Knihomolky vetřelec {Ch.L}

28.

Charles

Stojíme a partou dole pod kopcem u vleku a točíme nějaký povídání. Když mě sněhem ohodí nějaká lyžařka jenže jak jsem nestál pevně proto jak jsem udělal pohyb tak mi to podjelo a už jsem se válel.. kluci se mohli strhat smíchy. Ona ale zastavila a šla mi pomoct, stáhla si brýle nahoru na helmu. A ta holka co mě smetla byla moje Anette?!

Oba stojíme naproti sobě a koukáme na toho druhého. Chci něco říct ale ona se sebere a jede rychle směrem k vleku. Kašlu na partu a ženu za ní.

„Pane žádné předbíhání!" Sakra ženská! Pustím jí tedy před sebe.

Nett už je v půlce kopce směrem nahoru.. já jsem asi deset sedaček za ní. Vidím jí jak jede na druhý kopec skrz les. Vydám se za ní. Pořad se otáčí a když zjistí že už jí doháním přidá...
Sice by se to nemělo ale předjedu jí tak abych jí smetl na zadek.
„Jsi blázen!" Vyjekla
„Jo protože jsi odešla nenechala mě cokoliv říct a největší blázen jsem do tebe" řeknu si sundám si lyže a přejdu k ní.
„No tak mluv"
„Byl jsem tam na večeři s klukama a šel jsem na záchod a potkal jsem jí a zapovídali jsme se ale jen na kamarádské úrovni. Byli jsme spolu sotva dva měsíce a nakonec jsme přišli na že by nám to neklapalo protože miluju tebe " vyhrkl jsem a sundal si přilbu. Anette si sundá svojí přilbu a mlčí.

„Charlesi!" Slyším ze shora volání kluků

„Promysli si to a napiš mi" řeknu když tam jen sedí a kouká.
Zapnu si lyže nasadím helmu a jen co začnou se kluci přibližovat s posledním pohledem na ní se odpíchnu a sjedu pryč.
…

Po asi hodině na svahu jsme se vrátili zpět na hotel kde mě/ nás čekalo fitko.
„Pání co to do tebe vjelo?"
„No to víš nemá jak jinak se uvolnit"
baví se na můj účet, opět. Švihnu po nich ručník.
„Charlesi vybruje ti telefon " řekne Andrea kývnu a přejdu k němu a vezmu si od něho telefon. Netrpělivě najedu na instagram kde mi vyskakuje upozornění. Cítím mravenčení v prstech.
K mému zklamání to není zpráva od Nett ale nějaké fanynky a pak lajkování fotek a nový sledující. Odhodím mobil zpět na lavičku a jdu zpátky cvičit.

„Že to byla Anette?" Zeptá se Andrea.
„Jo" proč si vždy vybere chvilku na povídání zrovna na běžícím páse.
„A co se vlastně stalo?"
„Jsi nečetl noviny?"
„Četl, čtu vše s tvým jménem... ale myslel jsem že jste v pohodě "
„Ne dala mi kopačky a nenechala mě jí říct pravdu, až do dnes na tom svahu jsem jí to řekl"
„No a co dál?"
„Nebyla schopna něco říct a navíc jste už se blížili a tak jsem jí řekl ať si to promyslí a dá mi vědět"
„Ach bože " chytne si hlavu do dlaní.
„No co"
„Niic" a raději odejde. Vypnu stroj a jdu taky. Těším se na horkou sprchu.