Don't wanna be without you

XI.

Lidem, kteří se mi vždycky šetrným způsobem snažili sdělit, že bych měla zajít k odborníkovi, který by mi zaručeně pomohl s mými depresemi, jsem se pokaždé doslova vysmála do ksichtu. A že jich nebylo zrovna málo. Naposledy, když jsem zůstala bez Nialla, jsem to taky zvládla bez ,, odborníků na deprese '', tak proč bych to neměla zvládnout teď.
Na celé situaci bylo jen několik plusů. Za prvé, jediné, o co v podstatě šlo, jediné, čeho jsme museli docílit, bylo, aby se Niall probudil, protože také na druhou stranu, jediná věc se kterou jsme si mohli být jistí bylo to, že v případě, že se skutečně probudí - a já tomu věřila velice pevně - tak nebude mít žádné trvalé následky. Žádné postižení, žádný handicap. Za druhé... jsem těhotná. Kdybych nebyla, nevydržela bych ten stres, strach a deprese. To miminko je moje naprostá spása. Usmála jsem se směrem ke svému bříšku a pohladila ho. Pět měsíců. Tento časový úsek patří k dvěma významným událostem v mém životě.
Vlastně ke třem:
1. stáří našeho malého zlatíčka, které mám zatím stále neodlučitelně u sebe
2. tak dlouho je to od naší svatby
3. to nejmíň příjemné... před pěti měsíci jsme měli tu nehodu
A i když je to nepříjemné, váže se to k mému a Niallovu životu ( tedy k našemu ) a kolem toho našeho současného života se to aktuálně pořád točí.
A to poslední plus, co je na aktuální situaci ,, dobré ''? Asi se tomu ani plus říkat nedá, ale já to za něj považují.
Miluju ho. Miluju Nialla. On miluje mne. Slyšeli jste už někdy o něčem, co dokáže porazit či překonat kouzlo a sílu pravé lásky? Ne. Já také ne, protože jak byste vůbec mohli? Nic takového totiž neexistuje. Ale pravá láska narozdíl od toho ano.
Mnoho lidí se také divilo, proč si nenechám prozradit, zda to bude chlapeček nebo holčička. Prý jako by v mém životě nebylo už dost překvapení a nečekaných událostí. Ale nejsem zvyklá ohlížet se za sebe a podle minulosti posuzovat budoucnost. A stejně jsem už měla vybraná jména. Ale o těch až později.
Občas, když jsem zrovna nebyla u Nialla a nevyprávěla mu, jsem s oblibou ležela na posteli a mluvila k našemu děťátku. Popisovala jsem mu Nialla, jeho otce. Věřím, že mě slyší. A když už nemůže slyšet Niallův jemný hlas, zaslouží si alespoň vědět, jak vypadá.
Člověk by si pomyslel, že spadnu do stejných starých kolejí z doby ještě předtím, než se pro mě Niall vrátil. Ale ne. Nespadla jsem zase na to dno. Byla jsem na tom sice špatně, ale najednou jako by mě něco drželo nad vodou. To naše mimčo.
Nedávno mě napadla taková šílenost. Nazvala jsem to Vajíčková teorie. Nebyla to až taková teorie, ale nápad celkem dobrý. Dokonce jsem se tomu i docela nahlas zasmála, a pokaždé, když jsem byla smutná, připomněla jsem si to a bylo mi líp. Vždycky mi to dokázalo zvednout náladu. Ano.
Myslím, že už to se mnou není tak špatné. Naučila jsem se žít s tím, co mi osud přichystal. Po každém boji ale vždycky následuje odměna.
A teď k teorii... je taková, že já jsem v podstatě Kinder vajíčko. Mimčo je hračka, na kterou se vždycky tak moc těšíme. Ale i tak si vychutnáme tu čokoládu. A když vezmeme v potaz to, jaký je Niall jedlík a jak miluje čokoládu... vychází z toho jednoduchý a prostý výsledek. Já jsem čokoláda, kterou Niall tak zbožňuje. A ve skutečnosti mě přece taky doopravdy miluje. A hračku představuje miminko. Schovávám ho pro nás oba a starám se o něj. Hračky se každý nikdy nemůže dočkat. A kvůli tomu vím, že ani Niall se nemůže dočkat Horana Juniora.
