Knihomolky vetřelec {Ch.L}

15.

Charles

Anette mi odjela, už teď mi chybí. Hodně mi pomohla a já si řekl že se budu snažit řídit jejími slovy.
Je divný usínat sám v posteli. Nemůžu ale za ní jet protože už tenhle týden je další závod ale v Japonsku. Takže si celý den píšeme a pak navečer si voláme.. už jsem asi dvakrát mluvil i s jejím bráchou Leem. Je to docela fajn týpek. Dle jeho slov je nejchytřejší, nejhezčí, nejvtipnější ze všech sourozenců na což jsem mu se smíchem odpověděl že stejně zůstanu s jeho sestrou.

Doma jsem moc nestrávil času, nacpal jsem se k mamce. Které jsem vypověděl všechny svoje pocity a vše o Anette. A chce jí strašně moc poznat. Setkal jsem se i s oba bratry. Šel jsem si i zahrát Padel tenis.
A zbytek týdne jsem se hlavně zabíral tréninkem a přípravou na Japonsko...

Anette: Tak co Lorde Percevali? Jak se cítíte před prvním tréninkem? :)

Me: neštvi mě s tímhle oslovením! Nebo ti ukážu

Anette: a co mi ukážeš? ;)

Me: máš docela provokativní náladu, nebezpečné:)

Anette: já? Neee já hajám v obýváku, zaplá televize a knížka v ruce. Na stolku horká čokoláda...:)

Me: Mhmm dal bych si taky... a co ta knížka to nebudeš koukat celou dobu?

Anette: zlato koukat celou dobu jak tam kroužíte a jen zajíždíte časy a zkoušíte trať? A navíc viď vůbec kolik je u nás hodin?

Me: pět?

Anette: 3 ráno

Me: pravda noo...  a chápu... klidně můžeš jít spát a kouknout až na druhý trénink

Anette: ale neboj vždy si všimnu až záběrem prosviští formule s číslem 16 ;) A navíc ráda tě podporuju a podpořím tě i na dálku

Me: to je dobře bby. Musím jít ozvu se pak :33

Anette: hodně štěstí a buď opatrný pa:33

A jdem na to...
Tentokrát jsem byl sice na trati přítomen ale myšlenkami jsem lítál jinde. I když bych neměl, ohrožuji tak sebe i ostatní. Ale představa že díky všem těm kamerám mě může sledovat Nett. Vidím jí zahrabanou pod dekou na gauči.

Dotáhl jsem to na čtvrtou pozici.

A za čtyři hodiny nebo tak nějak jedeme druhý trénink.

Jak všichni říkají že večerní/noční závody mají něco do sebe tak mají pravdu. Sice umělé světlo je umělé světlo a denní nenahradí...

Anette: ta formule se tak leskne... brácha by si mohl od vás vzít příklad i když to svoje auto drhne každý den:)

Me: to dělá to světlo

Anette: vždy mi přijdeš tak roztomilý jak máš pocuchaný vlasy a pomačkaný tváře z přilby:)

Me: neměla jsi v té čokoládě rum?

Anette: proč?

Me: protože kdyby si tu teď byla tak do očí by jsi mi to neřekla Principessa

Anette: to je možná pravda a italština je krásný jazyk.

Me: Sì, lo è, ma sei bellissima, mia cara

Anette: mia cara... to zní zajímavě...

Me: Sì

Anette: přepneš do jazyka kterému rozumím??

Anette: i když je to hot tak nerada bych to překládala na překladači.

Me: dobře tedy když si to přeješ;)

…

Druhý trénink už pro mě dopadl díky Nett o hodně lépe a dojel jsem hned za Maxem, druhý.

Když jsem se konečně dostal na svůj pokoj nekoukal jsem nalevo ani napravo a ulehl do postele.
…

Třetí trénink už tak skvělý nebyl. Pátý jako není to tak hrozný a ani to není kvalifikace ale stejně. Musím se za ty čtyři hodiny vytáhnout na té kvalifikaci a vyžvejknout ze sebe i z formule vše co jen půjde.

McLarenu se tu tenhle víkend daří a oba jsou na druhé a třetí příčce. Já na čtvrté a na Maxe nikdo opět nemá.
…

Před závodem obvykle poslouchám hudbu ale dnes jsem si řekl že zavolám videohovorem Anette. K hovoru se přidal i její bratr. Takže z krásné chvíle jsme se smáli díky jeho vtípkům. Oba mi popřáli hodně štěstí a já musel se připravit.

Nevedl jsem si až tak špatně. A tak jsem dojel do cíle na stejném místě na kterém jsem vyjel. Max opět první. Carlos byl šestý. Mezi mnou a Carlosem byl Lewis.

Čekaly nás ještě nějaké rozhovory a různé povinnosti jako vždy během závodního víkendu. A pak jsme mohli na hotel.