Knihomolky vetřelec {Ch.L}

12.

Anette

Cítím tep jeho srdce, cítím jeho teplý dech na své kůži. Cítím jeho dotek, který mi dělá pocit že mě pálí.

„Moje dívka " vydechne a z přímá mi kouká do očí. Nevím co říct láká mě to neznámo, protože vůbec nevím co od toho čekat. Co čekat od něho a od vztahu. Už jako malá holka jsem snila o manželovi, rodině a podobně ale teď nevím co říct, upřímně co kluk jako on může chtít od holky jako já? 

„Charlesi..." chci se z něho zvednout.
„Řekni mi jak se cítíš se mnou..." chytne mě za stehne a dál drží na sobě.
„Cítím se s tebou skvěle a uvolněně. Jen prostě nevím nikdy jsem vztah neměla tohle všechno je pro mě nové a bojím se že když budeme každý jinde tak to nepůjde " vydechnu
„Chápu tě a proto nechci na tebe chvátat ale na druhou stranu to prostě... no nemůžu být bez tebe nevím jak být bez tebe a sice se známe chvíli ale tak nějak to cítím a vím že chci aby si byla součást mého života" řekne a celou dobu mě sleduje.
„Dobře" řeknu
„Co dobře?" Zeptá se nechápavě
„Chci být s tebou, ve škole si to vyřídím a v práci zatím přestanu abych se s tebou mohla vídat častěji" řeknu, mozek poslechl srdce.
Sleduju jak mu zajiskřily oči a pevně mě objal. Vzala jsem jeho tvář do rukou a políbím ho.
„Takže budeš moje partnerka? Anette Jill Badinová?"
„Ano Charlesi Leclercu, jsem líná říkat všechna jména" zasmála jsem se a spojila naše rty.

Na jachtě jsme byli až do západu slunce. Bylo nám jednou že máme oba hlad a kručí nám v žaludku. Prostě jsme si užívali že jsme sami spolu.

Nakonec jsme se ale stejně vrátili do bytu.
„A co si dáme k večeři?" Zeptám se
„Buď něco upatláme sami a nebo si něco objednáme" přešel blíž ke mně a usmíval se.
„Tak si jdi dát sprchu já se dám do vaření" řeknu.
„Dobře" odpoví a zmizí z kuchyně. Najdu brambory a pak pár dalších věcí a udělala zapečené brambory se sýrem a šunkou. Sice nic moc ale z toho co tu má nejde dělat nic extra.
„Jak to děláš že to tady tak krásně voní?"
„To nevím ale zvládneš to tak za deset minut vyndat z trouby ?"
„Zvládnu" usměje se a já se tak mohla vydat do sprchy. 
Našla jsem ho v obýváku na stolku už bylo připravené jídlo, víno. Vše doplňovaly svíčky.
Nemluvili jsme, ticho bylo příjemné a navíc nám v pozadí hrála hudba. Charles si ještě došel pro jednu porci.
„Budeš zase spát se mnou?"
„Měla bych?"
„No abych byl upřímný v Singapuru budeme mít pokoj dohromady a taky nebudu držet ruce od tebe pryč " řekl já se jen zasmála
„Dobře tedy" kývnu hlavou. Přisune se ke mně blíž, spojí naše rty v jedny. Povalí mě na záda a dál cítím jak mi svými rty doráží na ty moje. Najednou vstane i se mnou v náručí. Moje nohy má kolem pasu a jde směrem k ložnici. Skončíme rozbalení v přikrývkách. Během chvíle co jsme tu byli přišel Charlie o tričko. Zůstal tedy jen v teplácích.
Už jsme jen vedle sebe poklidně leželi. Kreslil mi různé obrazce na rameni. Ale mě pak něco napadlo. Vstala jsem, čímž jsem si vysloužila zmatený pohled od Charlese.  Natáhla jsem se po jeho tričku. Přetáhla si své tílko přes hlavu. Sice jsem l němu byla zády cítila jsem jeho pohled. Nejvíce ho ovšem prozradilo nepravidelné dýchání. Sundala jsem si i kalhoty na spaní a chvíli tam stála jen v kalhotkách. Natahla jsem na sebe jeho tričko a zase se k němu otočila zpět. Jen co jsem se otočila, udělal zbrklý pohyb a to ten že si na přirození přitiskl polštářek. Dělala jsem že nic a lehla si zpět do postele na bok, k němu zády. Peřinu jsem měla mezi nohama a tak díky triku, které se mi vyhrnula měl výhled na můj zadek. Jsem v těhle věcech strašně nejistá ale on mi dodává odvahu.
„Ani nevíš co mi teď děláš " vydechne a rukou přejede přes mé rameno, záda až k zadečku kde zůstal.
Otočila jsem se k němu a rukou mu přejížděla po teplácích. I takhle přes látku docela dost vyplňuje mojí ruku.  Když už skoro nedýchal chytl mojí ruku do té své. Zvedl se a přešel ke skříni vytáhl nové tepláky  a boxerky a odešel do koupelny.
„Tak jestli ty jsi nevinná tak já jsem Santa Claus" řekl když si zpět lehal vedle mě.
„Ale líbí se mi to" zašeptal mi do vlasů kam následně vtiskl polibek.
„Zatím šediny nemáš, vousy také ne tak nevím nevím " lehla jsem si na jeho hruď.
„Nevím jak bez tebe usnu v pondělí až mi odjedeš"
„Tak jako si usínal do teď " pohladím ho po tváři.
„Budu ti každý den psát a můžeme si i volat" řeknu.
„Dobře tedy " přikývne.
„Ale i když nerad mohla by jsi slést?"
Vypadá jak utrápený štěně. Lehnu si tedy zpět vedle něj. Přitiskne se ke mně blíž, obejme mě rukou kolem pasu a oba usínáme.