Knihomolky vetřelec {Ch.L}

35.

Charles

Principessa: Tak jako duha potřebuje déšť i slunce, tak jako život potřebuje štěstí a smůlu, tak jako je noc a den, tak já potřebuju tebe a jen tebe

Vylezu ze sprchy a na mobilu na mě čeká tahle zpráva. Usmál jsem se.

Me: neříkej mi že ti chybím Principessa?

Principessa: chybíš mi moc:(

Me: tak přijeď;)

Principessa:Charlesi nepokoušej mě!

Me: neříkej dvakrát, klidně si pro tebe přijedu a unesu tě;)

Principessa: Charlesi!

Me: Tak domluveno dobrou noc:33

Principessa: Charlesi!

Me: miluju tě:33

Principessa: Já tebe taky

Me: to nezní upřímně! :(

Principessa: Charlesi Marcu Hervè Percevali Leclercu miluju tě!

Me: Tak se mi to líbí:)

Principessa: Dobrou noc:3

Me: Dobrou a sladké sny:3

Šel jsem rychle spát. Jako dítě co se těší na vánoce až se ráno probudí a najde pod stromkem dárečky.
Risknul jsem vše a napsal jejímu bratrovi Leovi. Snad mě nezavrhne. V rychlosti jsem mu vše popsal a tak po dalších pár zprávách jsem dostal její novou adresu. Mezitím jsem si zabalil batoh má to být únos takže pojedeme ke mně. Baví mě jak z našeho měsíce se stalo sotva pár dní a ještě to porušila ona. Jako jo hlavně to poruším já ale to je jedno Nett si začala.

Letadlo -> šlofík -> taxík ->Anette

Zazvonil jsem a opřel se rukou o futra dveří. Otevřela mi zřejmě její kamarádka s kartáčkem v puse, který jí málem vypadl.
„Ann! Máš tu návštěvu!"
Dívka zmizí do bytu a místo ní přede mnou stojí Anette. V dlouhém vytahaném tričku s drdolem na hlavě.
Kouká na ně jako kdyby pořád spala. Abych jí dokázal že nespí chytnu jí, přitáhnu si jí blíže k sobě a políbím jí. Zajede mi rukou do vlasu a tou druhou mě chytí za zátylek.
„Jedeme?"
„Cože?"
„Já si tě klidně unesu takhle " usměju se a jedu jí rukama po bocích.
„Ne to ne..." začala couvat do bytu.
Kde proběhlo rychlé představení mezi mnou a Kat. A pak jsem ulehl na její postel a sledoval jak si balí věci. Pak vezmu její tašku a vedu si jí k taxíku.

Anette ->taxík  ->Letadlo -> "šlofík"