Knihomolky vetřelec {Ch.L}

47.

Anette

Dnes nám začíná víkend v Anglii u mých rodičů. Sejdeme se tam všichni já s Charlesem, Leo se svojí přítelkyní a pak Fred a to nevím jestli sám a nebo s někým no a nakonec rodiče. Celý let jsem viděla jak je Charles mírně nervózní.
„Pilot formule jedna a je ve stresu ze seznámení s mojí rodinou" pošťuchuju ho
„Nejsem ve stresu" odpoví a kouká na mě.
„Tak za prvé připrav se že mužská část naší rodiny miluje formule. Obvzlášť Lewise. A můj pokoj vypadá jako náctileté puberťačky"
„Takže se budeme tísnit na posteli kde bude polštář s nějakým slavným?"
„Jo" zčervenám a on propukne ve smích přičemž se na nás všichni otočí.

...

Na letišti na nás čekal táta. Rychlé představení a podání ruky. Charles a táta si notují celou cestu domů spolu vepředu a já tvrdnu vzadu.

Konečně náš dům ve dveřích stojí mamka s Fredem. Obejmu se s nima a představím Charlese. Vejdeme dovnitř a zjistíme že Leo zaspal a tak přijede později. Šli jsme si vybalit do pokoje a Charles byl jako v pohádce vešel do mého pokoje s otevřenou pusou. Šedivý stěny zdobí různé plakáty, desek. Všude různé poličky s knihami a podobnými věcmi. Velká postel v rohu u zdi nad ní světýlka s fotkami. A na proti posteli skříň se zrcadlem. Psací stůl a židle není ani vidět skrz haldu dek a mikin.
„Máš to tu hezký" přitiskne se ke mně
„Děkuju" otočím se zpět ke kufru na posteli
„Nejvíce se mi líbí to zrcadlo naproti posteli " kousne mě do ucha od dveří se ozve odkašlání otočíme se a tam Leo s dívkou.
Po seznámení zjistím že je to Mia.
Mamka nás zavolá na oběd. Mamka se dneska asi hoodně snažila a i přivstala si. Měli jsme více chodů.  Oběd byl v tichosti. Ale po obědě nás mamka, mě s bráchy, poslala uklidit a Charlese s Miou odvedli do obýváku. Ti dva pitomci jenom ujídali z lednice a všechna práce zbyla na mě, jako v dětství. Když jsem měla hotovo šla jsem do obýváku. Rodiče vytáhli naše albumy z dětství.
Ajeje.  V těch albumech je 18 let našeho života každý máme svůj a pak je krabice s fotkami navíc to bude nadlouho. A navíc když se táta zabere do vzpomínek třeba jak nás učil plavat a tak.. Fred se tomuto hlavního útoku vyhnul a to jen díky tomu že je asi dva měsíce po rozchodu. Nakonec se to ztihlo do večeře. Grilovali jsme. Ano od té doby co si rodiče koupily i kuchyňský gril,grilujeme vždy když se sejdeme.

Po večeři už jsme jen sledovali televizi kde jsem usínala.

…

„Ty jsi jako malá byla krásný chlapeček " směje se celý zbytek dne. Ležíme už u mě v posteli, já jsem u zdi, takže se k němu otočím zády. Ale nenechá mě a natiskne se svým hrudníkem na má záda, obmotá své paže kolem mého těla a začne mi říkat těsně vedle ucha.
„Ale na to že si vaši strašně přáli holčičku tak jsi vypadala jak chlapeček ale teď je z tebe ta nejkrásnější žena na světě. Aspoň vím jak budou vypadat naše děti"