Knihomolky vetřelec {Ch.L}

45.

Anette

Na cestu jsme se dali brzy ráno aby jsme tam byli co možná nejdříve.
Nejlepší bylo to teplé kafe. A pak i muffiny, které Charles přinesl když jsme zastavili na benzínce.
A pak jsme dorazili na místo. Ubytovali se. Zabydleli se. Hodili na sebe plavky a šli do bazénů. Já si sedla do výřivky a sledovala Charlese jak v normálním bazéně plaval. Sledovala jsem jeho svaly na zádech, jak se při pohybu napínají. Ruce ach bože vsadím se že jsem celá červená.
Obvzlášť když vylezl z bazénu a mířil ke mně.
„Měla jsi krásnou podívanou?" Začal jen co si sedl vedle mě.
„No jasný čekala jsem kdy tamhle toho dědu trefí a nebo kdy ho smetou vlny, který jsi tam dělal."
„No pěkný ale já myslel na mě "
„Jasně že byla to krásná podívaná" pohladím ho po tváři a on si mě přitáhne k sobě. Rukou mi potuje po boku až k bříšku. Tam mu ale ruku chytnu.
„Copak je?"
„Ve výřivce tohle nedělej"
„Proč"
„Ty bublinky nutí mé špeky naskakovat"
Jen se na mě podívá. Chytne mě a donutí mě si mu sednout na klín.
„Přestaň takhle o sobě mluvit jsi nádherná přesně taková jaká jsi." Řekne pevně a políbí mě.

Zvedneme se z výřivky a vrátíme se zpět na pokoj.
Kde si lehneme až do oběda. Pustíme si film ale spíš jen do pozadí protože oba usneme. Vzbudili jsme se až na budík. Oblékli jsme se a vyrazili na oběd
Po obědě. Jsme si řekli že projdeme po městě jsme někde u Avignonu v menším městě Le Thor.

Je to úžasné být zase ve Francii, Anglii mám ráda to jo ale Francie je země mého srdce. Kdybych teď to řekla nahlas Charles by mi vnucoval i Monako. Jako je to nádherné místo ale nevím. Uvidíme.
…
P

o návratu jsme si dali masáže a další wellness.
…

„Obleč se krásko vyrážíme na večeři do města " vleze mi do koupelny. Stojím u zrcadla a sleduju svojí tragickou pleť. Otočím se ovšem na něj.
„Takže mi to v tvém tričku nesluší?" Zasměju se. Nadhodí svůj úsměv.
„Sluší hodně ale nerad bych aby tě někdo viděl takhle ty jsi moje a pro moje oči. " Přibliží se ke mně blíž. Vezme mojí tvář do dlaní. Políbí mě na špičku nosu a dá se na odchod.
„A kam jdeme?" Zavolám za ním
„Restaurace" ozve se nazpět. To mi fakt pomohlo. Nakonec zvolím sukni s halenkou a balerínky. Charles měl tmavé kalhoty a světlou košili. Vydali jsme se do víru města. Našli jsme se krásnou restauraci. Jídlo bylo skvělé a večerní procházka okouzlující. Charles me pořádá někde fotil, vymýšlel mi pózy jak stát kam dát ruce jaký výraz. Až pak jsem ho přemluvila k společné fotce. Poprosila jsem nějakou paní jestli by nás vyfotila a ta to s úsměvem udělala. Vznikla úžasná fotka nás dvou objímajících se s úsměvy přes celou tvář.