Knihomolky vetřelec {Ch.L}

50.

Charles

I z vlastního bytu mě vyhodila... Uznávám dnešním dnem je to náš byt ale i tak! A to jsem ani nic nedělal. Jen jsem si sedl a sledoval jak organizuje skříň. Možná tím že jsem se občas smál jak se snaží někam dosáhnout. Nevím. Takže je docela pozdě v noci a já se projíždím městem. Je to fajn, vyčistím si hlavu. Jsem jen já a auto, můj miláček. Po asi hodině a půl jsem zkusil vrátit se domů. Jen co jsem otevřel dveře udeřila mě do nosu vůně. Vůně domova. Už vím co tím vždy táta myslel. Našel jsem Nett v kuchyni tančit u vaření jen v mém tričku a kraťasích. Upřímně čekal jsem že si max něco objednáme a ne že se dá ještě do vaření. Nestěžuju si to fakt ne jen jsem překvapený. Nejsem na to tolik zvyklý ale na takovýhle věci bych si zvykl.

Pomalu jsem přešel k ní chytl za boky. Trošku nadskočila.
„Co to bude až to bude?" Zeptám se a dám jí pusu za ucho.
„Experimentuju" zasmála se.
„Tak to jsem zvědavý" řeknu a jdu se převléct.

Na talíři na mě čekal kuřecí plátek, americké brambory a zelenina.
„Je to výborný " pochválím svojí kuchařku.
„Tak si pak uklidíš nádobí" usměje se na mě. A dojí poslední kousek na svém talíři.
„Dobře a masáž by jsi nechtěla?" vtipkuju ale teď vím že jsem to dělat neměl.
„To bys byl zlatý budu na tebe čekat ve sprše "mrkne na mě a odejde od stolu.
Nezbyde mi nic jiného než rychle uklidit na stole a umýt nádobí. Nechám ho okapat a na cestě do koupelny odhazuju tričko i tepláky.

Dáme si horkou sprchu. Strávili jsme tam asi hodinu. Ale byla to skvělá hodina. Do ložnice jsme se dostali skoro až v půl dvanácté.
„Chtěla jsem mít suché vlasy " povzdechne si Nett.
„Měla sis je vyčesat" namítnu se smíchem
„Byly vyčesané do tvého zásahu " protestuje i nadále otočím se na ní kouká na mě se založenýma rukama na prsou.
„Miluju když tě můžu za ně držet a ze zadu do tebe přirážet" zašeptám přímo u ní. Rukou jí jedu po boku až k rozkroku. Zapře se o mě víc. A chvíli si to užívá ale pak chytne mojí ruku a zastaví mě.
„Dneska už stačilo nemyslíš?" Zaleze si do postele.
„No jo tak dobrou" zalezu si pod deku. Na bok, k ní zády.
„Dobrou" řekne. Čekám až si přileze ke mně sama Nett ale to se jakou dobu neděje. Otočím se na ní. Spí. Lehnu si co nejblíže k ní. A můžu taky usnout.