Don't wanna be without you

VII.

Od doby, co jsme ráno otevřeli oči, nedal Niall mobil z ruky. Pořád něco psal. Nebo přesněji řečeno, pořád si s někým psal. Neměla jsem tušení, kdo by mohl být ten druhý.
CO KDYŽ SI NIALL PÍŠE S NĚJAKOU HOLKOU?
Pokaždé se totiž tak hezky usmál,... ale ne na mne, na ten mobil. Byl to přesně takový výraz, který měl vždycky na tváři bývalý přítel mé nejlepší kamarádky, když ji podváděl.
,, Nialle, s kým si furt píšeš?'' neudržela jsem to v sobě.
Nic.
,, Nialle!''
,, Co?'' zvedl na minutku oči od mobilu.
,, Ptala jsem se, s kým si pořád píšeš?''
,, S nikym,'' řekl se zmateným pohledem a vrátil se k mobilu.
,, Dobře,'' řekla jsem naštvaně a zvedla se z gauče ,, zatímco ty si budeš psát z nikým, já si dovolím udělat nám oběd. Doufám, že se půjdeš najíst, než aby sis psal s nikým.''
Naštvaně jsem došla do kuchyně. Tam jsem si kecla na zem a popřela se o stěnu.
STEJNĚ ANI NEMÁM HLAD.
JÁ SE S NÍM ALE NECHCI HÁDAT.
,, Zoe?'' slyšela jsem ho volat ,, prosím, vrať se... chtěl bych ti to vysvětlit, ale nemůžu.''
Vztekle jsem bouchla pěstí do země.
SAKRA.
,, Jo, a proč ne? Proč nemůžeš? Nechceš, aby se provalilo, jakej jsi bigamista?''
,, Bože, tak to vůbec neni!''
Zaslechla jsem, jak tiše vzlyká.
TOHLE JSEM FAKT NECHTĚLA. MILUJU HO.
Rozhodla jsem se jít za ním. Seděl na gauče s obličejem v dlaních. Stydlivě jsem zůstala stát mezi dveřmi. Asi po pěti minutach odkryl svůj obličej, zhluboka se nadechl a pohlédl na mne.
,, Prosím, pojď sem vedle mě.''
Pomalu jsem přešla místnost. Způsobně jsem se vedle něj posadila. Pohladil mne po zádech. Jeho dotyk mě vždy neuvěřitelně uklidní.
,, Promiň, že jsem tě nazvala bigamistou.''
Propletla jsem si s ním prsty a zkoumala jizvy, které tam zůstaly od mých nehtů. Při té vzpomínce mi skanula jedna slza. Pohlédla jsem do jeho očí.
NE, NIALL BY MI NIKDY NIC TAKOVÉHO NEUDĚLAL.
JAK JSEM HO MOHLA TAK KŘIVĚ OBVINIT?
,, Víš, nemohl jsem ti nic říct, protože... je to překvapení.''
BOŽE, JÁ JSEM TAKOVÁ KRÁVA.
,,Pojď se mnou,'' řekl a táhl mě za ruku směrem k ložnici.
,, Tady počkej,'' dodal, když jsme došli před ložnici a nechal mě tam stát. Sám šel do našeho pokoje. Zaslechla jsem otevření skříně a následné zavření. Neměla jsem tušení, co to může být. Kroky. Najednou stál přede mnou... s malou sametovou krabičkou v ruce. Na tváři měl nedočkavý úsměv. Poklekl na jedno koleno a uchopil mou levou ruku. Levou proto, že jsme oba leváci.
,, Vím, že je to docela narychlo, ale jsem přesvědčený, že jsi ta pravá. Jednou bych to stejně udělal, tak proč ne teď? Prosím, vezmeš si mě a staneš se mou ženou?''
Skoro jsem slyšela tlukot vlastního srdce. V uších mi doznívala ta slova.
,, Ano,'' dostala jsem ze sebe.
Se spokojeným úsměvem mi navlékl prsten. Pomalu vstal a políbil mě na ústa.
,, Miluju tě,'' zazněly naše hlasy současně a my jsme se jen uchechtli.
Vždycky jsem si představovala, že mé zasnoubení proběhne na nějakém romantickém místě. Teď jsem ale nesmírně ráda, za to, že to bylo zrovna na naší chodbě, hned z několika důvodů. 1) byla to chvíle jen nás dvou, nemuseli jsme se o ni s nikým dělit, 2) byli jsme natolik sami, že by bylo nemožné, aby nás otravovali nějací novináři, protože 3) milujeme,když můžeme být sami a 4) pokaždé, když jdu chodbou, zahřeje mne u srdce příjemná vzpomínka.
A co se týče těch zpráv,... Niall mi to později vysvětlil. Všechno je totiž zařízené právě prostřednictvím zpráv. Bereme se za necelý měsíc. Jediné, co nám ještě chybí, jsou šaty pro mě a pozvat hosty.
Ale stejně romu pořád nemohu uvěřit. Že zrovna já, jedna z tisíce holek, jsem měla to štěstí. Že zrovna já, tichá holka, co se nedostala na vejšku, se budu brát s Niallem Jamesem Horanem.

________________
Hurá! :-* zatím to vypadá dobře... ale zdaleka to ještě není konec!