OSM

112 4 0
                                    

Po cestě jsem potkala hodně slečen.  Ale když už jsem strácela nervy stím že ten pokoj najdu sama rozhodla jsem se někomu něco říct...

☆☆☆
Potkala jsem slečnu která zrovna skládala ručníky.  Došla jsem za ní .

R-omlouvam se jestli ruším ale já jsem se asi stratila. A nevím kde-

(S-slečna )
S-dobre ráno paní Götzová. Samozřejmě ráda vás dovedu do vaší ložnice.

Řekne mile slečna a jde . Jdu za ní . Nechci se zase stratit . Ale je mi divný že zná moje příjmení. Nikomu jsem ho neříkala? Že ne? Ani Bill ho neví.
Z mého přemýšlení mě vyrusila slečna.

S-jsme tady prosím.
Řekne otevře dveře a já se na ní milé usměju . Ona mi úsměv oplatí . Vejdu do své ložnice.  Ve které budu zavřená nějakou dobu ještě určitě. Sednu na postel . Slečna jde k oknu u kterého odtahne žaluzie.  Do pokoje vyběhne světlo .

Po té odejde . Opřu se o rám postele vezmu ovladač do ruky . Zapnuji a najdu jeden kanál na kterém něco hraje moc to nevnímám.  Nebaví mě to . Nakonec to vypnu . Chvilku ležím a koukám na strop . Najednou někdo zaklepe . Sednu si a hned po té se zvednu . A jdu ke dveřím které otevřu. Za nimi stojí slečna další.

S2-tady vaše snídaně.
Řekne a já si od ní tácek převezmu ona se usměje a já ji úsměv oplatim . Sednu si ke stolu a pustím se do míchaných vajíček s trochou zeleniny k tomu. A navíc džus. Pomalu jsme se do toho pustila .

Hned jak jsem měla vše snezene . Sedla jsem si na postel a vzala mobil do ruky. Projížděla jsem soc. Sítě přesněji ig. Bohužel mám ig ale neni na mé  jméno.  Bill mi ho založil.  Ani nevím jak se tam jsmenuju takže i kdybych napsala někomu známému nepoznal by mě.

Už se tu nudím k smrti. Položím mobil . Lehnu si na záda a opět koukám do stropu. Vážně v tomhle pokoji budu muset být zavřená 24/7?
No jasně že mě to štve ale očividně je mu to jedno. Ani nevím kolik je . Kouknu na mobil který ukazuje půl dvanácté. Položím ho spět . A někdo ve stejnou chvilku zaklepe . Zvednu se a jdu ke dveřím. Pootevřu je a je tam slečna která mi nesla snídani.  Tentokrát nesla asi oběd.  Podle toho kolik je . Opět se sladce usměje a já ji úsměv oplatim .

S2-mužu-li
Řekne a já kývnu otevřu dveře a slečna vstoupí.  Možná bych se ji mohla zeptat na jméno.

R-mužu se zeptat na vaše jméno?
zeptám se a mezitím slečna položila tác s obědem a bere tác od snídaně.

S2-me jméno je Sára madam .
Řekne a já se usměje . Ale furt nechápu proč mě nenazivaji normálně.

R-tak tedy děkuji Saro.
Reknu a on se usměje a odejde . Sednu si k jídlu které sním.

Po jídle jsem opět ležela v posteli vlastně se tu nic jiného nedá dělat. Opět někdo zaklepal . Zvednu se a otevřu.  Tentokrát je to muž.  Celý v černém. A sluneční brýle má nasazené.

(B-bodigard)

B-dobry den slečno Götzova vás přítel pan kautliz mne poslal abych vám předal tenhle papír.
Řekne a podá mi obálku děkovat na něj kouknu. Až teď mi došlo že řekl můj přítel? Jak jako můj přítel? Zavřu dveře a kouknu na kus papíru.

____________
PŘESNĚ ZA 4 HODINY TI DOJDOU MÁ DRAHÁ ŠATY TY NA SEBE OBLÉKNEŠ A K TOMU TI DOJDOU I JINE VĚCI . KTERE SI NA SEBE DÁŠ . PAK TĚ VYZVEDNE TVUJ BODIGARD.  POZNÁŠ HO.

                                    S LÁSKOU BILL♡

____________
no super to zase dopadne ...

pain of love// Bill Kautliz//TOKIO HOTEL Kde žijí příběhy. Začni objevovat