Zapomenutá: SturnioloTriplets FF

Perfektní

Ani se mi nechtělo věřit tomu, že to říká. Zdálo se mi to až moc perfektní. Jak by mohl někdo jako on milovat někoho jako jsem já? 

,,Já... já tě mám taky ráda." Nezmohla jsem se k jiné odpovědi. Hlas se mi třásl a byla z něj slyšet velká nervozita, která mě právě pohltila.

A potom se to stalo. Znovu. Políbil mě. Bylo to tak opravdové. Intenzivní. Byl to projev lásky, ani jeden z nás to vlastně neřekl, ale po tomhle to oběma bylo naprosto jasné.

,,Chtěla bys být moje přítelkyně?" 

Nádech. Výdech. Snažila jsem se sama sebe uklidnit. 

,,Ano, jasně, že jo." Zasmála jsem se a objala ho. Byla to perfektní chvíle. Miluju ho, on miluje mě. Nikdy jsem nevěřila, že najdu spřízněnou duši a už vůbec bych neřekla, že mojí spřízněnou duší může být zrovna on, ale časy se mění. My jsme se změnili.

Druhý den ráno jsem vstala a Matt už v posteli nebyl. Převlékla jsem si mikinu a tepláky a vydala se do kuchyně, ze které se linula vůně palačinek.

Matt stál u plotny a připravoval snídani. Nick ani Chris tady nebyli, a tak jsem za Mattem došla a zezadu ho objala. ,,Dobré ráno" Otočil se čelem ke mě a věnoval mi sladký polibek. Dokážu si představit, takováto rána zažívat častěji. 

,,Dáš si palačinku?" Podal mi talíř s palačinkou, byla už namazaná nutellou a ozdobena šlehačkou a jahodami. ,,Děkuju moc." Vděčně jsem se na něj usmála.

 ,,Miluju tě."

 Dodala jsem ještě. Poprvé jsem to řekla nahlas, bylo až zvláštní vědět, že to říkám. 

,,Taky tě miluju, Ann."

Moc vám všem chci poděkovat.

Psaní tohohle příběhu jsem si užila, hlavně díky vám. Děkuju všem, kteří si příběh přečetli, okomentovali, nebo hlasovali pro nějakou z jeho částí.

Tohle je konec cesty, kterou si k sobě museli Matt a Ann najíst a zároveň konec celé knížky. 

V psaní budu samozřejmě pokračovat. Jen nevím, kdy přesně začnu novou knihu vydávat. ale určitě se na ni můžete v nejbližší době těšit. 

Prozatím se mějte hezky a užívejte si předvánoční čas.