Aby bylo jasné, podobné myšlenky mě napadají, když mám hlad. A proto jsem si hned potom, co jsem si to zapsala, protože mi to připadalo vskutku zajímavé, šla udělat palačinky s nutelou.
A k těm jménům pro miminko... když to bude holčička, bude se jmenovat Zia. Pro chlapečka mám jméno Noel. V obou případech jsem si pohrála s našimi jmény.
Zia- první písmeno z mého jména, dvě druhá jsou druhé a třetí z Niall.
Noel- první a poslední z Niallova jména, dvě prostřední jsou zároveň moje dvě poslední písmena.
Neuvěřitelně se mi ta jména líbí, ani nevím proč. Je mi jedno, jestli se budou líbit i ostatním, ale na tom mi zas tak moc nezáleží. Hlavně, když se budou líbit Niallovi.
Pořád ale nedokážu pochopit jednu věc. Ale ono na tom asi není nic k chápání. Je to spíš nespravedlivé. To, že Niall se ani patřičně nedozvěděl že bude otcem, to, že jsem tady zůstala skoro úplně sama.
Navíc mi schází ještě jedna věc. Nebyl nikdo, kdo by mě tu chránil. Jak fyzicky, tak i verbálně. Na Twitteru, Facebooku, Instagramu... všude se vyskytovaly narážky na mě. Šílené fanynky oznamovaly, jak mě nenávidí. A nebyl tu Niall, který by mě ochránil. Naopak.
Úplně živě si to pamatuju. Zrovna jsem na jeden večer pozvala Louiho ke mně domů. Neměla jsem tady nikoho, s kým bych se mohla koukat doma na filmy. Louis se mi nabídl, tak jsem toho využila.
Seděli jsme zrovna na sedačce a koukali na nějaký animovaný film. Vždycky jsem je milovala. Jen tak jsem projížděla Twitter, když jsem na něco narazila. Byla jsem  smutná, naštvaná a doslova vzteklá zároveň. Slzy se mi hrnuly do očí. Nevěděla jsem, jestli to bylo ze smutku, nebo ze vzteku, ale v tu chvíli to nehrálo žádnou roli.
,, Stalo se něco?'' zeptal se a odtrhl oči od obrazovky.
Podala jsem mu mobil, kde jsem měla rozkliknutý jeden tweet.
,, Je to tvoje chyba, že Ni málem umřel a že je teď v kómatu. Za vsechno můžeš ty. Doufám, že chcípneš, zasloužíš si to,'' četl tiše Louis.
,, Pojď sem,'' pobídl mne a rozevřel náruč. Už dlouho jsem se potřebovala někomu vyplakat. Teď to přišlo. Brzy jsem ale skončila. Louis mě dokázal uklidnit natolik, že jsem mu usnula v náruči.
,, Zůstanu tady s tebou, jestli chceš.''
Jemně jsem kývla a na pár hodin utekla od tvrdé reality, která ničila můj život.
Když jsem se probudila, Louis tam ještě byl, ale asi za půl hodiny odešel. Podívala jsem se na Twitter, i když jsem se trochu bála, a spatřila jsem tam jeden Tweet, co mě zaujal.
Louis Tomlinson:
Nechte ji už být. Nedokážete sakra pochopit, jak to má těžké? Ona za nic nemůže. To spíš jen ti z vás, kteří nic nechápou. Nechte ji na pokoji.
Napsala jsem pak Louimu zprávu, že to kvůli mě nemusel, ale on že pro manželku kamaráda udělá všechno.
Toho dne se Louis ostatně stal mým nejlepším kamarádem.

______________
Tak a je to tady... nedokážu pochopit, co jsem to tady právě zplodila... změť nesmyslů, tak nějak bych to pojmenovala :D ale i tak jsem na sebe za tenhle díl pyšná, především na mojí Vajíčkovou teorii :D nechápu, jak mě něco takového mohlo napadnout :D
Jinak každý komentář či hvězdička vždy potěší, tak o nějaké prosím :D :* díky, že už jste přesáhly 200 přečtení - skákala jsem z toho tři metry do výšky :D