Zmatená (Bowtea ff ve světě Percyho Jacksona)

Cože jsem??- 2

Pořád Kira Pov

K Nicovi se hned rozběhl ten blonďák , obejmul ho a letmě ho políbil.

"Wille , mám tě rád ,ale teď prosím chvilku počkej musíme ji dovédst do hlavního domu "Řekl a ukázal na mě

Blonďák se ke mě otočil jak kdyby si právě všiml že tu jsem

"oh Ahoj já jsem Will Solace"

"Kira Blanc" odpověděla jsem  a potřásla mu napřaženou rukou.

"Měli by jsme jít "Řekl Will a chytl Nica za ruku

"Wille nemůžeš mě držet za ruku celou dobu, nikdo neví že jsme spolu a dnes bych kvůli tomuhle nechtěl být hozen do řeky."řekl a zvedl do vzduchu jejich propletené prsty a vzápětí je pustil.

Vydali jsme se k nějaké velké světle modré budově s verandou na které seděli dva muži , jeden menší v hawaiské košili a druhý na kolečkovém křesle.

Nico vešel za nimi a něco jim říkal , poté ke mě přišel nějáký kluk, byl docela vysoký měl nabarvené konečky vlasů na blond a nebudu lhát moc mu to slušelo , na sobě měl oranžové Camp-Half blood  tričko a šedé džíny.

"Um ahoj, jsi tu nová že?"zeptal se a očima těkal kolem

"Jo jsem , moje jméno je Kira ale můžeš mi říkat Kir"

"Já jsem Patrik ale většin lidí mi říká Bowtea nebo Bóťa Provedu tě tu jestli chceš "

"dobře"

Prošli jsme zbrojírnu kde jsem si měla vybrat zbraň do ruky mi padl černý ůzký měč s koženou rukojetí ,který se mi v rukou podle potřeby měnil na Luk s toulcem ,Dýku nebo přívěšek pro snadné přenášení.Připla jsem si ho tedy ke krku.

"Tenhle meč si ještě dlouho nikoho nevybral ,musíš být speciální. Víš kdo je tvůj božský rodič?"

"Počkat co?,Zaprvé jak jako nevybral za druhé proč si mám vybírat zbraně zatřetí Božský rodič???!!" vyhrkla jsem všechno tak rychle že jsem se divila že mi rozuměl.

"Ano tenhle měč si vybírá lidi, Zbraně se ti budou hodit aby jsi neumřela a k výcviku a ano jsi Polobůh , jinak by jsi se přez bariéru nedostala do tábora."

"A kdy a jak zjistím kdo je můj božský rodič ?"

"No nejspíš dnes u ohně pokud budeš mít štěstí, Můj božský rodič je Ares"řekl s jemným povzdychutím

V tu chvíly k nám přiběhl malý hnědovlasý kudrnatý kluk od mechanického oleje až za ušima.

"Vy tu máte trpaslíky?" zeptám se humorně.

"Já nejsem trpaslík "ozve se 

"To by přesně trpaslík řekl" řekla jsem a všichni jsme se zasmáli

"mimochodem já jsem Leo " řekl a odešel

"Právě jsem ho urazila nebo co to mělo znamenat?"

"No on je prostě mauglí" odpoví a vydáme se k jídelnímu pavilonu kde asi právě probíhal oběd.

"Máš hlad?" zeptal se 

"ani ne "odpověděla jsem rychle.

Prošli jsme zbytek míst .(viz mapa v komentáři protože mi nešla vložit :(     )

Byl už večer a začalo se stmívat všichni se sešli kolem ohniště, sedla jsem si vedle Patrika protože byl jediný spolu s Nicem, Willem a Leem které jsem znala ,ale nechtěla jsem je otravovat.

Pokud jsem to pochopila zprávně Začala kabina číslo 7  zpívat(děti Apolona boha hudby ,poezie, proroctví a lukostřelby)

Přišel ten chlápek z velkého domu co seděl na vozíku , až na to že teď už na vozíku nebyl od pasu dolů byl bílí hřebec, asi jsem zírala jak vyoraná myš ,ale dneska se toho stalo tolik že už nevim jestli mi jen někdo ve škole nehodil něco do pití nebo jestli ještě nespím.

Najednou se na mě všichni otočily zírali mi někam nad hlavu a ukazovali na mě se strachem v očích.

"Další podivín!" zakřičela nějaká dívka od Afrodity (Bohyně lásky krásy atd..)

Muž-kůň promluvil.

"Poklekněte před Kirou Blanc , dcerou Háda" (boha podsvětí ,smrti , stínů atd.)

Přiběhl ke mě Nico s Willem v patách , ostatní se strachem v očích poklekli. Nebudu lhát byla jsem vyklepaná a zmatená . jako nestává se vám každý den že vám nad hlavou svítí znamení Boha a ostatní se vás buď bojí nebo vámi opovrhují.

Nico mě poplácal po zádech "Ahoj sestro " řekl a koutky úst se mu jemně zvedli.

Vzápětí ke mě přiběhl Patrik a objal mě .

"Kir  jsi dcera Háda , jednoho z nejsilnějších bohů "pošeptal mi do ucha (not in weird way)

Usmála jsem se a obejmula ho nazpět .Začali se mi zavírat oči Patrik si toho všimnul.

"Vem si svoje věci , pokud teda něco máš , odvedu tě do tvé kabiny" Chytl mě za ruku a vedl mě ke kabinám které byly postavěny ve tvaru U. Došli jsme ke kabině číslo 13 byla celá černá s malými červenými plamínky v lucernách u vchodu.

"Máš nějaké oblečení?" zeptal se mě  

"nemám nic kromě toho co mám na sobě" odpověděla jsem s přivřenýma očima 

"půjčím ti svoje tryčko tábora a nějaké kalhoty , zítra zajdeme do hlavního domů pro nějaké oblečení pro tebe." řekl a odešel ke své kabině za chvíly byl zpátky s seskládaným oblečením ,které mi podal.

"Díky"

"Běž spát , dnes jsi toho zažila hodně ,ráno za tebou příjdu nebo tě vzbudí Nico "řekl naposledy mě obejmul a odešel. Usmála jsem se , je velice milí, pomyslela jsem si a s tou myšlenkou jsem vešla do kabiny převlékla jsem se do Patrikova oblečení a zalezla do černé postele v rohu.

................................................................................................................................................................

860 slov btw (to je na mě docela hodně )

Tak doufám že se další kapitola líbila , jsem s tím zatím spokojená ale ignorujte prosím gramatické chyby . Budu ráda za komentáře a hlasy!!<3

-Kira<3