•Forever Together•

Kapitola XII.

"Vidím, že ti to ještě nedošlo." Přiblížil se ke mě a přitiskl mě ke skále. "Zkus přemýšlet o tom kdo jsem. Nedělej, že si o ničem takovým nikdy nepřemýšlela." A najednou mi to začalo všechno docházet. Rychlost. Síla. Chlad. Mrtvý. Tlukot srdce se začal zvyšovat. Útok zvířete. To nebylo zvíře, ale.. "Bojíš se to vyslovit nahlas? A předemnou?" "Jsi. Jsi upír." Edward se pousmál. Jeho tvář se dotýkala mého krku. Čekala jsem na bolest. Strach mnou probíjel. "Už se mě bojíš?" "A-Ano." vykoktala jsem ze sebe. Edward se odtáhl. "Říkal jsem, že jsem zrůda." "Je krásný jakou máš ve mě naději." "To není naděje, ale upřímnost." V tu ránu se něco v Edwardovi probudilo. Hodil si mě na záda a běžel se mnou až na vrcholek skály. Sluneční paprsky se ho dotýkaly. Edward se začal třpytit. "Už mi věříš? Jsem zrůda. Proto nevylízáme za slunce." "Připadáš mi krásný. Třpytíš se jako diamant." Edward se usmál a podal mi ruku. Zavedl mě na rozkvetlou louku. Lehli jsme si tam a zírali si do očí. Paprsky opět osvítily Edwardův obličej, který se zase začal třpytit. "Je na to asi příliš brzo, ale Kristen.. Sakra, ani nevíš jak tě miluju!" Zarazila jsem. Pak jsem si uvědomila, že se na něj už ani nezlobím. Políbila jsem ho na rty. Bylo to jako z pohádky. Pohádkový příběh, který nikdy nesmí skončit.

Dorazila jsem domů. "Kristen? Stalo se něco? Jsi nějaká rozzářená." řekla mamka s vystrašeným úsměvem na tváři. Není na to zvyklá. "Ale, jen jsem pochopila fyziku." "Aha." odpověděla a rozesmála se. Běžela jsem do pokoje po schodech kolem zrcadla. Ruku jsem položila na zrcadlo a tichým hlasem řekla "Edwarde, ty ani nevíš jak tě miluju." Najednou se tam objevil obraz. Obraz Edwarda. Položil svou ruku na na mojí. "Kristen?" "Ano mami?" "Ty tam někoho máš?" "No jasně." řekla jsem ironickým hlasem. Když jsem se koukla zpátky na Edwarda, už tam nebyl. Běžela jsem do pokoje a skočila do postele, ale málem jsem dostala infarkt. Všude po mém pokoji byla krev a stopy po útoku na osobu. "Mami! Pojď sem rychle!" Mamka, celá vystrašená běžela do pokoje. "Co se děje?" "Se koukni.. Ty to nevidíš?" "Ehm.. Kirsten, asi jsi už dneska z tý fyziky celá zmatená. Jdi si radši lehnout." Ta krev tam už nebyla. Lehla jsem si na postel a začala brečet. Bude ze mě naprostý blázen.

V posteli jsem se koukala strašně dlouho na strop a přemýšlela o Edwardovi. Je opravdu upír, nebo jenom blafoval. Věděla jsem, že musím prozkoušet situaci. Usla jsem asi kolem druhé ráno. Ale zase mě něco rychle probudilo. Koukla jsem se na hodiny a bylo půl třetí a sedm minut ráno. Koukla jsem se před sebe. Byl tam Edward. "Ahoj. Nevadí?" "Co tady děláš a jak si se sem dostal?!" "Oknem." odpověděl a pousmál se. Koukla jsem se kolem sebe a všude byla krev. V tu chvíli jsem věděla co mám dělat. "Jak ti mám věřit, že jsi upír?" "Já nevím." a usmál se. "Počkej chvilku, ano?" Edward jenom dál seděl. Vzala jsem si kapesný nůž a řízla se do ruky. V tu ránu byl Edward jako vyměněný. Zíral na mou ruku s krví. "Jejda." řekla jsem a blížila se k němu. Edward byl ztuhlý a jeho pohled směřoval pouze k ruce. "Chtěl bys?" "Nedokázal bych přestat a jed by tě pak mohl proměnit a nebo i hůř- zabít.." Vytřeštila jsem oči. Mohla bych být upírem. Jako malý holky jsme si na ně hrály, ale být skutečný upír, tak to by bylo něco. Ruku od krve jsem si utřela a ránu zalepila náplastí. "Ty bys mě mohl přeměnit?" "Jenom kdybych chtěl.." "A chceš?" "Ne.." přistoupil k oknu. "Víš, potom bys mi to celý život vyčítala." "Kolik ti je Edwarde?" chvíli mlčel. "Už 117." "Wow!" vykřikla jsem. "Já chodím se staříkem." Moje reakce donutila Edwarda k úsměvu. Přistoupil ke mně blíž a objal mě ze zadu. Pocítila jsem pocit štěstí. Odkryl mi vlasy a do ucha mi pošeptal "Půjdeš se mnou na ples?" Otočila jsem se a dala mu ruce kolem krku "To je snad jasný!" a políbila ho. Lehli jsme si společně do postele. Usla jsem. A to byla první noc, kterou jsem strávila s Edwardem.
Ráno jsem se probudila nehorázně štastná. Přitulila jsem se k Edwardovi a dala mu pusu. "Dobré ráno Kristen." řekl roztomilým úsměvem. Šla jsem se připravit a nasnídat. Edward vyskočil oknem a doběhl si pro auto, kterým pro mě po té přijel. Edward se šel představit mamce a babičce "Takovej mladej kamzík." řekla babička. Mamka ji napomenula a omluvila se za ní. Šli jsme do auta. Edward mi podržel dveře a nechal mě nastoupit. Pak si nasedl a dupnul na to. Jeli jsme strašně velkou rychlostí. "Radši se připoutej Edwarde." "Spíš ty se připoutej Kristen." řekl a uchychtl se. Byli jsme u školy. Edward mi zase držel dveře. V tu chvíli na nás začli všichni koukat. Edward šel hrdě s úsměvem a já vedle něho. "Všichni na nás zírají." řekl Edward. "Ne tenhle ne." "Ten už se taky podíval." Před námi v rohu byla Edwardova skupinka, která byla pěkně naštvaná. "Proč jsou na tebe naštvaný?" "Protože chodim s člověkem." a usmál se. Pak mi došlo, že je to rodinka Cullenových. Před školou jsme udělali pořádný rozruch. Bylo to celkem vtipné. "To mi připomíná, že tě dneska chtějí vidět. Máš dneska čas?" zeptal se Edward. Souhlasila jsem s nápadem. Přišlo mi to vzrušující být s upírama v jednom baráku. Přiběhla jedna holka. Byla drobná, kratší hnědý vlasy a strašně příjemná. "Ahoj já jsem Alice! Ty asi Kristen? Edward mi o tobě toho hodně říkal.." řekla s úsměvem. Jasně, to je jedna ta upírka od Cullenů. "Uděláme ti menší oslavu na přivítanou, snad nevadí." "Ne, ale prosím ne nic velkého." "Dobře, dobře." řekla Alice s úsměvem a zase odběhla. "Upírům nikdy nevěř. Věř mi." podotkl Edward a zase se uchychotl.