Don't wanna be without you

II.

Probudila jsem se okolo šesté ráno. Niall ,překvapivě' ještě slintal na polštář. Jak jsem se vrtěla a posteli, probudil se.
,, Jseš krásná,'' zašeptal do ticha.
,, Co když je tohle všechno sen? Co když se teď probudim a vedle mně bude jen prázdná postel?''ptala jsem se zoufale.
Niall se ke mně pomalu sklonil a jemně mě začal líbat. Polibky jsem mu oplácela.
,, Už věříš že jsem skutečný?''
,, Ano.''
Spokojeně mě objal kolem pasu, ale po chvíli se vyděsil.
,, Lásko, vždyť jsi hrozně hubená!'' vykřikl.
Zazmatkovala jsem a nevěděla, co na to říct.
,, Nedokázala jsem do sebe dostat ani sousto. Bylo mi zle z toho všeho zmatku a smutku, celé hodiny jsem jen civěla na bílé zdi. Pár lidí si začalo myslet, že jsem se zbláznila.''
,, Kolik kilo jsi shodila?''ptal se se starostlivým výrazem.
,, Osm,'' řekla jsem stroze a čekala reakci.
Místo toho se napřímil na posteli a vysadil si mě na klín. Objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu.
,, Promiň, tohle všechno je moje chyba.... Akorát si kvůli mně musela trpět.''
,, Ne, prosím, neobviňuj se. Není to ničí chyba, zapomeňme na to,'' rozmlouvala jsem jeho řeči.
,, Miluju tě,'' řekla jsem a opřela se svým čelem o jeho.
,, Miluju tě,'' zopakoval a začal mě znova líbat.
,, A jak to tedy teď bude? Jen si dojdu pro vysvědčení a mám prázdniny...celý tři měsíce. Ale já tě zase po těch třech měsících nechci ztratit.''
,, Pokud to půjde, tak ještě dneska odjedem do Anglie. Pak odletíme do LA. Ale co bude po těch třech měsících... nevím, a radši to ani vědět nechci. A půjde to teda?''
,, No, určitě. Řeknu to takhle... asi v devět budu zpátky doma. Ty tady zatim zůstaneš, pak se najíme a po jídle si půjdu sbalit. Moc věcí nemam, takže to bude jednoduchý.''
A skutečně, všechno šlo podle plánu. Asi ve čtyři odpoledne jsme nasedli do auta a odjeli. Trochu jsem plakala, že opouštím rodiče, ale po chvíli jsem se vzpamatovala. Byla jsem přece s Niallem, a on je celý můj život.
V autě se mě Niall ptal, co jsem dělala, když jsem se z donucení musela vrátit do Česka. Ta otázka se mě dotkla a rozplakala jsem se.
,, Hrozně jsi mi chyběl.... byla jsem jako tělo bez duše.... ve škole jsem nedokázala dávat pozor, pořád jsem akorát psala tvé jméno a kreslila tvou tvář. Kdyby ses podíval do mých sešitů, nic jiného než tohle tam nenajdeš. Ze všech testů jsem v nejlepším dostala trojku. Skoro vůbec jsem nejedla, nebyla jsem schopná vůbec fungovat. Všichni viděli, jak jsem na tom špatně, že jsem duchem úplně někde jinde. Oni věděli, jak moc tě potřebuju, ale ani se nesnažili mi nějak pomoc. Ale když jsi mi poslal tu zprávu, že na mě čekáš před domem,....'' Koukala jsem na jeho reakci. Představovala jsem si, aspoň podle toho, jak znám jeho osobnost, že si teď sobě dává všechno za vinu, a že nevidí nic správného, co by kdy udělal. Položil mi jednu ruku na stehno.
,, Neuvěřitelně moc mě to mrzí. Nedokážu pochopit, jak jsem tě mohl jen tak v klidu nechat odejít zpátky do Česka. Ale jsem rád za to, žes tam musela kvůli škole a tak a ne kvůli tomu, že bychom se pohádali.''
,, Ale hrozně moc ti děkuju, že jsi se pro mě vrátil. Před tím, než jsi mi napsal, jsem byla odhodlána k jedné věci, přesněji řečeno činu, kterého bych později mohla litovat. Ale jak asi, vždyť ani nevíme, co se děje po smrti,'' pokračovala jsem.
,, Miláčku, takhle už nikdy nemluv! A ani na to nikdy nemysli. Vím, pro celý svět jsi jedna osoba, ale pro mě jsi celý svět. Nesmíš si sáhnout na život. Už tě nikdy neopustím, miluji tě a nikdy nepřestanu.''
Natáhla jsem se k němu a dala mu letmou pusu na tvář. Uvelebila jsem se v sedadle a zavřela oči. Ucítila jsem Niallovu ruku položenou na mé. Propletla jsem si s ním prsty. Potřebuju se ho dotýkat, potřebuju vědět, že je stále tady.
Na cestu potom si moc nevzpomínám, pamatuju jen na to, jak jsem několikrát poklidně usnula na předním sedadle a jak mě Niall budil, abych si došla na záchod. Na to, jak jsem se dostala do letadla mám jen matné vzpomínky, ale vím jistě, že jsem došla po svých. V letadle jsem se už jen opřela Niallovi o rameno a znova jsem usnula.

_________________________________________
Tohle je moje první povídka, budu ráda, když si ji alespoň někdo přečte a zanechá nějaký komentář, aby byla jasné, zda mám pokračovat nebo ne.Já vím, trochu nudné, ale doufám, že se to nějak rozjede :D

Zajímá vás, jak to bude dál? Anebo jak to bylo předtím? Tak čekejte další díly!! :)