Pohled Vaness:
Dneska se budu stěhovat. Je to strašně divný včera jsem ho poznala a dneska se k němu stěhuju.
Už jsem u mě doma kde si balím potřebný veci do nového domova. Táta -je fakt divný říkat člověku, kterého vidíte podruhé v životě táta- počkal v obýváku. Když jsem měla všechno zabaleno pomohl mi s krabiček a mohli jsme jít.
Už jsme dojeli před bytovku kde nejspíš budu bydlet. Já vím že sem to řekla asi 50x ale je uto fakt divný. Když jsme vešli dovnitř hned na nás vyběhl další potetovanej chlap, asi jeho kamarad říkal že bydlí s kamarádem. Vrhunl se na nás a plácal 5 přes 9. Zasmála jsem se tomu a táta už mě vedl do mého pokoje. Byla tam jen nějaká postel. Nanosili jsme tam všechny krabice a pak byl čas na to se seznámit s tím dalším typkem. Už od pohledu vypadal sympaticky.
Zjistila jsem že se jmenhje Kuba a že se s mým tátou znají fakt už dlouho. Vlsatne až teď jsem zjistli že oba dělají hudbu. Pozítří mě prej predstavej ve studiu takže nevím co od toho očekávat nemám ráda seznamování s cizím lidma. Zítra prej půjdeme koupit nábytek do mého pokoje protože tam je jenom postel.Na oběd jsme šli do nějaký Cafetterie nebo jak se to jmenuje. Najedli jsme se a šli zase zpátky na byt. Jelikož na mě zase šel smutek kvůli mamce, tak jsem se zavřela v pokoji. Začala jsem brečet a vzpomínát na naše zážitky. V ruce jsem držela svého plyšáka kterého mám už úplně od mala. Z mého přemýšlení mě vyrušilo klepání na dveře a následně vstup táty do pokoje. Chtěl něco říct a pak si všiml že brecim. Snažil se mě uklidnit a po chvíli to pomohlo.
Nakonec jsme si povídali a rozhodlo se že půjdeme do studia rovnou protože tam stejně moc kluků nebude.
Došli jsme před nějaký barák, když jsme vstoupili jeli jsme výtahem do nejvyššího patra - 9. Patra - a vešli do dveří. Když jsme přišli jsem viděla 2 kluky.
"Čus zmrdiiii" řekl na ne táta. Pozdravil se a pak jejich pohledy sjeli ke mě.
"takže tohle je moje dcera" řekl.
"Ahoj" řekla jsem tiše a udělala náznak zamávání.
"Čau já jsem Pepa" řekl.
"Já jsem Vaness" řekla jsem a chtěli mu podat ruku jenže on mě obejmul. Hm na to si budu muset zvykat. Nestihla jsem se pomalu rozkoukat a už se ke mě řítil ten druhej.
"CAUUUU já jsem Tomáš " řekl, je nejakej plnej energie.
"Vaness" chtěla jsem mu podat ruku ale marně taky mě obejmul.
Byli jsme tam asi hodinu a půl. Většinu času jsem se bavila s Pepou. Docela jsme si rozuměli. Vlastně jsem zase chvíli nemusela myslet na mamku. Ale teď už jsme zase na cestě domů.▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎
Ahojkyyy další kapitola here. Doufám že se líbila s to je asi vše. Čauuuu
ČTEŠ
GoldKid / Milion+ [Rozepsáno]
FanficNo takzeeee.. tento příběh je o holce jménem Vaness, které se změní život během pár dnů.... více se dozvíte když budete číst ✨️ Všechno v příběhu je smyšlené a nemá to nikoho urazit ani zesmesnit.