Vtipná jako vždy, Emi." sykla jsem a poohlédla se kolem. "... ani mi o tom nemluv, Johne." zaslechla jsem Toma. "Rosin nám slíbil novou verzi, tak uvidíme jak se bude dařit v dalších závodech. Podle toho se pak rozhodneme."

"Rozhodneme?" šeptla jsem si pro sebe. "Vím, co pro něho Prema znamená, ale nabídka od Dorsmana zní docela dobře. MP Motosport by mohl být dobrá investice do budoucna! A jestli se chce dostat do F1, tak potřebujeme všechny cesty, které nás k tomu dovedou!"

"A co Dennis?"

"Zatím jsem mu o tom moc neřekl, nechci ho stresovat. Ví jen, že o něho mají zájem, ale neví, že je už smlouva pomalu na stole. Dali nám čas do konce sezóny."

Panebože. Došli jsme ke garáži u které stála formule a všichni zmizeli vně. Hlava mě začala znovu třeštit. Odchod z Premy. Vím, že Dennis udělá pro svého otce a hlavně pro Formuli všechno, ale nevím, jak rychle a dobře se s tím přestupem vyrovná.

"Mluvil jsem s coachem." vytrhl mě z myšlenek známý hlas. "Říkal, že pro příští sezónu se chystá nová verze. Měla by být lehčí a daleko rychlejší. S takovou bych mohl stát na bedně!"

"To zní skvěle," zahnala jsem obavy a usmála se. "Víš Noora... Zítra tady mám natáčení s lidmi z 00Nation a přivezli nám nějaké motokáry. Nechceš je vyzkoušet?" šťouchl mě do žeber. "A co naši?" nevěřícně jsem na něho zamrkala. Neseděla jsem v monopostu ani motokáře celou věčnost. Naposledy to bylo doslova naposledy. Tehdy jsem začínala v F4, bylo to snad jen pár měsíců od prvního závodu. Formule i motokáry to byl můj život, a když jsem se konečně dostala na trať, byl to pro mě splněný životní sen. Pak ta nehoda. Déšť a pneumatiky nikdy nebudou přátelé, ale tehdy byli největší nemesis. V předposledním kole jsem neviděla na krok. Dešťové kapky bušily do mého hledí, všechno kolem bylo rozmazané. Ostrá zatáčka přede mnou. Monopost nestihl zatočit. Kola se protočila a najednou silný náraz. Probudila jsem se v nemocničním pokoji. Od té doby jsem byla pod drobnohledem rodičů. Pomalu jsem nemohla ani nasednout do auta a jet sama do obchodu. Dennis věděl, jak moc to pro mě znamená.

"Když to neřekneš ty, neřeknu to ani já," mrkl na mě a vzal me kolem ramen. Nepozorovatelně jsme se vytratili a na začátku trati, jen několik metrů od garáže, jsme připravili motokáru. Nedočkavě jsem poskakovala kolem jako malé dítě o Vánocích, a když jsem konečně zasedla za volant, svět kolem ztichl. Oblečená do Dennisova černého obleku s jeho rukavicemi a helmou na hlavě, jsem musela vypadat jako kocour v botách. "Takže..." nahnul se nade mě a popravil mi helmu, aby lépe seděla s nákrčníkem. "Pamatuješ jak se to řídí, že?"