•Forever Together•

Kapitola XI.

Probudila jsem se. Bylo mi strašně moc blbě. "Moje hlava!" řekla jsem a položila si ji do klína. Vylezla jsem a šla do lékárničky pro prášky. "Mami, kde jsou prášky na hlavu?" zeptala jsem se a mamka vylezla z obýváku s vynervovaným výrazem na tváři. "Děje se něco?" Mamka si sedla na židli a zakroutila hlavou. "Zapomněla si koupit prášky, nebo co?!" vyjekla jsem naštvaně ze zlosti na Edwarda. "Víš.." začala mamka. "Doktor říkal-" "Doktor?" přerušila jsem ji. "Ano doktor miláčku. Víš, asi před třemi nebo čtyřmi měsíci si ztratila paměť. Napadlo tě nějaké zvíře." "Cože?!" vyjekla jsem. Po chvíli mi došlo co se tady děje. Už chápu proč se mi zdá o devátý třídě. Proč jsem si nevzpomněla na jména svých vlastních spolužáků. Mohla za to ta ztráta paměti? To zvíře? "Jaký zvíře?" zeptala jsem se nahlas. Mamka jen zakroutila hlavou s náznakem, že nemá tušení. Sedla jsem si k ní. "Takže-" začala jsem. "Aspoň, že to víš broučku." řekla mamka a pohladila mě po tváři. "Klidně dnes nemusíš do školy." S rychlou odpovědí jsem řekla "Ne, to je dobrý." Věděla jsem, že by tam mohl být Edward. I když jsem na něj byla naštvaná, furt mě k němu něco táhlo. Možná láska. Pousmála jsem se mému nápadu.

Přijela jsem do školy. Zahlédla jsem Edwarda a jeho partičku. Už jsem byla nastartovaná mu jít něco říct, ale do cesty mi vlezl Daniel. "Nechtěla bys jít se mnou na maturiťák?" S úsměvem na tváři čekal na odpověď. "No.. Myslím, že Jess by s tebou chtěla jít víc." "Dobře." ironicky se zasmál a odešel. Šla jsem cestou kolem Edwardova auta. Něco mi na něm přišlo zvláštního. Měla jsem chuť si jít sednout za volant. Přemohla jsem se a vyšla schody do budovy. Připletla se ke mně Jess. "Hádej kdo mě pozval na ples, Kristen?" "Opravdu nevím. Kdo?" "Daniel! Myslela jsem, že pozve tebe, ale wow!" zbytek cesty jsme šly mlčky. První hodinu jsme měli biologii. Vešla jsem do třídy. Vedle Edwarda bylo místo. Lákalo mě si jít vedle něj sednout, ale furt jsem se přemlouvala abych ho nechala. Nenechala. "Ahoj Edwarde. Jak se máš?" řekla jsem ironickým hlasem. "Ehm.. Ahoj Kristen.. Celkem hladově, ty?" a uchychtl se jako by to bylo nějak extra vtipný. "Jak myslíš, že mi je?" a hodila jsem si tašku na zem. "Chápu jak tím směřuješ, ale -" "Ale co? Není to tak jak to vypadá?" Se vztekem jsem si sedla. "Je to těžký. Myslím, že bys to nepochopila." "Tím chceš říct, že jsem blbá?" Chvíli byl zticha. "To ne, ale je to těžký." zbytek hodiny jsme seděli mlčky. Jen někdy z nás některý něco řekl k učivu, ale jinak nic. Edward mě chvilkama upřeně sledoval se stisknutou rukou. Když zazvonilo, sebrala jsem se a chtěla odejít, ale Edward mě zastavil. "Co chceš? Polibek na rozloučenou?" Chvilku to tak vypadalo, ale pak mi odsekl "Ne! Chceš to teda vědět." "Víš, že i celkem jo?!" "Tak pojď se mnou." Pevně mě stiskl za ruku a táhl mě přes celou školu až ven. Táhl mě do kopce. Na kopec, kde byl les. Začalo mi bušet srdce. Pociťovala jsem strach, ale i touhu jít za ním. Bylo to těžké, ale šla jsem. Šla jsem dál a dál v pozadí za Edwardem. Když už jsme byli dostatečně daleko, vzal mě na záda. "Drž se pevně." řekl mi vážným hlasem. Rozeběhl se světovou rychlostí. Byl rychlejší než rychlost světla. V tu chvíli jsem si vzpomněla na svůj sen. Možná realitu. Netušila jsem. Byl rychlý jako před tím. Vysadil mě a povylezl si na strom. Byla jsem udýchaná i za něj a on si tam v pohodě seděl s úsměvem. Někdy mi přišlo, že umí číst myšlenky. Přerušil ticho větou "Věříš na upíry, vlkodlaky a takový další povídačky?" Nechápala jsem jeho otázku. "Ne? Měla bych?" Edward se uchychtl. "Možná i jo. Přijdou ti vlkodlaci jako zrůdy?" "Ne.." Furt jsem nechápala smysl proč se mě ptá. "A upíři?" "Ty taky ne." Edward sklonil hlavu. "Proč se snažíš být nebezpečný?" zeptala jsem se ho. Edward se zarazil. "Jak to myslíš?" "Tak jak to říkám." "Já si na nic nehraju. Já tím jsem." Edward se zvedl a seskočil na zem. "Stejně se snažíš jenom od sebe odehnat lidi." "Kdybych udělal jednu věc, tak je od sebe odeženu navždy." "Tak proč to neuděláš?" "Nechci být taková zrůda, jakou jsem." Tak v tu chvíli jsem byla úplně nahraná. Nedokázala jsem pochopit jak to myslí.