•Forever Together•

Kapitola V.

Pokusila jsem se je otevřít, ale nešlo to. Popoběhla jsem do té třídy kam zašla ta uklízečka, ta tam ale nebyla. Zkusila jsem ještě najít kancelář a sekretariát, ale tam taky nikdo nebyl. Ocitla jsem se v úplné tmě. Pokusila jsem se zavolat o pomoc, ale moje hlasivky nebyly k použití. Místo toho ze mě vyšlo jemné zachraptění. Sedla jsem si do koutu a čekala, čekala jsem strašně dlouho, a pak se najednou předemnou objevila ještě tmavější osoba než byla tma v budově. Byla tak tmavá až začala vyčnívat a okolní tma se zdála světlá. Ta osoba se přibližovala. Já jen čekala, co bude dál. Už teď jsem věděla, že můj život není v pořádku, nebo spíš ne od té doby co se mi zdál ten sen. Furt jsem za tu jednu noc nezapoměla tak dlouhý ale pouze senový časový interval, i když to bylo tutu noc. Na chvíli jsem zavřela oči. Cítila jsem na své ruce jemné škrábnutí. Otevřela jsem oči, ale hned jsem je začala zavírat. Moje tělo bylo prolezlé bolestí. Cítila jsem můj jemný dopad na zem. Byla to nesnesitelná bolest, která pokračovala od ruky. Druhou rukou jsem si chytla to místo, kde bylo škrábnutí, byla mokrá. Až potom mi došlo, že je to krev. Někdo mě chytl. Už jsem nedokázala dýchat. A konečně! Ta bolest přestávala. Někdo mě držel za ruku, za to škrábnutí a položil na něj malý ručník, který chladil mou ruku. Bolest ustávala. Kolem sebe jsem slyšela hlasy a na moment jsem viděla oheň. Byl všude kolem mě a pak zase ustal. Několik tmavých postav běhalo kolem mě. Začínala jsem ztrácet vědomí a pocítila jsem chlad. Chlad, který prošel celým mým tělem. Začala jsem se třást a zavřela jsem oči. Už jsem jen slyšela "Dost! Musíš přestat!" A pak jsem se probudila. Byla jsem v bílé místnosti. Nepoznávala jsem ji. Všude byla mlha. Bylo tu tak bílo až mě z toho oči pálili. Nechápala jsem co se stalo, ale měla jsem křeče v ruce se škrábnutím. Podívala jsem se na tu ruku a byla zavázaná. "Je tu někdo?" zeptala jsem se tichým až chraptivým hlasem. Nedokázala jsem polknout. Nikdo se neozýval. Jediné, co jsem slyšela byly malé tiché hlásky kolem mě. Křeč převládala do celého těla. Jedno nadechnutí mi dělalo velký problém, hůř se mi snad ani nikdy nedýchalo. Něco se mě dotklo. Bylo to tak studený, až mi zima projela alespoň třikrát kolem celého těla. Tu chladnou ruku jsem už znala. Snažila jsem se zaostřit jenže jsem neviděla nic víc než nějakou postavu. Zeptala jsem se "Kdo jsi?" Až po chvíli se mi dostalo odpovědi. "Jsem kdo ty určitě ne." Takovou odpověď jsem už někdy slyšela. Nedokázala jsem si vzpomenout kde. Možná bych to dokázala kdybych necítila tak strašlivou bolest. Ta osoba ke mně začala mluvit. Naklonila se ke mně a šeptla mi do ucha "Pamatuješ si něco?" a pomalu a jasně jsem chtěla odpovědět, ale ta osoba mě zastavila. "Takže ještě jednou.. Pamatuješ si něco?" "Jasně. Chápu. Nic si nepamatuju." Ten hlas mi přišel tak známý. Jako kdybych ho už někdy slyšela. Ale ne jen jednou. Začínal se mi navracet zrak. Osoba byla celá v černém. Jen její obličej splýval s okolím. Postupně se začal objevovat. "Edward!" vykřikla jsem nahlas. Můj hlas se mi zase navrátil. I můj zrak. Ale jediný, co jsem viděla bylo jak něco černýho vyskočilo z okna a ke mně přiběhla Rose a doktor. "Ahoj Kristen, jsem tvůj doktor Cullen. Pamatuješ si něco?" když jsem chtěla odpovědět tak mi Rose skočila do řeči "Jsi v pořádku zlatíčko?" "Ano mami, jsem. A ne. Nic si nepamatuju." Doktor Cullen se koutkem úst usmál. "Možná budeš mít výpadky paměti a nebo halucinace." Pěkný no. Ono jde mít ještě nějaký halucinace? Tak to je fakt super. Od toho snu vidím všude kam se pohnu Edwarda a on mi řekne, že mohu trpět halucinacemi.Ok. Ale alespoň budu mít vysvětlení na všechny další podivné věci, které se stanou. Doktor Cullen odešel a Rose mi řekla, že si mě tu budou muset ještě chvíli nechat. "Kristen, broučku. Ztratila si moc krve. Je mi tě líto. Ale babička i táta tě pozdravují." mile se usmála a pohladila mě po tváři. "Doktor Cullen se o tebe dobře postará. Tady je takový tlačítko, který když zmáčkneš tak přiběhnou sestry." "Mami? Jsem unavená. Už můžeš jít." Rose se se mnou rozloučila a odešla. Doktor Cullen se na mě podezíravě podíval a odešel.