Zapomenutá: SturnioloTriplets FF

Čas nevyléčí všechno

Křik. Pláč. Hysterie. Křik. Slzy. Pot. Křik. Hysterie. Křik. Slzy...

Zase ten sen, spíše by se hodilo říci noční můra. Bylo to stejné jako každou noc, To na tom bylo nejhorší, byla stále stejná, nikdy se nic nezměnilo. Možná se může zdát, že je to dobře, protože jsem už věděla co dělat, ale pro mě bylo ještě horší vědomí co se stane.

,,Ann! Prober se. No tak Ann!" Uslyšela jsem a rychle jsem otevřela oči. Brečela jsem, nejspíš jsem musela i křičet. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Matt, který na se mě předtím snažil probudit. ,,Jo, všechno je v pohodě. Měla jsem zlý sen." Doufám jen, že se v tom nebude dále šťourat. ,,Zase, je to pořád to stejné?" Bude se v tom dál šťourat.... ,,Podívej, všechno je v největším pořádku, nemusíš se o mě bát." Snažila jsem se ho uklidnit. ,,Ne není. Většinou, když se vidíme, tak máš kruhy pod očima z nedostatku spánku. Když u mě spíš, tak jen děláš, že spíš. Vím to, protože když spíš doopravdy, tak poměrně hlasitě oddechuješ, a to se stalo jen dvakrát. V obou případech mě probudil tvůj křik. Takže se mi nesnaž tvrdit, že se nic neděje." 

Nevěděla jsem, že si toho všeho někdo všiml. ,,Dobře, řeknu ti co se děje, ale ty mi musíš slíbit, že to nikdy nikomu neřekneš." Byla jsem zahnána do kouta, už jsem neměla jak argumentovat. ,,Dobře, nikdy nikomu." Zvedl ukazováček a prostředníček jako gesto na důkaz slibu.

,,... No a potom, jsem o tom celém začala mít noční můry. Děje se to pokaždé co usnu během noci. Během dne se mi to děje jen občas, spíš výjimečně." Řekla jsem mu všechno co se dělo od doby, kdy jsem se odstěhovala. A že toho nebylo málo. ,,Je mi moc líto co sis musela zažít a co si zažíváš teď, ale musíme to nějak vyřešit. Přeci tohle nechceš zažívat po zbytek svého života." Nikdy mi nedocházelo, že by to tak mohlo být. Spoléhala jsem na to, že čas vše vyléčí, ale možná to nebude tak úplně pravda. ,,Máš pravdu, ale já nevím co dělat." Přiznala jsem mu. ,,To je v pořádku, já úplně taky ne, ale spolu to zvládneme. Příště mi to řekni rovnou, můžeš mi věřit, jasný?" Jeho hlas mě dokázal uklidnit více, než hlas kohokoli jiného. ,,Jasný, moc ti za všechno děkuju." 

Celý zbytek noci jsem spala bezesným a klidným spánkem. Cítila jsem úlevu, že jsem Mattovi vše řekla a zároveň jsem z jeho strany cítila pocit důvěry a bezpečí. Možná to bylo to co jsem celou dobu potřebovala. Svěřit se a mít vedle sebe někoho, komu můžu věřit a kdo mě podpoří, ať to stojí co to stojí.

,,Dobré ránko." Matt stále ležel vedle mě a jednou rukou mě objímal. ,,Dobré" Odpověděla jsem rozespale. Dal mi rychlou letmou pusu a vylezl z postele. Proč jen mi tohle děla?

,,Co si dáš k snídani Ann?" V kuchyni stál Nick a nejspíš se snažil něco uvařit. ,,Co nabízíš?" Zeptala jsem se. ,,Vajíčka, palačinky, waffle. Prostě si řekni o cokoli na co máš chuť." Dal mi na výběr. ,,Fajn, co si provedl?" Tohle nebylo normální, ne u Nicka. ,,Aaale nic, jen ti chci udělat radost." Nervózně se zasmál. Podívala jsem se na něj podezíravým pohledem. ,,No dobře, jde o to včerejší video. Nevím, jestli ti to vadí nebo ne, ale byla jsi tam s Mattem vidět a každý to tam řešil. Promiň, nedošlo mi to. Nijak jsem si ani nevšiml, že tam jdete vidět, a i kdyby jo, nepřipadalo by mi to divné, protože já vím, že jste se jen dívali na film, ale fanoušci to neví." Obávám se, že fanoušci měli pravdu více než Nick...