Jeeej zase jsem se dostala k tomu něco napsat ,doufám že to alespoň někoho zajímá předem se znovu omlouvám za chyby ale asi už jste si zvykli jestli že jste se dostali takhle daleko..
Myslím že se to docela povedlo budu ráda za komentáře které jsou pro mě velikánskou podporou a známkou toho že mám psát dál nebo hlasy. Díky -Kira
Jak jsem už zmiňovala Patrik si dal mou hlavu do klína mezi tím co se k Nicovy z Willem rozběhli zdravotníci. Will pomohl stabilizovat Nica a pak přispěchal k nám.
"Musíme jí dát ten lék , po cestování stínem by ji to jen hodně oslabylo nebo by omdlela, teď jí ale hrozý smrt."
Taky rádi slyšíte svoje nejbližší kamarády oznamovat vám vaši pravděpodobnou smrt?Ne? Já taky ne ...
Will se ujal míchání léku. Poté mě Patrik opřel a sebe do polosedu aby mi byli schopni lék vlít do úst. A když říkám vlít , myslím doopravdy vlít.Položil mě zpátky.Will mi přiložil dva prsty na ruku kde se nachází tepna .
"Umírá..." Oznamuje se vstupujícími slzamy do jeho očí.
"Ne ..ne. ne ne ne..."
"nemůžeš umřít!!! Nemůžeš umřít , nemůžeš ..." Patrika od srdce rvoucích výkřiků zastavili slzy.
"Nechceš aby k tobě někdo šel? aby.. jsi se s nimi mohla vidět ? dokud...máš ča..s?" zaptal se
"N-ení jina-čí mís-to kde b-ych chtě-la bý-t než u te-be"Odpověděla jsem a stiskla ruku kterou mě držel.
Všechno pomalu zčernalo..
Asi si říkáte konec..ano taky jsem si to myslela dokud jsem se nevzbudila.
Otevřela jsem oči a při rychlém zvednutí do sedu se mi zatočila hlava..byla jsem v bílé místnosti plné nemocničních lůžek na některých leželi děti a některé byli prázdné..Kde jsem?? jak jsem se sem dostala?? nemám tucha ..
Otočila jsem se a všimla si bledého blonďatého chlapce který měl hlavu poděpřenou rukama .měl výrazné kruhy pod očima asi dlouho nespal a tak jsem se snažila co nejpotišeji zvednout chvíly to šlo podle plánu ale jakmile jsem se plně opřela o chodidla projel mnou chlad a bolest. rychle jsem si sedla zpátky na postel a znovu usnula ..
Když jsem se znovu probudila tentokrát vedle mě na lůžku seděl ten bledý blonďák a naproti postele stál malý bledý černovlasý kluk a vyšším blonďákem ,který ho držel kolem ramen a hladil ho po vlasech.Po chvilce si všimly že jsem vzhůru a kluk vedle mě mě hned objal se slzamy v očích .
"Jsem tak rád že jsi se probudila"Zašeptal
"Prosím?? kd-e to jsem ?? kdo js-te?? a jak js-em se sem dos-tala???" vykoktala jsem
Klučina zabloudil očima na blonďáka který vypadal stejně zmateně jako ostatní.
"Co vše si pamatuješ?" zeptal se blonďák
"No pamatuju si svoje jméno to že jsem polobůh a něčí modré oči nějakou osobu ..někoho s nádherným úsměvem ale i to je velice rozmazané"
"Hmm dobře Já jsem Patrik " kluk který mě stále držel v obětí na sebe ukázal." Tamto je Nico tvůj nevlastní bratr" ukázal na malého černovlasého chlapce" A tamto je jeho příte Will " ukázal na blonďáka .
"Jsme v táboře na ošetřovně ,jsi dítě Háda a když jsme se vydali na výpravu kvůli tvému prokletí byli jsme napadeni a ty jsi s námi odcestovala stínem i když tvůj stav byl velice zlý ..málem jsi Patrikovy umřela v náručí" ozval se Will
"Podívala jsem se na Patrika který mě už před asi 5 minutami pustil z objetí .. tentokrát jsem to ale byla já kdo ho objal..A on mě k mému překvapení objal zpět .Bradu si opřel o vršek mojí hlavy mezitím co já mu dala svůj obličej na hruď "
"Teď by jsi měla odpočívat .. můžeme ti toho říct víc potom ale první bys měla načerpat energii " Řekl Patrik pološeptem
"Provedeš mě pak?"zeptala jsem se když jsem si zpátky lehla
"Jasně " řekl Patrik, přikryl mě přikrývkou a odešel
________________________________________________________________________________
Love you <3
ČTEŠ
Zmatená (Bowtea ff ve světě Percyho Jacksona)
FanfictionKira, dívka která si prozatím žije normální život , až na to že trpí dyslexií a vyhazují ji ze škol.Jednoho dne se však do školy dostane nový žák a v ten den se její život nadosmrti změní.
