Zapomenutá: SturnioloTriplets FF

ON tak blízko u MĚ

Ve dvě mě kluci vyzvedli u našeho domu. Jeli jsme opět na golf, myslím, že to dělají schválně, aby se mi mohli smát, že jim to jde podstatně lépe. Už se to stalo takovým naším vtipem, vždy jim ale říkám, že přijde den, kdy je budu schopna porazit. To je samozřejmě rozesměje ještě víc.

,,Takže..? Co teď?" Zeptala jsem se po cestě k autu. ,,Další plány nemáme. Nápady?" Zeptal se nás všech Nick, ale nikdo mu neodpověděl. ,,Fajn, takže jedeme domů, kde se budeme jen válet a hrát fortnite." Navrhl po tom co se mu nedostalo odpovědi. ,,To vlastně není tak špatnej nápad, jen bych místi her koukal na film." Konstatoval Matt a já přikývla, nejsem velkým fanouškem počítačových her. ,,Já souhlasím s Nickem, budeme hrát hry." Chris se vložil do konverzace, která se později zvrhla v hádku. 

,,Takže vy dva se koukáte na film a my dva budeme hrát frotnite." Rozhodl nakonec Chris, bylo to asi nejrozumnější rozhodnutí, které kdy učinil, ale i to se někdy stát muselo. 

,,Na co se chceš dívat?" Matt si lehl na postel v jeho pokoji a já jsem si lehla hned vedle něj. ,,Je mi to vcelku jedno." Pokrčila jsem rameny. Stejně nebudu schopna ten film vnímat, ne když leží ON tak blízko u MĚ. ,,Viděla si Gran Turismo?" Jen jsem nesouhlasně zavrtila hlavou, a tak byl film jasně zvolený. (p.a. Ten film miluju a kdo ho neviděl, tak byste se na to určitě měli podívat)

Celou dobu jsem film vnímala jen tak napůl. Několikrát jsem se neudržela a musela jsem se na Matta podívat, následně jsem na něj nějakou dobu zírala, a když mi konečně došlo jak divný to je, otočila jsem se zase zpět k televizi. Tohle se děje zrovna teď, prostě z něj nedokážu odtrhnout oči, je tak roztomilý. ,,Jak dlouho na mě budeš ještě koukat" Řekl aniž by se otočil. ,,Nekoukám na tebe." Snažila jsem se vymluvit, ale nervozita v mém hlase mi to zrovna moc neulehčovala. ,,Vím, že jo" otočil se na mě a škádlivě se pousmál. Chvíli jsme se jen koukali jeden druhému do oči, zatímco v pozadí hrál film.

Začal se ke mě pomalu přibližovat.

Vážně se tohle děje?

Najednou jsme k době byli tak blízko, že jsme se téměř dotýkali nosy.

A potom se to stalo.

Políbil mě.

Byl to něžný a opatrný polibek. Bylo to dokonalé. Dokonalý polibek s dokonalým klukem.

Najednou jsem uslyšela ránu a leknutím jsem se od Matta odtrhla. Myslela jsem, že se něco stalo, než mi došlo, že to bylo jenom ve filmu a já jsem tak úplně zbytečně přerušila jednu z nejmagičtějších chvil v mém životě. ,,Promiň" Byla jsem nervózní. ,,Ne, ne, to já se omlouvám, bylo to moc uspěchané, že jo." Začal se mi omlouvat, ale já to tak necítila, to co udělal pro mě nebylo něco, za co by se měl omlouvat. Proto jsem ho vzápětí políbila znovu, zároveň jsem ho tím umlčela, protože se nepřestával omlouvat.

Když jsem se, kvůli nedostatku vzduchu, musela od jeho rtů odtrhnout, uviděla jsem jeho překvapený výraz. Nejspíš nečekal, že to udělám. Upřímně, nečekala jsem to ani já sama.

,,Mohl bych tě políbit ještě jednou?" Zeptal se a já jenom nepatrně přikývla, jasně, že jsem to chtěla. Ten pocit bych chci zažívat znovu a znovu.